MarekT

Bohužel, tohle se Woodymu moc nepovedlo. Největší problém vidím v příliš dlouhém úvodu - než se přejde na hlavní zápletku, jen se mluví, někdy až moc, děj se nikam neposunuje a přitom uběhne asi polovina stopáže - jestli jsem si dříve říkal, že nápadů mohlo být ještě více, tady by zase naopak prospělo zkrácení. Stejně tak mi moc nesedlo obsazení - poprvé se mi u Allenových komedií stalo, že kromě jeho samotného nikdo z herců nedokáže stabilně pobavit a tak vše musí zachraňovat intelektualismus na sto způsobů, který vždy někdo doplňoval. Jinak tohle bylo moje první setkání se spoluprací Woodyho s Miou Farrow a bohužel, o vyrovnání se sympatické Diane Keaton nemůže být ani řeč (nominaci na Malinu se asi nedá moc divit)...

Pro filmařské reflexe mám speciální slabost, ovšem tahle mě bohužel zaujala méně, než bych čekal. Viditelné to je hlavně ve srovnání s 8 1/2, kde se Allen inspiroval nejen tématem, ale i technickou stylizací, Fellini byl v tomto směru osobnější (srovnání hlavních postav) a navíc mě přehnanost, která mě ze začátku bavila, v závěru přišla spíše podivná. Je to asi jediný případ, kde mi složitější a pro některé diváky nudnější Ital přijde sympatičtější, ač mám oba režiséry stejně rád. Na druhou stranu, jako definitivní rozloučení s komediálním žánrem dobré a tu tvůrčí krizi jsem minimálně v první polovině dokázal prožívat - Woody mi některými citacemi o tom, jak je těžké pořád dělat tu legraci, mluvil z duše (stačí si to konvertovat třeba k psaní komentářů a částečně pochopíte moji dlouhodobou absenci). 80%

Další Allenův výborný kousek, který pro mě není ani tak parodizující adaptací ruské literární klasiky (byť nemám výhrad), jako spíš poklona svým filmovým a komediálním vzorům (mimo zde zmíněného Bergmana bych spíš vypíchl bratry Marxy, jejichž komiku pan režisér v mnohém překonává). Na Woodyho výkonu se mi tentokrát nejvíce líbilo pojetí hlavního charakteru jakožto dokonalý příklad antihrdiny. Jinak zde zmiňovaná mnohovrstevnatost se mi zjevila už při prvním shlédnutí - například taková scéna v kostele působí díky atmosféře truchlivě a díky dialogům zároveň směšně.

Příjemná pocta Orwellovým utopickým románům, která ale oproti předchozím Allenovým komediím není až tak originální a mírně se opakuje - například gag s obecnou nevědomostí byl sympatičtější v Banánech (dojem ale vylepšilo druhé shlédnutí, kdy mi tato scéna spíše přijde jako zesměšnění doby než jako prvoplánový vtípek), navíc toto téma dle mě lépe využily třeba futuristické epizody Simpsonových - dobře to jde vidět, když se jen tak namátkou hovoří o porovnávání s časy minulými - mj. dialog o zdravé výživě (to platí i po repríze). Souhlasím s názorem, že Diane Keaton je asi nejlepší Woodyho spoluhráčkou, napoprvé mi přišlo, že se zde teprve rozehřívá, ale se znalostí konceptu se mi zdála stejně dobrá jako v jiných allenovinách. I proto k původnímu verdiktu připisuji ještě jednu hvězdu navrch. "Je těžké uvěřit, že jsi neměl sex 200 let." - "204, když počítáš moje manželství."

S dovolením tentokrát zhodnotím každou povídku zvlášť a konečné hodnocení zprůměruji. ___ 1.povídka - dobré navázání na tradici allenovských bláznivin, dá se tematicky porovnat i s legendární Černou zmijí, taktéž se jedná i o výbornou poctu Hamletovi. 9/10 ___ 2.povídka - radikální zvrat tomuto příběhu spíše uškodil. Navíc hlavní postava nebyla Genem Wilderem zrovna dvakrát dobře zahráná. Na druhou stranu, režisérská nadsázka by v tomto případě nefungovala, ani kdyby si tuhle roli střihl sám Allen. 3/10 ___ 3.povídka - je dobré vědět, že Matt Groening nezapře inspiraci Allenovými filmy, bohužel pro Woodyho je taky dokáže překonat. Pro srovnání - epizoda Simpsonových "Rození líbači" tohleto téma zpracovává mnohem lépe. 5/10 ___ 4.povídka - příjemná miniatura, které ale jaksi chybí pointa. Pokud se nepletu, měli jsme se dovědět odpověď na otázku, jestli jsou transvestité také homosexuály. Bohužel jsem si něčeho takového nevšiml, svému názvu zůstal segment leccos dlužen. 6/10 ___ 5.povídka - speciální díl pořadu "Hádej, kdo jsem" na téma zvrhlosti. Není to klasická scénka a jejího vystřižení bych ani nelitoval. 5/10 ____ 6.povídka - šílené experimenty asi nejvíce ladí s mnou předpokládanou myšlenkou snímku, navíc v rané tvorbě Allena je tento kousek jako ryba ve vodě. Zároveň se jedná o geniální parodii na filmy kategorie B. 10/10 ____ 7.povídka - opět povedená, tentokrát díky sympatické metafoře lidského těla, nebál bych se říci, že jedné z nejlepších, co jsem kdy viděl, ani takový Stewie Griffin s děložním gulagem na tuhle část nemá. Zde také najdeme asi nejpovedenější Allenův part v celém filmu. 10/10 ____ Resumé - průměrné hodnocení 68,5%, slabší čtyři hvězdy. Odpovídající k celku by bylo možná i snížení o jednu hvězdu, Allen bohužel nevyužil výborný potenciál ať už z dřívější (Seber prachy a zmiz, Banáni) či pozdější tvorby (Spáč, Annie Hall, Láska a smrt), kdy uměl podávat lechtivé vtipy vkusně a tak, aby to nevyznělo vulgárně. Vzhledem k očekáváním, co jsem měl, mírné zklamání, i přesto díky tomu kladnému z tohoto filmu nelituji projekce.

Geniální bláznivá politická satira s trefně zvoleným názvem (inu, banánová republika), která na svou dobu překvapuje až přílišnou kritičností vůči USA (nejen její politice, ale i konzumnímu životu) a která mimo hlavního děje zaujme i dalšími typicky allenovskými kousky - například hold němé grotesce s mladým Sylvestrem Stallonem (budete překvapeni, jak jim to zde celkem ladí) a svatební noci komentované jako sportovní přenos. Woody Allen exceluje opět i po herecké stránce, říkám si, zda někdo jiný by dokázal tyto životem lynčované intelektuály zahrát lépe... "Byl jste někdy v Dánsku?" - "Ano, byl jsem ve Vatikánu." - "Ten je ale v Římě." - "Měl tam takový úspěch, tak se rozhodli otevřít ještě jeden v Dánsku."

"Jsme pořád zaneprázdněné." Asi nejodvázanější snímek nejen z období české nové vlny, ale i vůbec v historii české kinematografie, zároveň však také výborná studie o prázdném a současně plném životě mladých, o jejich mrhání časem (viz citace), telecích mravech či řešení malicherností, jakožto zástupce generace si myslím, že tohle bylo vystihnuto poměrně věrně - například podobné dialogy slýchávám i z úst mých vrstevníků, jen s tím rozdílem, že jsou ale myšleny vážně. Chytilová se sice nevyhla svým poučným rysům, přesto v tomto případě není nálepka "moralita" hanlivého charakteru, naopak si myslím, že může na někoho účinkovat. Po technické stránce je zase překvapením výborná práce s vizuální stránkou, kdy střídání barevných filtrů jakoby popisovalo změny nálad. Chápu zdejší nepochopení, částečně je to záležitost míry sebereflexe či nálady, na druhou stranu také chápu, proč je tento film jako jeden z mála českých v žebříčku 1001 filmů, které musíme vidět. Plné hodnocení.

Spíše alegorický film, který nelze shlédnout nuceně, ale jen ve výjimečně náladě. Kdybych si měl vzpomenout na libovolné filmy ze zahraniční produkce, asi bych řekl, že se jedná o takový míšenec Vesmírné odyssey a Sedmé pečeti. Nicméně v tomto srovnání film pokulhává, například co se týče filmové revoluce, vyjadřování myšlenek (1.případ) nebo ideové stránky filmu a symboliky (2.případ). V případě Bergmanova díla jsem mimochodem zpětně více docenil mistrovství jeho opusu. Za velký kámen úrazu tohoto filmu považuji prolog, konkrétně jeho délku - jestli se nepletu, trval něco okolo devadesáti minut. Taková doba naprosto nedějového průběhu (navíc s tak hlemýždím tempem) dokáže nejednoho diváka otrávit a znechutit mu tak třeba i zbytek filmu. Byl jsem na tom podobně, pokud byste se mě zeptali na názor právě po prvním poločase, nebyl bych zrovna přívětivý. Přitom druhá polovina už je ale výrazně lepší - několik proudů z kontextu vytržených dílků se postupně sjednocuje a v kombinaci s výborně zvládnutou uměleckou stránkou filmu - vize středověku, jeho krutosti, syrovosti či otevřenosti (mj. dnes by se kvůli nahým scénám dělal nevídaný poprask) - se tato druhá, osmdesátiminutová část dá řadit do zlatého fondu historických fresek, a to i ve světovém měřítku. Dodatek může někomu znít odvážně, ale skutečně tomu tak je. Zásluhu určitě má především vizuální stránka filmu, která ukazuje, že nebarevné snímky nejsou pouhým přežitkem a že bez nich by bylo trochu smutno - díky černobílé (zde spíše fialovobílé) mimojiné zmíněná atmosféra vyniká. Vím, že v alegorických filmech jako je tento jsou běžné filmové složky zataženy do pozadí, ovšem zde se na stránku hereckých výkonů musím zaměřit, a to díky skvělému panu Menšíkovi a charakteru jeho postavy - kdo jej zná pouze z komedií, bude jím určitě překvapen. Trošku škoda, že jeho neméně dobří kolegové kvůli zmíněným výtkám nemají někdy co hrát. Musím oponovat glorifikaci hudebního doprovodu Zdeňka Lišky - vážím si jej mnohem více než třeba pana Svobody, ovšem kostelní chór mi ani v lepších pasážích moc neseděl, instrumentální skladby od tohoto autora mi zní mnohem lahodněji. Naštěstí ve zmíněném vyvrcholení doprovod ustupuje a na hodnocení se tento čistě osobní problém prakticky nepodepisuje. Celkově si myslím, že jsem rozhodně shlédl slušný art film, kterých moc u nás není (a jelikož čeští tvůrci se k takovému druhu filmů nehodlají hlásit, tak asi ani nebude), na druhou stranu se mi zdá v obecném měřítku trochu přeceňovaný (nemohu souhlasit s odbornými anketami, v naší kotlině bych dokázal najít desítky lepších filmů - minimálně z těch symbolicky se vyjadřujících bych vypíchnul hlavně Jirešovu "Valerii a týden divů") právě kvůli nadměrnému výskytu uměleckých prostředků - zdá se mi trochu snobské vyzdvihovat dílo jen kvůli samotné odlišnosti. Není důležité, co dělám, ale jak to dělám. Ale tak jako tak relativní spokojenost, na to, že středověk není moje oblíbené dějepisné období, mě toto zpracování de facto nijak neuráželo. (Původně psáno pro studijní účely.) Zajímavé komentáře: Dan9K, Violet, gjjm

Nádherný dozvuk Nové vlny a film, který asi nejvíce vystihuje Jirešův režisérský styl. Skvělý cit pro symbol, visuální stránku (na podobné úrovni jsou z naší tvorby snad jen Sedmikrásky a Krvavý román) a napětí, stejně tak lehká erotika je příjemným kořením. Milým překvapením jsou herecké výkony, které k mé osobní spokojenosti nepotřebovaly známé tváře. Ze sympatií k tomuto uměleckému směru hodnotím víceméně nekriticky a doufám, že se něčeho podobného dočkám od současných tuzemských mistrů.

Musím oponovat novotenovi - oproti jím zmíněnému Maltézskému sokolovi mě tento snímek zahřál na duši, Bogartova postava je mnohem sympatičtější, hýří příjemným starosvětským humorem a styl vyprávění je sympatický i přes to, že jsem občas platil daň za nepozornost. Co se týče Lauren Bacall, měl jsem ji možnost vidět poprvé a hned musím uznat, že Bogie si uměl skutečně vybrat.