PhillM.

Nějak se s panem Slámou rozcházíme. Za mě takto: Divoké včely slušné 4*, Štěstí 3* a do třetice tedy za Bábu 2*. Teď se děsím toho Švejka. Fakt hrozně moc.

Ohromné množství práce vložené do tohoto filmu mi připomnělo projekt Temný obraz, který taky spolykal neskutečně mnoho člověkohodin a... tehdy to tedy moc nedopadlo (protože scénář). Zde se oproti všemu očekávání díváme primárně na přímočarou detektivku (což nám distributor cudně tají), která je velmi velmi ukecaná. To jsem nečekal, film není vůbec o těch oživených obrazech. Ty, uznávám, působí jako magnet pro oko, aspoň ze začátku určitě. Jenže film táhne příběh o vyšetřování "případu" Vincentovy sebevraždy - a obrázky po jisté době přestáváte vnímat, protože sledujete děj. Vůbec to nemuselo být tímto způsobem animované celé, dokonce si myslím, že by kombinace hrané a animované podoby mohla působit líp. Čekal jsem to podstatně lyričtější, něco jako byl tento Stařec a moře, ve výsledku jsem ale dostal tuctovou detektivku (ale to já zase rád) v nezvyklém balení.

Tak tady při hodnocení není o čem. Závěrečná jízda novorozeného pobělohorského Don Quijota je dokonalou tečkou za příběhem marnosti kličkování dobou, hnusu, strachu a bídy - tělesné i duchovní. Historické drama bez kurdlinek a pičičand. Ohromný film.

Skutečně lahodná bonboniéra s mladým Poirotem v uniformě belgické policie a také v tmavém převleku nočního lupiče, starým dobrým Bruselem a romantickým rámem, který ze zdi netečnosti vyrve i starého cynika. Stará láska holt nerezaví... Vzlyk. --- Je tu ale přece jen jedna podivnost. Christie tento příběh napsala roku 1923, v rámci své první Poirotovské vlny, která se datuje 1919 - 1923. Srovnáme-li jeho konec s notoricky známým koncem Vraždy v Orient expressu (napsán o 11 let později), vidíme dva naprosto odlišné Poiroty. Ve vlaku z Istanbulu detektiv zuří a div nepukne, že by měl tu partičku vrahů (jakkoli hnaných pomstou navýsost spravedlivou) nechat běžet. Kdežto zde? ... Je to trochu zvláštní postoj, v rámci Poirotovských příběhů téměř nevídaný...

Brilantní detektivka se skvělým Alexandrem Bonapartem Custem (tedy Donaldem Sumpterem, kterého si pamatuju z mnoha filmů, jen nevím jakých). Figura vzezření starého Brůny k sobě táhne pozornost, ale není to tak jednoduché, jak se celou dobu zdá. Příběh rámuje Hastingsův smrdutý krokodýl (tedy kajman) a tradičně trefené jsou ex i interiéry. Lahoda.

Poirot se nechá napálit majitelem hotýlku a vášnivým spisovatelem-amatérem a přijede mu pomoci vyřešit "vraždu" v jeho nedopsaném románu. Palicování přes půl Anglie je tedy zdánlivě zbytečné, zbývá si prohlédnou voskového Poirota v místním muzeu ("Ve skutečnosti vypadají vždycky menší"), ale to by nesměl být na place ten belgický mrňous, který vraždy přitahuje. Zde padne za oběť místní vředař, kolem kterého (především jeho panství) se vznáší tajemná kletba (úú hůů bojím bojim). Prvek absurdního tajemna, děsu a hrůzy v tomhle seriálu mi prostě nesedí.

A klidně by se dalo s hodnocením i výš... i když vůbec netuším, jak to. Postavy bez příběhů, není komu fandit, nevíme nic, jen se zmateně válíme v prachu a pálíme po sobě o sto šest. (Při absenci kulek pak zapojíme kreativitu.) Přes hodinu. Jenže ono to z nějakého důvodu je zábavné a udrží diváka v relativně bdělém stavu. To se někdy dějou věci...

Je to dobré, je to dobré, je to dobré. Na několikáté se mi dokonce podařilo nalézt ve scénáři pár vtípků (které ovšem dusí nervní hudba - mimochodem skvělá). I'd have ripped the bastard's heart out. Pardon my French. POIROT: It is indeed a French word. Temnota a ještě temnější temnota, růženec v rukou nejustaranějšího Sucheta, kterého kdy uvidíte. Zločin a trest z pera Agathy Christie, právem její nejslavnější dílo. Brilantní, i když úplně jiné, než zbytek seriálu.

Po Ritchieho pokusu o likvidaci Sherlocka Holmese (pekelné zlo s Downeyovým syndromem) jsem už měl rozepsanou výzvu "Vemte mu někdo ty peníze!", protože mi bylo smutno po starších Ritchieho filmech (Lock, Stock... and Snatch). I proto se mi do Artuše ani moc nechtělo a ejhle. Nebylo to zlé, dokonce z těch hromad efektů a vypráskaných peněz čas od času vykoukl dialog, který jako by z Podfu(c)ku vypadl. Takže pro mě docela příjemné překvapení...

Když se Agatha pustila do vysoké politiky, většinou mě to nebavilo (Nástrahy zubařského křesla). Zde se to však podařilo o něco lépe, a to i přes to, že s těmi separatisty ze smaragdového ostrova mi to přišlo trošku příliš. Díl je navíc orámován typickým Herculovým problémem s příbíráním na váze a z něho plynoucími hádkami s krejčím (Já jsem nepřibral - to váš metr se scrvkl! / Krejčí je umělec. A na ty je třeba být přísný.), což potěší a na hodnocení přidá.