Marcos22

Film, pojednávající o strastech války, o problematice uprchlictví, a aby toho nebylo na jeden snímek málo, tak i o obavách z coming outu. To vše činí prostřednictvím vizuálně unikátního a podmanivého způsobu prezentace. Režisér Jonas Poher Rasmussen vypráví příběh pomocí kombinace několika různých technik animace, které vhodně prokládá dobovými archivními záběry ve stylu dokumentárních filmů. K tématům aktuálně rezonujících ve společnosti přistupuje velmi citlivě a se vší vážností. S postavami pracuje velmi empaticky, díky čemuž se mohou diváci s postavami snáze identifikovat a mít zážitek umocněn. Rasmussenův animovaný dokument Utéct je brilantní napínavou podívanou, ve které si celý snímek přejete jediné, aby vše dopadlo dobře, tak jako například u Affleckova Arga či Gallenbergerovi Kolonie. Jeden z nejlepších filmů roku 2021 a první na tři Oscary nominovaný animovaný film. Pět hvězd. 👌 (14.03.2022)

Svěrákova pocta legendárnímu Philippe de Brocovi a jeho Muži z Acapulca. Nejsofistikovanější a nejodvážnější dílo Jana Svěráka, ve kterém divákovi prezentuje prostřednictvím postavy svého otce myšlenkový chaos kreativně smýšlejících jedinců, mezi něž se mimo jiné také směle řadím. Tuto myšlenkovou změť zobrazuje s naprostou přesností, a pakliže bych měl někomu vysvětlit co mi v životě neustále proudí hlavou, pak bych ho odkázal právě na tento film. Svěrákovi se daří transformovat na plátno své myšlenky v plné síle, naprosto explicitně a velmi přímočaře, což je s ohledem na složitost látky přímo dechberoucí. Betlémské světlo je pro mě větším zážitkem, než byl v minulém roce Zátopek. Odvážně se ho dovolím zařadit po bok Pelíšků a Vlastníků, které jsou pro mě vrcholem české komediální tvorby, a které si s chutí pouštím opakovaně. Jedinou výtku mám k použité zvukové stopě, která mi evokovala levnou televizní produkci, to však nemění nic na pětihvězdičkovém bodovém ohodnocení. 👌 (14.03.2022)

Simone Godano nám servíruje totálně ujetou a pořádně zábavnou kulinářskou vztahovou dramedy, ve které hraje prim ta nejrozmanitější sebranka psychicky narušených jedinců. Šéfkuchař s obsedantně kompulzivní poruchou spojenou s Touretteovým syndromem, vedoucí jako chronická lhářka s pyromanskými sklony, servírka trpící koprolálií a promotér s Capgrasovým syndromem. To je jen zlomek osob, které Vám ve filmu Marilyn má černé oči přilnou k srdci. Tahle ztřeštěná jízda nemá žádné hranice. A co víc, zabývá se postupným prohlubováním linek hlavních postav, kdy si nesebevědomé postavy postupně vybudují vzájemnou důvěru a mohou se svěřit se svým traumaty a tajemstvími. Tento mnohovrstevnatý příběh je ódou na lidský život. V porovnání s identicky laděným oscarovým nominantem Drajv maj kár je film dynamičtější, zábavnější a citově vřelejší. Upřímnost, radost a láska z něj přímo sálají. To vše je podpořeno sofistikovaným humorem, velmi dobrou kamerou a podmanivou hudební složkou. Po Neviditelné niti jde krátce po sobě o druhou velmi povedenou italskou dramedy. 👍 (15.03.2022)

Steven Soderberg se ve svém nejnovějším počinu KIMI věnuje hned třem základním tématům. Prvním z nich, který divák odhalí hned v úvodních minutách, je problematika agorafobie. Tedy úzkostného stavu, při níž má tímto postižená osoba chorobný strach opustit svůj domov a pobývat na veřejném prostranství. Psychickému rozpoložení jedince navíc nepřidávají ani souvislosti spojené s covidovou situací. Existuje nějaká hranice toho, kdy už se člověk trpící touto poruchou vydá mimo "bezpečí" svého domova? Dalším významným tématem je zamyšlení se nad přínosem virtuálních asistentů v běžném životě (Siri pro Apple, Alexa pro Amazon či Google asistenta od stejnojmenné značky). Právě z nich vychází samotné jméno snímku KIMI. Tito asistenti by nám měli život ulehčovat, ale je tomu skutečně tak? Třetím a na virtuální asistenty úzce navazujícím tématem jsou hrozby, plynoucí ze svolení nakládat s vašimi osobními daty. Neposkytují lidé firmám typu Google, Facebook, Apple ad. příliš mnoho osobních informací, které mohou být ve finále zneužity proti nim samotným? Právě docílení zamyšlení se nad těmito tématy jsou hlavním účelem KIMI. To činí prostřednictvím velmi přímočarého thrilleru, který připomíná takovou soft variaci na Muži, kteří nenávidí ženy, jen s tím rozdílem, že záporáci jsou zde totální paka. Ne nadarmo se nám zde vyskytuje „easter egg“ v podobě herce Devina Ratraye, celosvětově známého ze snímku Sám doma, ve kterém hrál bratra Kevina Buzze. Sám zde právě pod jménem svého bratra vystupuje "). To má symbolizovat jakousi paralelu k totálně neschopným zločincům ze zmíněného Sám doma, kteří zde vyvolávají onen komický feeling, a to zde paradoxně bere snímku v samotném závěru těžce nasbírané body. I přes vyloženě nepovedený konec si snímek KIMI zaslouží za svůj myšlenkový přesah tříhvězdičkové bodové ohodnocení. 🙂 (14.03.2022)

Shawn Levy ztvárnil do filmové podoby velmi strohý sci-fi příběh, natočený ve stylu jeho předchozího projektu Free Guy, ve kterém závěrečný interpersonální přesah zcela zastiňuje jeho béčkový sci-fi obsah. V konečném vyznění je Projekt Adam víc než cokoli jiného filmem o lásce, o rodině, a jejich důležitosti v našich životech. Levy svým snímkem zároveň cílí na lidské uvědomění, že je snazší být v našich životech naštvaný než smutný, a mnohdy tak vytěsňujeme krásné vzpomínky, které by v nás onen smutek vyvolaly. A právě zde nacházím největší kámen úrazu celého filmu. Neví, čím chce pořádně být. Chvíli je dobrodružnou akční sci-fi podívanou, chvíli rodinným dramatem, chvíli klišoidní komedií. Těmito neustálými změnami žánru snímek trpí a v žádném z nich ve finále nevyniká. Tři hvězdy. 🙂 (11.03.2022)

Drajv maj kár vypráví o lidském parazitovi neboli mihuli, která se bojí čelit realitě, přisaje se na svého hostitele, omezuje jej, nedá se setřást a žije jeho život. Pakliže se hostitel snaží ze spárů vymanit, parazit uhne, stiskne víc a dále psychicky narušuje integritu jedince. Takovou paralelu dostává divák ve velmi silném, emocionálně nabitém a osobitém půlhodinovém prologu. Po tomto prologu začne režisér Hamaguči ve zbývající 140 minutové stopáži opakovat, dle hry Samuela Becketta Čekání na Godota, již řečené, a to ve velmi pomalém a nudném tempu, v němž prokládá nácvik divadelní hry Strýček Váňa od Čechova drobným prohlubováním linek ústředních postav. Jedním z hlavních poselství snímku je důležitost zachování upřímnosti ve vztahu, bez níž nemá šanci žádný vydržet. Přes poutavý a originální úvod spadl snímek do šedého průměru a nikomu jej tak vyjma úvodní půlhodinové pasáže nemohu doporučit. S obdobnou látkou si dokázal Tom Ford v Nočních zvířatech vyhrát daleko sofistikovaněji a ne tak monotónně. Prozatím největší filmové zklamání roku. Dvě hvězdy. 😕 (10.03.2022)

Režisérka Domee Shi si splnila svůj sen a natočila pro Pixar celovečerní verzi svého kraťasu o knedlíčku, Bao z roku 2018, který řeší problematiku dospívání a svazování rodičovskými pouty. Zatímco snímek Bao byl energický, měl spád a ve své osmiminutové stopáži vypověděl všechno co bylo třeba, přičemž na duši diváka zanechal výraznou emocionální stopu. Celovečeráku Proměna s pandou červenou v hlavní roli se to bohužel ani zdaleka nedaří. Jako by divák dostal to samé, ale v horším provedení, bez spádu, bez významnějším originálních nápadů a bez výraznějšího emocionálního napojení na diváka. Vše je navíc situováno do nepříliš zajímavého prostředí kanadského Toronta roku 2002, kde světu vládne chlapecká pěvecká skupina alá One Direction a tamagoči. Samotná myšlenka o transformaci hlavní hrdinky při nezvládání stresových situaci by se hodila spíše do originu o Hulkovi, než do teen příběhu o začínající pubertě. Za mě ohromné zklamání, jedna z nejslabších Pixarovek, z tématu se dalo vymáčknout daleko, ale daleko víc. Naštěstí nás už za tři měsíce zachrání Rakeťák, šestadvacátá pixarovka. Tři hvězdy. 🙂 (10.03.2022)

Věc vypráví příběh o skupině vědců z výzkumné stanice na Antarktidě, kterou potká velmi podobná zkušenost jako členy posádky vesmírné lodi Nostromo v prvním Vetřelci. Zatímco ve Vetřelci se posádka setkala s relativně jednoduchou formou mimozemského života, ve Věci má co dočinění s daleko sofistikovanějším oponentem. To co Věc postrádá oproti Vetřelci v napětí a strachu, to dohání ve svém sociálnějším pojetí a silnější interakci postav mezi sebou (pochyby, nerozhodnost, izolace, agrese). Věc je vynikající atmosférickou jednohubkou, která má spád, a které odpustíte i řadu nelogičností typu pravidelného střídání dne a noci na Antarktidě. Nejen za důmyslnou transformační schopnost "Věci" a vynikající závěr, ale i dechberoucí, a paradoxně nejkomičtější scénu filmu, při níž je hlavním postavám testována krev, zaslouží Věc pětihvězdičkové bodové ohodnocení. 👌 (09.03.2022, Future Gate Festival)

Tiong Bahru Social Club (dále „TBSC“) je uzavřeným blokem budov, do něhož jsou svými rodiči přiváděni mladí třicátníci, aby se socializovali, osamostatnili a vytvořili pouto ke svému okolí, tak aby byli pro společnost přínosem. Film se snaží směle reflektovat současnou dobu, ve které mladí lidé čím dál déle zůstávají izolovaní ve svých hnízdech a nemají vytvořená pouta ani se svými sousedy, ani se svými vrstevníky a už vůbec ne s lidmi důchodového věku. Začlenění činí TBSC prostřednictvím vedoucích pracovníků, kteří se snaží nalézt silné stránky členů pomocí svých sofistikovaných nástrojů, jež dle nastaveného algoritmu následně vyberou jedincům vhodná pracovní místa. Pravidelný monitoring spokojenosti členů klubu je pak jen způsobem, jak vhodnou pracovní pozici nalézt. TBSC je opravdu neortodoxně a velmi implicitně natočenou narativní komedií, která se snaží divákovi předat vzkaz, že ačkoli jsme společností vedeni k pasivitě a k přenechání hlavních životních rozhodnutí na druhých. Je nutné, abychom v určitý moment vzali život do vlastních rukou, jinak nikdy plně spokojeni nebudeme. Každý člověk má jinak nastavenou hierarchii hodnot, a to co vyhovuje jednomu, tomu druhému nemusí. Toto poselství je však pro běžného filmového konzumenta natolik skryto, že snímek jak po výpravné, tak emocionální rovině velmi strádá. A divák je tak hned několikrát v průběhu filmu konfrontován se značně nudnými scénami, které zachraňují z poloviny těla vysvlečení zloději, vztyčený prostředníček a manuál pro první sex. Tři hvězdy. 🙂 (09.03.2022, Future Gate Festival)

Neviditelná nit je velmi milým a srdečným italským filmem, zabývajícím se problematikou výchovy a rodičovství stejnopohlavních párů. Snímek má nicméně daleko větší myšlenkový přesah, otevírá řadu vztahových témat a je natočen naprosto nekonvenčním způsobem, který je pro oko diváka velmi příjemný. Od Naprostých cizinců z roku 2016 je pro mě Neviditelná nit tím nejsilnějším a nejzdařilejším italským počinem. Cestu do mého srdce si našla. Pokud máte rádi filmy s rodinou tématikou, kde se zdařile pojí prvky dramatu a komedie ve stylu seriálu This is us, pak je Neviditelná nit mým tipem přímo pro Vás. 👍 (04.03.2022)