MarekT

Adaptace stejnojmenné hry Jeana Cocteaua, která je známá také u nás, mj. v divadelním provedení, kde si hlavní roli střihla Jaroslava Adamová. Toto dílo obecně mě zaujalo pozorováním běžných psychologických jevů jako např. deprese, ale i z uměleckého hlediska - takovéto monology jsou výbornou příležitostí pro všechny herečky, aby si eventuálně zvedly sebevědomí. A jelikož s obsazením hlavní role stojí a padá celá hra, jsem velmi rád, že v této televizní inscenaci nezáří nikdo menší než má velká oblíbenkyně Ingrid Bergman, která se podle očekávání pustila do svého partu s velkou vervou. Na jejím výkonu se mi líbilo to oscilování mezi náladami, které mi dalo občas vzpomenout i na její životní výkon ve filmu Notorious - chvíli dokázala působit kladně, pak zase nepříjemně, navíc dokázala jednání postavy a její myšlenky přenést i na mě, tudíž jsem celou tu nejistou atmosféru dokonale prožíval, cítil jsem se, jako kdyby v tu chvíli ten charakter snad vstoupil i do mého nitra. Hra si ode mně vysluhuje pět hvězd, tentokrát ovšem to není díky jinak dobrému scénáři, ale díky příkladnému výkonu stále půvabné Ingrid, pro kterou je z mého pohledu tato role asi jeden z jejích největších majstrštyků.

Není to klasika jako například Sám doma, ale i tak se jedná o pohodovou komedii, která v období Vánoc potěší.

Když se budu na seriál dívat jako na obyčejnou komedii, nepovažoval bych ho za úplnou prohru. Bohužel, on úplně obyčejný není... Ani by mi tak nevadila kolísavá úroveň vtipů (zatím mám za sebou celou první sérii a ani v jednom díle jsem nenapočítal víc dobrých gagů na epizodu než tři, především díky časté předvídatelnosti), jako spíš odporné, až přímo k pozvracení se, moralistické pasáže. Tím přímo nemyslím ty závěrečné sekvence s dojemným hudebním doprovodem, ono se to, o čem píše třeba Oskar, jako správná rakovina rozpíná po celém těle - třeba některé papírově vtipné situace tak vyznívají do prázdna či charaktery - zejména oba rodiče - jsou šablonovitě průhledné (navíc s přibývajícími díly je Patrick Duffy čím dál více otravný). Co se právě postav týče, část dětí je ději platná jak mrtvému zimník a Cody je další "kultovní" postava, jejíž kouzlo jsem nějak nepochopil. Zaplaťpánbůh aspoň za Danu Foster, sice jednookou mezi slepými, ale se stylem humoru, který můžu. 30% za sitcom obecně, 0% za stokrát přemílaný podtext. Ještěže existuje Ženatý se závazky, který se takovým idylkám cynicky vysmívá. Jinak český dabing se celkem povedl, i když se mi díky Zedníčkovi pletou dvě (nejen kvalitou) odlišné hlavy rodiny ze dvou seriálů.

Symbolický start k výšinám pro Katharine Hepburn - role začínající herečky jako by vystihovala její tehdejší profesní rozpoložení. Stejně jako její postava se mi zdá taková plachá, ještě není tolik odvázáná jako třeba v pozdějších komediích, potěšilo mě také, že jí nechybí zdravé sebevědomí, což je pro čtyřnásobnou držitelku Oscara snad i nutnost (na ústa se mi ještě vkrádá myšlenka, zda si svého prvního Oscara nevybojovala právě takovýmhle dojmem, já bych jí ho právě za tohle udělil). Zpětně si myslím, že kdyby měla více takto naladěných rolí, nevadilo by mi to - i přesto, že ji mám úplně nejradši v jiné poloze, tahle role civilnějšího typu jí byla napsána opravdu na tělo a je tak dokázána její herecká všestrannost. Film jako takový nemá nijak složitý scénář a není zrovna dvakrát originální, ovšem jak jsem již proklamoval, mám pro takováto dramata (komedie, atd.) o hercích a jejich profesi velkou slabost. Na ději se mi ale hodně líbí jeho stavba, která v duchu mé myšlenky o symbolickém partu průběhem děje posouvá Kate čím dál blíže k výsluní. Celkově dobrý snímek, na kterém se, ať už tempem, tak zpracováním vůbec nepodepisuje pětasedmdesát let existence, které má co říct i dneska a které přesně zapadá do tohoto puzzle, u kterého jsem již svou slabost deklaroval.

Triky sice nejsou zrovna dokonalé (mám pocit, že již - dnes zesměšňovaná - původní série Star Treku ze šedesátých let byla v tomto ohledu napřed), choreografie bojových scén působí stejně a hlavní hrdina mohl být dle mě lépe zahraný (nominaci na Zlatou malinu chápu, navíc původně zvažovaný Kurt Russell se sem hodí víc). Na druhou stranu však některé jemné vtípky (jména planet či postav - Aura, Frigia, Fellini...) a excelentní výkon Maxe von Sydowa coby císaře Minga dělají z filmu oddechové akční béčko (k sci-fi má film daleko, to si přiznejme) vhodné na víkendová odpoledne. Navíc filmu hodně přidává i dnes již klasický hudební doprovod od mé nejoblíbenější skupiny Queen. "Všechny kreatury mohou uzavírat sňatek... pod pohrůžkou smrti."

Hej, hombre, moc velkou díru jsi do mě neudělal... Po excelentním výkonu Paula Newmana v Lukovi jsem měl touhu se podívat na další obdobný chlapský film s ním a volba padla právě na tento známý snímek. Bohužel, nemám z něj dobré pocity. Newman svůj herecký part opět nezkazil, ovšem to je tak asi všechno pozitivní na mém zážitku. Děj se táhne hlemýždím tempem - než se dostaneme k něčemu podstatnému, uplyne klidně i deset minut, záruku na tom má především ne zrovna povedený scénář, který obsahuje více vaty, než by měl, navíc jen těžko odpustím slepé uličky - jak už správně podotkl uživatel tron, důležité je zmínit třeba nahození problémů mladého manželského páru, které, stejně jako některé další drobnosti, nemají v dalším průběhu místo. Také si myslím, že by zde neuškodila kratší stopáž, pak by třeba i některé přestřelky měly větší údernost (třeba ta v závěru). V konečném účtování připisuji tomuto westernu tři hvězdičky - přičemž aspoň na jedné má zásluhu právě Newman, myslím si, že nebýt jeho zdejšího účinkování, na tento film by se metelesku blesku zapomnělo - upřímně řečeno, bylo by to oprávněné.

Komedie měla sice slušný potenciál, ovšem nikdo mi nevymluví, že předčasná smrt pana Lipského tyto jasné vyhlídky zastavila. Navíc dle mě byla volba jeho náhradníka nešťastná - pan Podskalský vyznával hodně odlišný styl humoru, jeho výtvory nebývaly tak mile absurdní, tudíž scény takového druhu pod jeho taktovkou vyznívají spíše trpce. Potěší tak akorát tradičně vtipné duo Kaiser - Lábus, ovšem dle mě by se nemělo zapomenout i na malou roli Vlastimila Bedrny, se kterým hlavní protagonisté sehráli několik skvělých skečů. Kromě nich je film ale vesměs mlácením prázdné slámy, potěší akorát sebeparodie svých někdejších rolí v podání Lipského či Kopeckého.

Příjemná filmová anekdota s úchvatnou trikovou úrovní (a to i na dnešní poměry).

Seriál s jedním z mých oblíbených témat, ovšem dost nevěrohodně zpracován - sledovat jedním okem, tak si budu myslet, že se děj odehrává v současnosti. Atmosféra doby vůbec nedýchne, sice moc nemusím Pelíšky, ale Hřebejk byl aspoň v tomhle směru bezchybný. Ani ta plejáda kvalitních herců tohle dílo nevytrhne z hluboké šedi.

Na Louise trochu černější počin, než je zvykem, přesto však jeden z jeho nejlepších filmů vůbec, myslím si, že je zdejším hodnocením mírně podceněný, přitom má hodně společného třeba s Oskarem, který je také velmi dobrý - zmatek na každém rohu, charaktery přebíhají navzájem z jedné místnosti a situace do druhé, pro Louise ideální situace... Vedle Funése bych pochválil také Jacquese Marina coby komisaře Andrieuxe, jejich společné scény byly vrcholem filmu. Jinak co se týče českého znění, Jiří Císler je sice nezvyklou volbou na hlavního hrdinu, ale uši vůbec netrhá a v některých scénách se přiblížil i panu Filipovskému. Škoda, že jej nikdo nevyzkoušel i v jiných filmech (třeba Rabín Jákob), věřím tomu, že by to nebyl průšvih. Starý dabing bych si rád poslechl, ovšem podle dostupných informací je zase problém s Michelem Galabru, kterého nemluví pan Sejk jako obvykle. Doplněk: Tak jsem si na YouTube vyslechl pro veřejnost uvolněnou ukázku ze starého dabingu - Větrovec mile překvapil, celkem škoda, že pro naše televize bude tento dabing asi navždy mrtvý.