Zběsilá krev

Mám podobné kontroverzní a nejednoznačné příběhy rád. Právě pro ten pohled na ne zcela jasné, čisté a rovné příběhy osob zmítajících se v divokých záchvěvech doby. Technicky vzato ve filmu moc ani nejde o to, zda hlavní hrdinové byli či nebyli vinni, spíše o optiku oné viny. Na Luca Zungarettiho jsem si dlouho zvykal, ale nakonec mě uchvátil, Monica Bellucci je bez debat. Jen kvůli ní jsem film viděl a nezklamala. Děsil jsem se dlouhé stopáže, ale při sledování mi to nakonec tak dlouhé nepřišlo. Film, který vás může zcela minout, ale když vás drapne, pěkně vás vyždíme. Možná pro pokročilou noční dobu sledování jsem zůstal někde na půl cesty. (12.03.2018)

Zhlédla jsem soustředěně a s velkým zájmem. Přesto ne více než tři hvězdičky. Problém nevidím ani tak ve formální stránce, nýbrž (jako vždycky) v poselství díla. Evidentně šlo tvůrcům o to, aspoň trochu "očistit" špatné lidské a občanské renomé dvou někdejších hvězd italského filmu z éry fašismu. Proto se snímek tváří jako "non-fiction", jako historická rekonstrukce s uměleckou licencí. Jenomže obě hlavní - reálně existující - postavy (Valenti a Ferida) jsou nejvíce ze všeho "očišťovány" pomocí fiktivní postavy - režiséra Golfiera/Taylora. A v tom tkví kámen úrazu, ba svého druhu to pokládám i za určitý podvod na divákovi. Pravda, předlohou Golfiera/Taylora je sice do určité míry Luchino Visconti, avšak dle mého názoru jde v tomto směru o zneužití jak skutečného Viscontiho, tak fiktivního Golfiera. Tento absolutní klaďas totiž nemá jiný úkol než postavit oba kontroverzní hrdiny do přívětivějšího světla. A snad právě usilovné a mazané míchání fikce a non-fikce, faktů a výmyslů... mě přesvědčilo o tom, co autoři chtěli jaksi decentně "přepudrovat": Osvaldo Valenti a Luisa Ferida museli být skutečně dvě obludy. (08.07.2011)

Netuším, jak se na film tvářili Italové, mně na něm nejvíc vadila střihová skladba. Zingaretti s Bellucciovou výborní. Co se týká tématu- osud filmařů v totalitním (fašistickém) režimu- chtěl bych vidět pořádně kontroverzní filmy třeba o Janu Svitákovi nebo Čeňku Šléglovi. Na něco takového (kdysi se v tisku spekulovalo o přípravách na zfilmování osudu Lídy Baarové) u nás ale nikdy nebudou peníze. (25.08.2011)

Pomalu tekoucí příběh je podpořen výbornými výkony hlavních představitelů, rozhodně nenadchne milovníky amerického polopatismu, primitivního střihu a rychlého sledu tupých akcí. Giordana položil ve svém neprávem opomíjeném filmu několik palčivých otázek na téma viny, spoluviny a lehkosti manipulace davu. A závěr je naprosto skvostný. (30.11.2011)

Zašlé zlaté časy Talianskej kinematografie Sophie Lorenovej a Marcella Mastroianniho, tak trochu pripomenuté v podobe Monici Bellucciovej a Luca Zingarettiho, kde sa nestratili aj ďalší, pod slušnou réžiou a vôbec, celou výpravou. Príbeh v sviežej autorite, pravého Talianskeho humoru, v reálnom režime, slušne prepracované a pôsobivé svojim dejom. Slušná Talianska satirická dráma, pre toho, komu už zabudnutý taliansky filmový šarm ešte srdcu ulahodí. (30.06.2019)