Sobis87

Americký režisér Oliver Stone si pro to, jak ostře ve svých filmech kritizoval západní společnost, vysloužil přezdívku „černé svědomí Ameriky“. Po zhlédnutí nového českého filmu Ulovit Miliardáře se mi zdá, že i jeho tvůrce Tomáš Vorel by rád slyšel, jak filmoví kritici, média i běžní diváci mluví o něm jako o černém svědomí české společnosti. Film Ulovit miliardáře měl totiž být drzou (jak je film prezentován na plakátu) satirou, která se snaží kritizovat snad všechno a všechny. Pokud má ale satira komickým způsobem kritizovat nedostatky a záporné jevy, režisér Vorel selhal jak v komice, tak především i v té kritice, neboť pohledem, který prostřednictvím filmu zaujímá vůči společnosti, sám představuje některé její neduhy. Postavy jsou zde jen karikaturami a pokud za pojmem karikatura vidíme zkratkovité vykreslení přehánějící nápadné znaky a vlastnosti za účelem zesměšnění, Vorel se při vykreslování postav řídil převážně předsudky, a tak všichni Romové v tomto filmu kradou, blonďatá přítelkyně hlavní postavy je neskutečně pitomá, židé jsou chamtiví, policisté jsou zkorumpovaní a šňupají zabavený kokain, novináři přetvářejí skutečnost k obrazu svému a i ten miliardář si myslí, že všechno se dá koupit. Tomáš Vorel se ukázal být krátkozrakým pozorovatelem a povrchním kritikem, který se snaží každého očernit, ale místo toho, aby útočil správnými argumenty, se pouze vybíjí na jednorozměrných postavách, kterým se neobtěžoval nadělit jiné než ty negativní vlastnosti. Jakoby malíř tvořící karikatury na Karlově mostě namaloval z člověka s velkým nosem a hustým obočím jen ten srandovní nos spolu s obočím a zbytek úplně ignoroval, neboť na tom už není nic legračního. Co se týče hereckého ansámblu, tak tam to není o nic lepší. Tenká hranice mezi seriózním projevem a divadelním přehráváním byla tentokrát úplně zbořena a to, co většina herců předvádí, je hnus, s prominutím. Vorel si zaslouží maximálně tak pochvalu za snahu udělat film vizuálně zajímavým, což se mu daří jen někdy a většinu záběrů ničí tím, že se všichni herci dívají přímo do kamery. Jo a Witchův hudební doprovod je naprostá blitka, která mnohdy nekoresponduje s děním na plátně. Jednoduše řečeno je tenhle film prohrou na celé čáře a zároveň těžká podpásovka pro diváky se vkusem. 15%

Úplný majstrštyk. Krutý, krvavý, zároveň ale i citlivý a dojemný film. Ať vejde ten pravý je jeden z nejkrásnějších filmů o přátelství, který nabízí úchvatné výkony hlavních dětských protagonistů a má tak hutnou atmosféru, že se mi chvílemi až tajil dech. Více netřeba dodávat, jednoznačně doporučuji! 100%

To, že film dává divákovi neustále najevo, jak moc si je vědom své béčkovosti a pokleslosti, ještě neznamená že mu to musíme tolerovat. Hra s hororovým žánrem tentokrát už nefunguje tak dobře jako ve Vřískotu a i když se Craven neustále snaží divákovi připomínat, jak moc je nad věcí, nakonec stejně tahle variace na vlkodlačí teen horory sklouzne do vod podprůměru mezi ty tuctové horory, nad které se chce povyšovat. Celé to navíc pohřbívají trapně vypadající digitální vlkodlaci. Tohle je jeden z Cravenových nejnudnějších a celkově nejslabších filmů. 40%

Za slovem „protektor“ se skrývá několik různých významů. Zaprvé takto může být nazýván správce protektorátu a i když se film Protektor odehrává v období Druhé světové války a postava říšského protektora Protektorátu Čechy a Morava Reinharda Heydricha sehraje v příběhu nemalou roli a události okolo atentátu spáchaného na jeho hlavu zde představují dramatický vrchol vyprávění, rozhodně se nejedná o film pojednávající o této známé německé postavě. Slovem „protektor“ taktéž znamená ochránce a to je právě případ hlavního hrdiny Emila Vrbaty, který se snaží chránit svou židovskou manželku Hanu před krutostmi nacistického režimu. Ještě než válka zavítá i do tehdejšího Československa, je Emil Vrbata jen dalším pracujícím článkem českého rozhlasu, zatímco jeho atraktivní manželka Hana si užívá slávy jako stoupající filmová hvězda, což jejich vztahu neprospívá, neboť Emil je žárlivec a nemůže ustát fakt, že se kolem jeho pohledné partnerky najednou točí spousta mužů. Jakmile ale na československou půdu vstoupí nacistická vojska, je vše rázem jinak. Hana jakožto židovka má zakázáno dále hrát ve filmech a její hvězdná kariéra je rázem v troskách. Nacistický režim pro ni znamená řadu dalších omezení a ona tak musí být zavřená v bytě jako kanárek s přistřiženými křídly uvězněný v kleci totality. Z Emila se dílem náhody stává hlavní hlasatel a aby ochránil svou manželku, musí pokorně sloužit režimu a hlásat německou propagandu. Ocitá se mezi mlýnskými koly nacismu, pro bezpečnost svou i své manželky je nucen stále více slevovat ze svých morálních hodnot, je pod stále větším tlakem a navíc nachází jisté zvrácené zalíbení v úloze protektora své manželky, kdy má konečně šanci řídit její život. Je jasné, že žádné manželství v takto vypjatých podmínkách nemůže správně fungovat, zvláště když jsou oba manželé výraznými individualitami. Film se zaměřuje především na vývoj tohoto manželství a ukazuje, kam až je chopen člověk zajít v krajních situacích. Marek Najbrt se prostřednictvím tohoto dobového filmu prokázal jako zručný řemeslník a naservíroval nám seriózní a dobře napsané drama, které bych si převážně kvůli vizuální stránce dovolil nazvat českou filmovou událostí roku (spolu s Normalem Julia Ševčíka). Tvůrcům se podařilo navodit tu správnou dobovou atmosféru, výrazně se zde pracuje s hloubkou ostrosti a s kamerovými filtry, což je u současného českého filmu věc takřka nevídaná. Dokonce se dočkáme i jakéhosi filmu ve filmu, když se Hana účastní zkušební projekce svého nejnovějšího filmu a tvůrcům se podařilo natočit ho tak, že vypadá, jakoby opravdu vznikl ve 30. letech. Pochvalu si zaslouží také herecké obsazení, především pak Marek Daniel s Janou Plodkovou, kteří ztvárnili ústřední dvojici a na jejichž výkonech prakticky stojí a padá celý film. Dialogy, které vycházejí z jejich úst působí naprosto přirozeně a vyjma Sandry Novákové, která ztvárnila Emilovu milenku a neubránila se lehkému přehrávání, nikdo z herců ani na chvíli nepůsobil jako karikatura. Pro ty z vás, kteří už zlomili pomyslnou hůl nad českou kinematografií, mám jasný vzkaz: vydejte se na Protektora do kina. Je totiž dost pravděpodobné, že vám stejně jako mě jeho projekce vžene novou dávku optimismu do žil a znovu uvěříte, že je stále možné, aby v této malé zemi, jejíž kinematografie se kdysi těšila nebývalé popularity i za mořem, vznikl film světového formátu, při jehož hodnocení nemusíte používat alibistické výroky typu „na české poměry...“, ale lze ho měřit stejným metrem, jakého se užívá u světové konkurence, načež i tak může Najbrtův Protektor vedle ní hrdě stát s hlavou vztyčenou a neomlouvat své nedostatky původem vzniku. 90%

Tohle že natočil režisér Krotitelů duchů? Ivan Reitman hodně klesnul a Arnold se ztrapnil. Demence. 30%

Vysměs průměrný krimi thriller, který ale stojí za to vidět už jen kvůli skvělému Nicolasi Cageovi, který tehdy ještě nebyl k smíchu, právě naopak, šel z něho mráz po zádech. 60%

Charlize Theron, pár fajnových nápadů a několik pěkných architektonických kousků, tak to jsou asi všechna pozitiva tohoto nudně zrežírovaného a hlavně neskutečně pitomého sci-fi béčka. Díky zabijácké trávě (!) na tenhle film ale asi jen tak nezapomenu. 30%

Zábavná přehlídka bizardních nápadů spisovatele Neila Gaimana (který tentokrát trochu více čerpal i z Alenky v říši divů) a košatá ukázka vizuálního cítění Henryho Selicka - pravého režiséra kultovní Noční můry před Vánocemi (Burton tenkrát jen produkoval). Animace je skvostná, příběh patřičně napínavý a pohádkový a hlasové projevy přizvaných herců taktéž stojí zato - hlavně Dakota Fanning se pořádně předvedla. Škoda jen toho otřepaného námětu vypůjčeného z již zmíněné Alenky v říši divů, od Gaimana jsem přeci jen čekal trochu více invence...zdá se, že se cesty Selicka i Burtona opět setkaly - zatímco Selick natočil variaci na Alenku, Burton nám v roce 2010 předvede vlastní verzi přímo téhle pohádkové klasiky. 85%

Chápu, o co se tvůrci snažili, jen se jim to moc nepovedlo. Alien Trespass měl být pastyšem, či snad přímo parodií sci-fi filmů z 50. let, přičemž je vtipný snad jen tím, že je úmyslně stejně "hloupý" jako tehejší filmy, herecké projevy jsou stejně toporné a monstra směšná. Tvůrci, zdá se, důkladně nastudovali dobové filmy a tak svůj film zasadili do americkýho předměstí 50. let, které jakoby vypadlo z instruktážních filmů té doby, zaplnili ho šablonovitými postavičkami, bohužel se jim ale nepodařilo vytvořit atmosféru tolik typickou pro své předobrazy a celé to navíc pohřbili příliš nažehleným a technicky dokonalým vizuálem. Aspoň toho technicoloru mohli využít, film by hned vypadal mnohem lépe. Potenciál tohoto díla je značně nevyužitý, pro diváka neznalého kinematografie, na kterou se odkazuje, se může jednat o těžce stravitelný film, přesto si ale tvůrci získali mé sympatie, že se o něco takového pokusili...škoda že celou dobu jeli jen na půl plynu a vznikl ne až tak vtipný brak, u kterého jsem se chvílemi i dost nudil. 50%

Tenhle film je samé překvapení. Sám režisér Neil Blomkamp, který měl doposud zkušenosti jen s krátkometrážními filmy (District 9 vychází z jeho kraťasu Alive in Jogurt), mě překvapil tím, jak dobře ukočíroval svůj celovečerní debut a prokázal se jako velmi zručný a vynalézavý tvůrce, kterému nedělá nejmenší problém plynule přejít od pseudo-dokumentárního stylu ke střídmé sci-fi, která se ke konci strhne v akční inferno, které svou působivostí (a explicitní brutalitou - také překvapení, nejdříve nic a po první utržené končetině jsou rozprsknuté hlavy i celá těla na denním pořádku) nakopává plechy i Bayovým druhým Transformerům. Bay měl pro svou akční pecku k dispozici několik desítek robotů, kteří řádili na plátně dvě a půl hodiny, Blomkampovi ale stačil jeden menší robot a slabá čtvrthodina k tomu, aby ho strčil do kapsy. Dalším velkým překvapením je celkový vizuál filmu a množství všeho, co nám divákům District 9 servíruje, protože při dnes už směšném rozpočtu 30 milionu dolarů mi mnohdy zůstával rozum stát nad tím, co všechno byli tvůrci schopni za tak nízký rozpočet pořídit. Mimozemští „kreveťáci“ vypadají úchvatně, působí realisticky, dokonale zapadají do okolního prostředí a jsou parádně zanimovaní…a navíc se jich hemží na plátně sakra dost. Již zmíněný robot si v ničem nezadá s Bayovými plecháči a celkově film působí velkolepěji, než jsem čekal. Při sledování filmu lze poznat, že pan režisér má spoustu nápadů, jak vizuálních, tak i co se scénáře týče, neváhal využít své první velké příležitosti (a v Hollywoodu nezvykle velké tvůrčí svobody, kterou mu zajistil producent Peter Jackson) a do filmu začlenil satirické prvky, černý humor a věci, které nám doposud žádný jiný film nenabídl. Nakonec se nám tedy dostalo něco na způsob Cloverfieldu, [Rec] a Blair Witch, ale ne zcela, neboť tyto filmy byly čisté pseudo-dokumenty a tato forma by v případě District 9 režisérovu vizi značně omezovala, a tak nakonec dokumentární prvky s přibývající stopáží vyklízejí pole (snad až na záběry z kamer fungujících v dietetickém světě) a z filmu se stává klasicky vyprávěné a realisticky pojaté sci-fi. Pokud jde o ten realismus, tak o to více zamrzí několik děr ve scénáři, pár nelogičností a nedořešené věci. I tak se ale jedná o pecku se zajímavým hlavním hrdinou (a skvěle zahraným), poutavým příběhem, úchvatným vizuálem a vražedným tempem. 90%