honajz

Pět tajemných halloweenských příběhů, volně pospojovaných skoky v čase a různými náhodnými setkáními ve městě. Dívka zhasne svíčku v dýni, což se nedělá, a doplatí na to. Dívky, co balí kluky, nejsou jen tak obyčejné Karkulky. Soused rád vyřezává nejen dýním očička. Druhý soused skrývá tajemství a nemá nikoho rád kromě svého psa. Děti chtějí haloweenskou historkou o autobusu vystrašit školního otloukánka Rhondu, ale obrátí se to proti nim samotným... V bonusech na DVD je krátký a ručně animovaný film Přáníčko, kde hlavním hrdinou je chlapeček v halloweenském kostýmku, pytlem přes hlavu a pytlem v ruce. A v komentáři režisér říká, že právě tento příběh se stal základem pozdějšího hraného filmu. A zmíněná figurka je skutečně průvodcem mezi jednotlivými příběhy, a jednou dokonce aktérem. Navzdory tomu, že jde vlastně o povídkový film a některé povídky jsou slabší, jiné silnější (jak už to bývá - osobně se mi hodně líbila skoro klasická povídka s Rhondou), pro minimum vyloženě nechutných záběrů se na film příjemně kouká a může se stát zpestřením halloweenské noční oslavy, z níž se nikomu neudělá zbytečně šoufl.

Navzdory názvu, který je jen marketingovým tahákem, se většina hororu odehrává v lese a s Hory mají oči nemá nic společného. Režisér (fiktivní samozřejmě) Wilson Wyler v 80. letech natočil film, který byl pro svoji brutalitu stažen pěkně rychle z kin a všechny kopie zničeny. Jeden současný mladík, který má žánr explotiation v mimořádné oblibě, přemluví svou dívku a kamaráda s jeho dívkou, aby po filmu začali pátrat. Objeví tajný trailer na film a brzy najdou i režisérovu dcera, která jediná ze štábu je k nalezení. Dnes se živí jako holka u tyče, ale kamarádům prozradí, kudy vede cestička do našeho lesíčka... Ano, jak píšu, žádné hory, jen les. A krutá úmrtí, ale na ta si musíte počkat tři čtvrtě hodiny, a pak už do konce zbývá půlhodinka. A my brzy zjistíme, že pan režisér žije, ale žije ten klučina, co si pod úvodními titulky filmu u zrcadla odřezává ksicht, aby si na zkrvavené maso přišil masku, která je variací na Jasona. Film trochu připomíná Blair Witch zkříženou s Texaským masakrem motorovou pilou, a pokud nebudete natěšeni JENOM na vyvražďovačky - kterých se vám nakonec dostane - zjistíte, že film funguje dobře jako thriller (pátrání po filmu) i morální naučení. A to zní: "Pozor na přání, někdy se vám mohou vyplnit!" (A možná jde od tvůrců i o vztyčený prostřední prst všem milovníkům explotation podžánru a jejich názor, co si o nich myslí.)

Russell Crowe coby obtloustlý novinář, ale s dlouhými vlasy, investigativec, pátrá po smrti jednoho muže a jedné „poslankyně“, aby obhájil čest svého kamaráda, kolegy z kolejí, který je nyní ve vysoké politice. Ne nadarmo svádí tento film ke srovnání se snímkem Všichni prezidentovi muži, kde dva investigativci odhalí Nixonovu aféru. Jenže jde o srovnání pokulhávající. Příběh filmu Na odstřel je v podstatě hodně prostý, nakolik se snaží tvářit zamotaně. Ale zkušenější divák odhalí „pachatele“ v úvodu, a pak se jen skoro dvě hodiny diví, jak tak zkušený novinář může pomíjet tak viditelné stopy. Navíc novinář, kterému jdou všichni na ruku, a co řekne, je div ne svaté. Zdlouhavé scény nepřinášejí ani zajímavou atmosféru, spíše začínají postupně nudit.

Naprosto netradiční a zvláštní styl humoru, podivný způsob vyprávění, jak jsme u Andersona posléze zvyklí, dohromady to ale dává zajímavě pojatý i podaný snímek, u kterého jsem se nenudil a jehož atmosféra mě pohltila.

Kiefer Sutherland v jakési obrácené variaci na roli agenta ze seriálu 24, kdy se kvůli koni zaplete i s mafií. Kiefer navíc v tomto filmu působí štíhle, nějak nám chlapec pohubl, když se každých 24 hodin honí za jiným zločincem... Ale vážně - film je docela příjemnou trochu retro, trochu mafiánskou historkou, mírně komedií (avšak skutečně jen decentně). Kiefer zde představuje policajta, který má problémy se srdcem. To, že hulí jak tovární fabrika a chlastá tvrdý (alkohol), mu nijak nepomáhá. Není divu, že při jedné akci nechytí zloděje a je předčasně penzionován. Z myšlenek na sebevraždu ho vytrhne jeho ne zrovna čistě podnikající brácha. Stačí koupit koně, který neběhá rychle kvůli drobné vadě, již lze operativně odstranit. A vyhrávat dostihy. To by ale nesměli přizvat jako žokeje lůzra Tonyho, který místnímu mafiánovi dluží těžké peníze... Poctivě vyprávěný příběh s příjemnou podzimní atmosférou se rozvíjí na jednu stranu očekávaně (i ten jeden drobný, řekněme zvrat, se dal očekávat), i zakončení je vcelku klišovité, ale docela dobře se na film kouká. Kiefer si svou roli policajta, který postupně propadá nečestným praktikám, i když ne v nějaké velké míře, užívá, dostihy jsou natočeny velice zručně, a i hlavní ženská představitelka vypadá moc hezky... Celkově však výš hodnotím snímek Špion(i), jenž rovněž nabízí provařené téma se zajímavou atmosférou, u Smrtícího žáru mi však něco málo navíc chybělo - prostřední část poněkud nudí, některé zvraty jsou mírně nelogické, akce tu moc není, ale celkově jde skutečně o příjemné pokoukání.

Kevin Spacey v roli psychotického psychiatra, který kouří trávu, má problémy sám se sebou a ještě řeší své hollywoodské pacoše (na což odkazuje v původním názvu dvojsmyslná hříčka). Moderní způsob střípkovitého a mozaikového vyprávění rádoby ozvláštňuje tento snímek, který se tak strašně snaží tvářit jako psychologický nezávislý film, až selhává prakticky ve všem. Sledujeme osudy zhruba pěti lidí a jejich problémů, které se – jak nečekané! – v závěru střetnou. Jenže i přes pomalé tempo vyprávění nejsou postavy psychologicky do hloubky zpracované, jen mají povrchní feeling (zhulený neholený Kevin Spacey na dvorku přece vypadá trošku jako dr. House, ne?), ale o jejich životech se nedozvíme nic. Resp. zjistíme, jaký mají problém, ale v podstatě netušíme, z čeho vyvěrá, jestli měli nějaké problémy v rodině, takže je hrozně těžké s postavami jít. Nebo jim fandit. Osobně mi byly úplně putna. Vůbec jsem se nedozvěděl, jestli ti lidi mají rodiče, sourozence, příbuzné, koníčky a hobby, co je ovlivnilo v mládí - prostě ty základní kameny každého psychologického filmu, pokud chceme proniknout do nitra duše. Tady, je to zvláštní, většina klientů u cvokaře má jenom problémy se sexem, s ničím jiným. Zkrátka nemám tyhle "vyděračské" filmy rád - snaží se mě přesvědčovat celou dobu, jak jsou angažované a reflektují život, přitom jsou jen pozlaceným výkalem.

Návrat k kdysi slavným slow francouzským kriminálkám, které měly sice pomalejší spád, ale o to lépe zvládaly atmosféru a lidské vztahy. Noční nebo ranní procházky Paříží jsou tady kouzelně natočeny. Akce moc není, ale o to víc se dá soustředit na vztahy. Dobře natočené, zahrané, jen by Depardieu měl shodit pár kilo, vypadá spíš jak Maigret nebo Matěj Brouček.

Musím říct, ze ze začátku nic moc, ale pak mě film chytil. Protože kromě té hlavní dějové linie pomsty je to tragikomedie na téma, jak se gangsteři vlastně chovají jako malí kluci, hádají se o blbosti, o kuličky, zatímco "nahoře spí děti" (tedy o skutečných životních hodnotách nemají ani tušení), akorát že na rozdíl od pískoviště tady zhebávají lidi - v čemž tkví ta tragédie.

Docela zmatená koncepce, kde logika dostává na prdel... Celá ta historka kolem únosu dcery a následné double twist pomstě (nechci spoilerovat) je ozvláštněná mexickými sakrálními reáliemi, podivným kultem, který má spíše k voodoo, snahou nevypadat jako Rosemary má děťátko... Když si všechna tahle ozvláštnění však odmyslíme, zbyde nám naprosto plochá historka, která je naprosto nepravděpodobná a navíc blbě režírovaná, vedená a sem tam i zahraná.

Hodně mi to připomnělo Gran Torino, ale tam to mělo jinou šťávu... Přitom to hledání mezí morálky a odplaty bylo i v Gran Torinu a dobře zpracované. Zde se to vleče jak přilepený Panzani, sem tam moudro, a pak kupa nelogičností, kdy je děj uměle natahovaný do scenáristy, ale nikoliv dějem, nucené přestřelky v lese. Nuda.