Sobis87

Kanibalské Blair Witch na kterém jsou nejzábavnější asi tak ty historky o lidech, kteří skočili tvůrcům na špek a opravdu uvěřili, že se jedná autentický záznam. Pro mě jinak děsná nuda a primitivní prvoplánovaný shocker.

Mám rád Ferrellův přiblblý humor, ale tenhle film je spíše nudný než vtipný a rohodně patří k tomu nejslabšímu, co tenhle kudrnáč natočil 40%

Perfektní film, jehož vyškrtnutí z českých kin beru jako jeden z největších distributorských přehmatů. Film Moon stojí především na neskutečném výkonu Sama Rockwella, který konečně dostal roli, ve které se mohl jeho nesporný talent projevit naplno. Téměř po celou dobu filmu se na plátně pohybuje jen on, takže na jeho bedrech ležela velká zodpovědnost, se svým údělem se ale tento přehlížený herec vypořádal na výbornou. Samotný námět je originální a podařilo se z něho vypracovat velmi citlivý, dojemný a inteligentní scénář, který se nebojí klást palčivé otázky k tématu, který tu ale nechci prozrazovat, neboť bych vás připravil o jedno z překvapeních a kvalitních zvratů, které tento film nabízí. Ono je vlastně vůbec nejlepší, když o tomto filmu budete vědět nejméně. Audiovizuální stránka díla je taktéž na precizní úrovni, prostředí Měsíce je živnou půdou pro spoustu minimalistických a působivých obrazů s tajemným nádechem, podobně je na tom i soundtrack Clinta Mansella, který snad neumí skládat jinou než skvělou hudbu. Fim mě okamžitě vtáhl do dění díky opojné atmosféře a poutavému příběhu a na konci ze mě doslova ždímal emoce. Jednoznačně doporučuji, jeden z filmů roku 100%

Pěkný dárek pro všechny, kteří si občas chtějí odpočinout od všech těch přechytralých a rafinovaných filmů a vychutnat si nějakou tu poctivou žánrovku. Dokonalý únik jí bezesporu je, jako thriller funguje skvěle, nesnaží se o žádnou zbytečnou multižánrovost, která by mu pomohla vysoukat se z béčkových vod, do kterých díky námětu bezesporu spadá (pozor! označení "béčko" rozhodně není urážlivé, dříve se tímto jménem nazývaly druhy filmu a nešlo o hodnocení kvality, jak je dnes používáno) a místo toho operuje pouze na jasně vyhraněné ploše, kde rozehrává hru s divákem prostřednictvím vodítek a zavádějících informací a záměrně si tak zahrává s jeho úsudkem, což by se dalo označit za rafinované, ale děje se tak pouze v rámci žánru a klišé a způsobů, jakými film komunikuje s divákem,co se thrilleru (potažmo survivalu) týče. První dvě třetiny filmu jsou ve své podstatě scenáristickou hlušinou, kde se operuje pouze s náznaky, vše je to ale kořeněné dobrými dialogy, které jsou vzhledem k žánrovým pravidlům chytřejší, než se může na první poslech zdát...a jsou hlavně zábavné. Twohy svůj film navíc i dobře obsadil, hlavně Steve Zahn a Timothy Olyphant si kradou celý film pro sebe (vím, otřepaná fráze, ale zde to sakra sedí), navíc Olyphantova postava je zručně vybudovaná, dobře slouží žánru a určitě by si zasloužila vlastní film...nebo dokonce i sérii. Příběh Dokonalého úniku je v základu úplně primitivní a téměř hodinu se nikam nepohne, v poslední půlhodině se to ale celé zlomí díky nečekanému rozuzlení, které ale ti pozornější mohou už dopředu odhalit (náznaků je dost, ale rozhodně nejsou nechtěné, pouze slouží logice) a propukne neskutečně dravé adrenalinové peklo, ve kterém se konečně může naplno projevit Twohyho nepopiratelná zručnost, celé to je kořeněné skvělými "gore" momenty a vy nevydechnete, dokud není po všem. Dokonalý únik je prostě umně vybudovaný a zajímavý thriller s funkčním zvratem v poslední třetině a naprosto odzbrojující závěrečnou částí, který vznikl za účelem pobavit a napínat, což se mu po většinu času více než dobře daří. 80%

Sam Mendes pokračuje ve střídání žánrů a tentokrát natočil konverzační dramedii balancující na hraně mainstreamu a indie podívané. Film má asi nejblíže k jeho debutu Americká krása, taktéž mu nechybí sarkasmus a nezdráhá se uštědřit Američanům (a nejen jim) pár ran pod pás, narozdíl ale od Mendesova předešlého Nouzového východu při všem tom pošťuchování nešetří humorem a pozitivismem. Největší klady filmu třímají ve hravém scénáři, který přetéká úžasnými (opravdu úžasnými) dialogy, uvěřitelnými a sympatickými postavami a je plný trefných narážek a humorných situací, které mě dokázaly upřímně rozesmát. Nemenší chválu si zaslouží i představitelé hlavních rolí John Krasinski a Maya Rudolph, kteří ztvárnili mladý pár hledající nejlepší místo pro zapuštění kořenů tak bravurně, že by s nimi člověk nejradši strávil celý den a navíc jejich jemná gesta dodávají některým humorným situacím ten správný šmrnc. Ano, Všude dobře, proč být doma je další z hřejivých dramedií, po jejichž sledování máte zaručeně lepší náladu a v hlavě se vám začnou protáčet různé myšlenky o životě a tak, ale ten film je prostě tak trefně napsaný, skvěle obsazený a zahraný a zručně natočený, že mi nezbývá než chválit a nějaké to remcání nad provařeným příběhem si pro tentokrát rád odpustím. 90%

Nový film Tonyho Scotta mi nabídl značně rozporuplný zážitek. Na jedné straně je zde vidět snaha o chytrý konverzační film s důrazem na dvě postavy stojící na opačné straně barikády (i když to je s postupným vývojem děje trochu diskutabilní...ne, že by se Washingtonova postava přidala k únoscům, ale spíše co se ideologie týče), na té druhé se zde projevuje režisérův videoklipový styl a kořeny v akčním žánru, přičemž tyto dva světy v některých chvílích tak nešťastně kolidují, až se mi zdálo, že ta akce, které není ve filmu mnoho, je ve filmu tak nějak navíc, aby byly naplněny předpoklady žánru akčního filmu. Bohužel i ta konverzační část v některých momentech doplácí na nevyvážený scénář, a tak se povedené a celkem úderné dialogy střídají s těmi doslova pitomými a vyprázdněnými. Film tak zachraňuje především příjemně civilní Denzel Washington, sympatický a zároveň nekompromisní padouch John Travolta, ve vedlejších rolích pak James Gandolfini jako politická karikatura a John Torturro jako snaživý federál. 65%

Škoda, velká škoda, čekal jsem o něco více. Nápad udělat povídkový film o halloweenské noci se mi opravdu zamlouvá, tvůrci ale z hlediska scénáře nedokázali naplno využít jeho potenciál. Povídky jsou příběhově až moc strohé, postavy se nestačí na plátně ohřát a už se přesouváme k další povídce. Spíše bych uvítal jeden ucelenější příběh. Ve výsledku se jedná o atmosférickou podívanou, která pro krátkou stopáž nestihne nudit, potulují se v ní více méně zábavné postavičky (malý patron halloweenského svátku je moc fajn) hrané zkušenými herci a celé to je více o budování atmosféry místo laciných lakaček a právě ta atmosféra je tím nejlepší na celém filmu. Režisér Michael Dougherty se vykašlal na provařený špinavý vizuál a místo toho nám dopřál všemi barvami hýřící podívanou, která nemá daleko ke komixové stylizovanosti a celkově se na Halloweenskou noc moc dobře kouká. Dougherty má nepopiratelný cit pro vizuální stránku a dokáže hezky budovat jednotlivé scény, bohužel jejich spojení ve fungující celek už tak dobře nedopadlo. Film doplácí na svou epizodičnost a po jeho dokoukání mi v paměti úvízla snad jen úžasně vypadající a skvěle sestříhaná scéna "vlkodlačích hodů" se cover verzí Sweet Dream od Marilyn Mansona jakožto hudebním podkresem - tahle scéna opravdu stojí za to a Anna Paquin je v ní naprosto božská. 70%

Vůbec bych to nečekal, ale G. I. Joe zvítězil nad druhými Transformery, co se zábavnosti týče. Ten film je tak neuvěřitelně pitomý, dialogy špatně napsané a celá mytologie přitažená za vlasy, přičemž se to vše bere smrtelně vážně, až je to neskutečně zábavné a vtipné. Jistě, druzí Transformeři měli nesrovnatelně lepší triky a vizuál celkově a Michael Bay je rozhodně lepší režisér než Stephen Sommers, přesto se ale Bayův druhý film s obřími roboty táhl jako smrad a za tu svou dvou a půl hodinovou stopáž mě dokázal pěkně utahat. Ne tak G. I. Joe, u kterého jsem se musel mnohdy nahlas smát, protože mi ten film chvílemi připomínal televizní reklamy na akční figurky Action Man, jindy něco, co se podobá tomu, kdyby se Michael Dudikoff vrátil k filmu a chtěl natočit poctu všem špatným filmům, ve kterých hrál (což budou asi úplně všechny jeho filmy...) a okořenil to pořádnou porcí kvalitativně velmi nevyvážených digitálních triků. Herci si natáčení téhle kraviny očividně užívali, což se jim povedlo přenést i do filmu a navzdory pitomému scénáři, který je nutil vést otřesné dialogy, své role ustáli se ctí. G. I. Joe rozhodně není nijak zvlášť dobrý film, z hlediska scénáře je mnohdy dokonce až příšerný, přesto anebo právě kvůli tomu mě dokázal bavit po celé dvě hodiny...ale asi ne tím způsobem, jak původně zamýšleli tvůrci, na dobrý akční výplach se v něm totiž vyskytuje až moc průměrné a nešťastně nasnímané akce 50%

Tenhle film je pořádná konina, ale tak praštěná, až to je zábavné...tedy s drobnými výkyvy. Jack Black a Michael Cera si dokonale sedli a každý předvádí svůj klasický herecký archetyp. Režidér Harold Ramis má asi to nejlepší za sebou a druhého Na hromnice o den více se od něho zřejmě už nedočkáme, přesto je Rok jedna filmem, který na tu hodinu a půl dokáže příjemně zabavit a mezi tunami otřepaných (ale většinou stále funkčních) vtipů se najde i pár perel. 60%

Je úplně zbytečné cokoliv dodávat, děs a hrůza.