honajz

Trochu mne mrzí, že jsem pointu odhadl po zhruba čtyřiceti minutách, ale to se mi u Šestého smyslu stalo taky. Jen si čloěk pak ten film poněkud jinak užívá, no. Tohle začne jako taková obyčejná tuctovka - manželé mají nehodu, manžel trpí ztrátou paměti, ale postupně se objevují různé nesrovnalosti. Musím uznat, že to má na začátek 90. let skvělou kameru a zvláště záběry v mlze se povedly. Třeba ten u první návštěvy vraku, to je až mystické. A jak jsem věděl, resp. odhadl, co a jak, najednou jsem si i víc všímal detailů a moc mne těší, že jde celý ten příběh ze střípků na konci nejen poskládat, ale nezůstane ani jedna otázka nezodpovězena (možná až na tu, co dál, ale nezapomínejme na sekretářku, že?), a to skutečně i co se drobnějších detailů týče jako třeba povaha manžela.Jen mne mrzí, že mi zabili jednu z postav, kterou jsem si oblíbil, ale co už no, je to thriller. A moc mne potěšilo začlenění mé oblíbené písničky Nights in White Satin.

Kachna jako léčitel! Dokonalý. Taky mám osobní zkušenost, že moudrými hlavami a studovanými lékaři zatracované pověry pomohly někdy daleko víc při léčení, než jejich moudré a studované rady, diagnózy, recepty a léky. A rumové šodó bych si dal taky. :-) Plus skvělé hlášky Duška, Nárožný zde dostal větší prostor a hned ho využil.

Opilý Novák je úkaz a Macháček v roli doktora, který se udiveně ptá doktora, jak v hospodě v létě babku mohl srazit lyžař. Dvě dobré scény ale nezachrání celkovou nudu, kdy vlastně jen čekáme na těch posledních pár minut, do té doby je to taková selanka.

Tenhle díl stojí a padá s Ljubou Skořepovou a tady je tady dokonalá, nemůžu si pomoct. I doktorům a právníkům dovede dobře odseknout. .

Chápu hlavní myšlenku dílu, co by byly hospody bez kouření a že by štamgasti přestali chodit a hospody by zely prázdnotou, ale praxe se ukázala jiná, ačkoliv se nechodí kouřit do chodbičky u WC, ale před barák. Takže čas tomuto dílu moc nepomohl a působí dnes poněkud zkostnatěle. - Na druhou stranu je zde myšlenka akce a reakce, že když vám někdo strašně moc nutí, i nekuřák se nakonec na protest a naschvál a na truc stane kuřákem. (Jako se stalo v USA v době prohibice, kdy začali chlastat i abstinenti.) A není to jen o kouření, dodnes nám někdo vnucuje horem dolem spodem jediné a správné pravdy o čemkoliv. Norimberské trychtýře jsem neznal, dobré oživení a poučení.

Člověk nemá poučovat, aby sám nenaletěl. Zatloukal kárá Goliáše, aby sám posléze musel doznat svou chybu - ačkoliv se vše snaží zaonačit charitativními úmysly. Což mi připomnělo nadčasové téma, jak se mnozí snaží svou velkohubost a pokrytectví vždycky zakrýt jakoby milosrdným skutkem - ať jde o politiky nebo umělce.

Co jste chtěli vědět o nevyřčeném pozadí všech voleb, ale báli jste se na to zeptat. Slibů hromada, konkrétních řešení nula, lidi máme rádi, dokud nám to nehodí, a pak je odkopneme. Platí to pro všechny strany, které kdy v téhle zemi působily a působit budou, protože slibem nezarmoutíš a někteří lidé budou volit ze setrvačnosti, i když ta strana stihla a dobu své existence udělat obrat 180 °.

Skvělé hlášky, ale motivace pana domácího mi nějak neseděly. Stále víc a lp se profiluje postava Zatloukala v podání Kanyzy, zato doktor Prášek alias Menzel mi přijde takový nemastný neslaný, málo razantní, málo "doktorský" a "zastupitelský", nevím, jak to pojmenovat.

Samotný příběh o tikajícím kufru zas tak za moc nestojí, ta akce URNA taky není moc dotažená do konce mi přišlo, ale díl je napěchován hláškami (a moudry) a docela by mne zdrželo je tady všechny vypisovat.

Tak nějak si myslím, že Witold Leszyński ani tak nechtěl a nenatočil film o Janku Praderovi, ale o andělech. Těch asociací je ve filmu povícero včetně závěrečného požehnání babce, ale je to jen moje interpretace. Na to, že má film končit sebevraždou, což jediné mi zde hodně, ale fakt hodně vadí, je ale příběh úplně někde jinde a i ten konec lze pak pochopit poněkud jinak. On je ten film totiž poetický, mystický, vtipný, oslavuje přírodu (a svým způsobem připomíná Děrsu Uzalu), často nabádá "Boj se Boha", hraje si s budoucností a dokonce celým vesmírem (btw, moc mne potěšil rozhovor o Stanislawu Lemovi) a možností dívat se zpoza elipsy na tác plný nabídek a naši malou višničku plnou emocí, dává manželské rady, nabídne scénu ze zábavy jak od Kaurismäkiho a kromě úchvatné přírody nabízí i spousty věcí k zamyšlení. Třeba že to, co je pro lidi z města všední potřebou, jíž nevěnují pozornost, třeba nožík nebo baterka, může být pro jiného poklad. V téhle souvislosti je asi nejlepší rozhovor na začátku se strojvůdcem o cestě. Shodou okolností čtu od Meyrinka Bílého dominikána, a zajímavě se kniha i film v tomto směru propojují. Cesta je dobrá s někým, kdo vám ukáže směr a máte si s kým povídat, případně okuste cestu bosýma nohama a pak najděte dalšího člověka, protože o tom to je (viz závěrečná písnička - "má cenu jezdit po městech?, má cenu jezdit na koni?. má cenu...? ... Má to cenu, tu největší cenu to má."). Ale nejvíc mne dostala scéna, kdy Honza, tedy Janek, ráno vstane, jde do práce, a na prahu domu si řekne: "Večer jsem šel spát a ráno jsem vstal." Pak se nad tím zamyslí a prohlásí: "Ale vždyť to je zázrak! Takové každodenní vzkříšení!"