eraserhead666

Cage je cool, Biel je hot, Moore je dirty. Film čistý průměr. 2.5*

Miluji vůni starých knih. Pamatuji si, jak před těmi skoro dvaceti lety celé kino odcházelo vznešeně, nadšeně a pozitivně nabito. Bylo to hmatatelně cítit. Ten film má skvělý nápad, výborný rozjezd (ten mám asi nejraději, jakmile se začne odvíjet příběh, trošku to zeslábne), je nádherně barvitý a to nejen vizuálně, ale i oduševněle, skvěle obsazený (Amélie bez debat, trafikantku zbožňuji). Ovšem te po letech vystupuje do popředí jeho negativum. Čím déle ten film trvá, tím je slabší a slabší, závěr mi teď přijde skoro až nezajímavý a unylý. Ale možná to je jen další z filmových obrazů skutečného života. Ne všechno je skvělé a zářivé pořád. Každopádně, pořád je to film, který se dá vidět vícekrát, protože se v něm neustále dají odhalovat nové a nové věci. Nemám rád rozměklé máslo.

Film o oživlé nafukovací panně, to opravdu natočí jen Japonci (a Choze). Spousta nádherných scén beze slov i se slovy. Například, když se hlavní hrdinka natrhne v DVD půjčovně a její kolega ji dofukuje a vlastně posledních cca 20 minut mě totálně rozemlelo. Nádherný film o krásách života.

Tohle je klasický případ mého vztahu k některým filmům. Pamatuji si, jak to přišlo do kin, vyvolalo letmé haló a všichni o tom mluvili. Já to, klasicky, neviděl. Pustil jsem si to až po letech, někdy počátkem nového tisíciletí. Ale vůbec nic mi z toho v paměti neutkvělo. Možná proto, že to zase až taková sranda není. Asi dva dobré vtipy na komedii mi přijdou docela málo. Postavově a herecky mě ale příjemně zaujaly Isabelle Nanty (dlouho jsem se navzpomínal, kde jsem ten její obličej už viděl, než mi došlo, že v Amélii a tam i tady je prostě nepřehlédnutelná) a Valérie Lemercier.

Až se mi chce napsat klasické korejské dojemné reinterpretační pohádkové drama v horrorovém hávu. Korejci už horrorově přepracovali kdejakou pohádku, od Andersenových Červených střevíčků až po Jeníčka a Mařenku. Teď tedy Popelka. Horror zde funguje opravdu jen jako zahušťovadlo jinak rodinného dramatu, ale funkční zahušťovadlo. Většina scén prostě funguje a i když je to v horrorové oblasti celé takové trošku (korejsky) tendenční, pořád to má nepříjemně mrazivou atmosféru.

Mám podobné kontroverzní a nejednoznačné příběhy rád. Právě pro ten pohled na ne zcela jasné, čisté a rovné příběhy osob zmítajících se v divokých záchvěvech doby. Technicky vzato ve filmu moc ani nejde o to, zda hlavní hrdinové byli či nebyli vinni, spíše o optiku oné viny. Na Luca Zungarettiho jsem si dlouho zvykal, ale nakonec mě uchvátil, Monica Bellucci je bez debat. Jen kvůli ní jsem film viděl a nezklamala. Děsil jsem se dlouhé stopáže, ale při sledování mi to nakonec tak dlouhé nepřišlo. Film, který vás může zcela minout, ale když vás drapne, pěkně vás vyždíme. Možná pro pokročilou noční dobu sledování jsem zůstal někde na půl cesty.

"Já jsem Američan a teď se neznám!" Hodně povedená filmařina, která prakticky po celou dobu drží tempo a pozornost.

Jsem už možná z těch osmdesátech prostě zblblý, ale rozjezd filmu mi hrozně připomínal osmdesátkového ducha filmů o mladých chlapcích, kterak se strachu zbavují a vstříc dospělosti kráčejí. Prostě až dokonalé, byť v mnoha ohledech teatrální a jaksi pozlátkově ikonické. Když se to pak zvrhne v řežbu, nastupuje humor a už to není tak skvělé (i když první zabití je skvělé). Docela mi vadilo až okatě nepřehlédntuelné napovídání, co se v příběhu bude dít, ať už jde o radu, jak na šikanující zmetky, scéna s řízením auta a nebo s nožem v kuchyni. To prostě hned víte, co to znamená. Což je škoda. I když v takto pojatém snímku asi moc ne. V podstatě ústřední tři postavy (kluk, jeho kamarádka a chůva), jsou fajn. Postava Belly Thorne je hrozně zábavná. To jsem se fakt smál nahlas, ta se povedla. Nejen pro to, že mám pro Bellu slabost. Je to fajn (pozlátkový) mládežnický film plný jen nádherných a krásných lidí, je to fajn komediální thriller, ale s horrorem je to trochu horší. 2.5*

Svým způsobem docela úsměvný echt osmdesátkový slasher. Ono trochu trvá, než se začne něco dít, ale mordy jsou sice rychlé, ale poměrně nápadité (elektrizující vyvrcholení, koupel ve vaně). Je to rychlá a levná práce, nijak neskrývající na čem se veze (dokonce tam dvě hlavní ikony subžánru jsou přímo zmíněny), interiéry mi vůbec nepřipomínaly školu, v obsazení trčí jen Caroline Munro (ne, ž eby předváděla něco extra a ostatní se nesnažili, ale až na pár výjimek kromě ní zapomenete skoro všechny během závěrečných titulků. Kromě 80. atmosféry (a na tu já prostě slyším), skvělého titulního songu a parádní masky vraha, mě film zaujal ještě jednou věcí. Marně si snažím vybavit americký osmdesátkový horror, v němž hrála Asiatka a pokud přeci jen ano, tak, kde ji svlékli do půl pasu. Tady jo a pak přijde parádní smrt. Postavy se chovají fakt dost idiotsky, pohromadě to drží jen tak tak, závěrečný twist je snad až zbytečná snaha zaujmout, ale pořád je to koukatelný kousek, to jako jo. Když to milujete. A já jo.

Od devíti do pěti má skvělou atmosféru nastupujících osmdesátek. Až jsem blaženě chrochtal. Zápletka stále aktuální, jak se zdá. Úvodní trojice je výborná, každá jiná, každá jinak zajímavá. Dolly Parton svou první filmovou roli zvládla skvěle. Co mi film trochu pokazilo byly dvě slabší části, v půlce filmu a na konci. Na druhou stranu je to film, který jistě neomrzí a udrží si stejnou laťku i při opakovaném zhlédnutí.