kingik

Solidní akční nářez, který mě strhnul, a to filmy o bojových uměních zrovna dvakrát nevyhledávám, ale takovéto fighty v arénách si nechám líbit. A je mně jedno, jak je nebo není, film věrný slavné herní předloze. Tu si stejně vybavuji jen matně a příliš mě nebavilo ji hrát. Mladý Jin Kazama (Jon Foo) se doslova z trucu a touhy po pomstě za smrt své milované matky a trenérky bojových umění v jedné osobě přihlásí do turnaje Železná pěst každoročně pořádaném ve městě Tekken. Chce zabít muže, kteří vládnou přísnému režimu a spravedlivě pomstít smrt blízké osoby. Netuší však, že se tady seznámí nejen s pohlednou Christie (Kelly Overton) a sympatickým Steve Foxem (Luke Goss), ale také se bude muset probojovat přes houževnaté soupeře až do finále, ve kterém vítěz bere vše. Legendární hra se tedy dočkala svého filmového zpracování a její realizace se ujal Dwight Little, který sice nikdy nepatřil k režisérské špičce, ale pro natočení takového druhu filmu se celkem hodí. V titulních rolích pochopitelně nehledejme žádné hvězdy. Jsou zde spíše méně známé nebo povědomé tváře, které plní jedinou funkci a tou je dobře se hýbat, skákat, kopat (Gary Daniels, Anton Kasabov, Ian Anthony Dale a další) nebo sexy vypadat (Kelly Overton, Candicé Hillebrand, Marian Zapico). Fighty v aréně vypadají na oko dost dobře a jejich choreografii si vzal na starost zkušený Eric Norris a fyzičku bojovníků jim může každý závidět. Kamera servíruje bezpočet záběrů v různých úhlech nebo kolem zápasníků dynamicky krouží. Little mě dost režijně překvapil. Jednoduchý děj si žádal jednoduchý a dynamický film. A tím Tekken rozhodně je. Pro mě příjemné překvapení.

Filmu chybí nějaký podtitul. Něco jako "A zrodila se legenda" nebo "Zrození legendy". Divák by tak byl určité lépe připraven na nemalý šok, který mu scenárista Brian Helgeland, spolu s režisérem Ridley Scottem, přichystal. Každý nějak začínal, a takhle nějak podle tvůrců začínal Robin Hood (ve filmu ho tak nikdo neosloví a tohle jméno ve filmu zazní až v závěru), než se stal psancem. Především si nelze nepovšimnout, že film trpí značně nekonzistentním scénářem, z něhož pramení nejistota, kterou lze z filmu značně pocítit, a ani režie není nijak propracovaná. Zpočátku má film spád. Dozvíme se, že Robin Longstride je obyčejným lučištníkem toužícím po zbohatnutí a rytířském řádu. Staneme se svědky zabití krále Richarda, intrik ze strany zlodušského Godfreye (Mark Strong), který se paktuje s Francouzi a důležitou složkou je Robinův slib umírajícímu Robertu Loxleymu, že dopraví meč jeho starému a slepému otci (Max von Sydow) a poté dojde, i tak trochu ke kurióznímu a lehce komickému seznámení s lady Marion (Cate Blanchett), která byla Loxleyovou věrnou ženou, ale po jeho smrti jeho otec určil, že dál už bude manželkou Robina Hooda a on smí užívat dál jeho jméno. Takových odlehčených až komických momentů je ve filmu víc, a jsou lepší, než poměrně slabé a téměř nekrvavé souboje a bitky, kterých je nečekaně méně. Pověstného Sherwoodského lesa nebo zákeřného Sheriffa z Notinghamu si užijeme málo. To bylo odsunuto na druhou kolej. Absolutně bezvýrazný a tentokrát necharismatický Russell Crowe na mě působil dojmem, že je po mejdanu a každou chvíli na place usne a kamery si snad toho nevšimnou. A Scott mu musí hodně fandit, když v něm viděl Robina Hooda. Pochvalu si z hereckého hlediska zaslouží Blanchett, Strong i MacFayden a dobrá byla hudba i výprava. Film jako takový měl dost slabin a zcela postrádal nějaké "robinohudovské" kouzlo. Závěrečná bitva u pobřeží jako by vypadla z úplně jiného filmu, ale rozhodně nepasovala do filmu o Robinu Hoodovi. V pořadí čtvrtá spolupráce dua Scott/Crowe dopadla přesně napůl a s nepropracovaným scénářem se těžko daly dělat zázraky, ale ani Scott se režijně nijak extra nepředvedl a zpomalené záběry na letící šíp neměly to správné opodstatnění. Průměrný film, který se dvakrát vidět nedá. A u filmů od Ridleyho Scotta jsem na to zvyklý. Na druhé straně, oceňuji snahu tvůrců nepřinést po sto padesáté stejný příběh o legendě.

Channing Tatum a Amanda Seyfried hrají zamilovaný pár, který se spolu seznámí jednoho slunečného dne na pláži. John a Savannah. On byl kdysi problémový mladík, rád serfuje a nyní je příslušníkem jednotky Zelených baretů. Ona je slušná až ostýchavá dívka téměř bez chyb, ale i přesto, že jeden bez druhého nemohou být, tak jednoho dne se právě ona rozhodne ukončit jejich vztah a provdat se za jiného, protože odloučení je pro ni nesnesitelné. On býval často odvelen se svojí jednotkou po11. září daleko od ní a jim nezbývalo, než být spolu nadále v kontaktu jen prostřednictvím sáhodlouhých dopisů, a to jí pochopitelně nestačilo. Vůbec dopisy v tomto filmu hrají stěžejní roli, protože slouží jako jakýsi prostředník, kterým si hlavní postavy sdělují svoje pocity, vyznání a momentální rozpoložení, tedy zkrátka věci, kterých by v běžné komunikaci nebyly před dotyčným schopní. Film byl natočen podle literární předlohy a zkušený Lasse Hallström režíruje citlivě i kýčovitě a nejsilnější jsou pasáže vzájemného odloučení dvojice. Naopak při společných scénách Tatuma se Seyfriedovou jsem měl pocit, že by už zase byli nejradši od sebe. Od Hallströma se dalo čekat i víc, chvíli to dokonce vypadalo, že půjdu s hodnocením nahoru, ale konec nestál za nic. Film však měl své silné momenty a sliboval víc, než nakonec splnil. Tatum a Seyfried k sobě příliš neladili.

I přes originální námět, si režisér Adam Green při psaní scénáře neuvědomil, že řada vypjatých situací ve filmu bude vyznívat nechtěně směšně. A tahle skutečnost film dost sráží, nehledě na to, že úvod, ve kterém trojice přátel (debutující Emma Bell, Ashmore a Zegers) na horách mezi sebou vede plané kecy o ničem a následně usmlouvají s provozovatelem lanovky dobrou cenu místo permanentek, je zbytečně rozvleklá a nemine nás ani snowboarding. A pak se ústřední trojka začne chovat idiotsky. Provozovatelem lanovky jsou upozorněni na blížící se nepříznivé počasí a přesto ho večer ještě jednou přemluví, aby je vytáhl na kopec. Nějaký pud sebezáchovy u nich neexistuje a už vidím, jak někde na sjezdovce něco takového nějaký provozovatel připustí. A pak sehraje hlavní roli náhoda. Obsluhující u lanovky si prohodí místo s kolegou. Ten v domnění, že už nikdo na lanovce není, lanovku vypne a jde domů. A naše trojka zůstane v mrazu viset pěkných pár metrů nad zemí. Výchozí situace nesporně zajímavá, ale pak přišly na řadu převážně ony zmíněné komické vsuvky oscilující mezi komedii a parodií. Představte si, že se nešlo nesmát se při pohledu do půl těla zahrabaného Zegerse v umělém sněhu, jak má u těla přidělané evidentně umělé nohy, které si jako při skoku z výšky zlomil, až mu trčí kosti. Aby to nebylo málo, tak do toho z nedalekého lesíku přiběhnou vlci, on šíleně komicky ječí a oni ho roztrhají, ale skoro nic není vidět. Takových momentů je ve filmu víc, a pokud to režisérovi přišlo napínavé, tak mně to teda přišlo směšné. Nechtěně komické jsou často i dialogy, ale na druhou stranu zimu a mráz lze cítit až fyzicky a přimrzlá ruka k držadlu sedačky patří k tomu lepšímu, co drama z hor nabízí, ale jako horor bych to přímo neoznačoval. Sice filmem postupně prostupovala trýznivá až mučivá atmosféra vznikající z bezvýchodné situace, ale Green ji vždy nějak zásadně pokazil nějakou nepravděpodobnou blbostí, jako třeba útočící vlci nebo zcela vylidněná sjezdovka dopoledne za pěkného počasí. Frozen není optimálně zvládnutý film, ale přesto mě nenudil a vlastně jsem se u něj i nečekaně zasmál. 60%

Nejlepší horor o vlkodlacích, jaký jsem viděl. Celkem neprávem se tento snímek nedočkal výrazného komerčního úspěchu, ale mně se líbil a dokázal překvapit. Ocitáme se v anglickém Blackmooru v roce 1891 a za svým podivínským otcem (Anthony Hopkins) sem přijíždí Lawrence Talbot (Benicio Del Toro), aby se dozvěděl více o smrti svého bratra, který zemřel za záhadných okolností. Netrvá to dlouho, a po seznámení s okouzlující Emily Blunt, je náš milý hrdina kousnut do krku bestií řádicí v místním temném lese a zranění na jeho krku se mu až podezřele rychle zahojí. Do toho se vyšetřování ujímá podezřívavý inspektor Hugo Weaving, vztah s otcem nabírá nečekaně temný směr a v Talbotovi se s příchodem luny probouzí krvelačné monstrum. Byl jsem překvapen výběrem režiséra pro tak náročný projekt. Jméno Joe Johnston bylo pro mě vždy zárukou zcela průměrného filmu, ale tady se vybičoval k mimořádnému výkonu, a jeho obvykle těžkopádný režijní rukopis nebyl na výsledku znát. Ostatně s bombastickým rozpočtem si mohl dovolit vše a velký rozpočet je na filmu vidět. Do detailu propracovaná výprava okamžitě bije do očí. Anglický venkov se svými temnými lesy, blaty a mlhou nepůsobí umělým dojmem a zdatně plní funkci tajemného a strašidelného prostředí a stejně dobře si film vede i v okamžiku, kdy se odehrává v městské části Londýna. Film jede v několika žánrových rovinách. Chvíli je to napínavá detektivka, poté drsný horor s množstvím krvavých detailů, hned nato zabrousí do oblasti psycho thrilleru a mírně se otře o romanticko-hororovo-pohádkovou rovinu. A Johnston tyto přechody zvládá bravurně, a je stejně zdatný v budování napětí a tajemné atmosféry, jako v akčních scénách s vraždícím vlkodlakem. První hodina hraje více na tajemnou strunu, druhá hodina je výrazně akčnější už proto, že hlavní postava se v ní proměňuje v krvelačnou bestii. Za vysoký rozpočet jsem rád, protože bez něj by film nevypadal tak dobře a nemohl by si třeba dovolit oscarového maskéra Ricka Bakera nebo herce Del Tora (je současně producentem filmu) a Anthony Hopkinse, kteří odehráli své party vzorně. Přežil jsem film ve zdraví a žádný vlkodlak mě u něj nepokousal.

Zvláštní, že se do této nepovedené komedie nechala uvrtat nikdy neselhávající herečka Jane Fonda. Bylo mně za ní trapně, když zde podstupovala režisérova přání mít rozcuchaný účes anebo se různě pitvořit. Tahle role byla až taková nedůstojná a ona to ustála. O to víc pak vedle ní vynikl jasný neherecký výkon Jennnifer Lopez, která tady působila příšerně nesympaticky. Pár vtipů se povedlo, ale jinak není co chválit. Většinou trapné a nudné.

Vizuální orgie. Ke kormidlu čtvrtého dílu se opět vrátil Paul W.S.Anderson se svým agresivním režijním stylem však tentokrát naložil velmi rozumně a své síly poctivě rozvrhl, aby stvořil působivý celek, který ani trochu nepůsobí jako výplach mozku, ale bere se docela vážně. Ještě než se divák stačí pořádně rozkoukat, zjeví se na scéně několikanásobně naklonovaná Milla Jovovich, která tentokrát pětkrát víc střílí, pětkrát víc se tváří smrtelně vážně až drsně a je pětkrát víc sexy, než kdykoliv před tím. Potká starou známou Ali Larter, v letadle přelétne zdevastované Los Angeles zaplavené zombíky, seznámí se s hrstkou přeživších, mezi nimiž bude Wentworth Miller a tradičně skvěle záporný Kim Coates a všichni svorně budou vymýšlet plán, jak se z tohoto pekla dostat, pokud možno bez újmy na zdraví, ven a to vše je zabaleno v bombastickém 3D vizuálu. Je vidět, že Anderson má svou ženu Millu opravdu rád, protože ji snímá až obsedantně a nikomu jinému tolik působivých a zpomalených záběrů nevěnuje. V praxi to znamená, že vidíme Millu neobvykle často mířící dvěma pistolemi, padající, křičící i letící vzduchem na laně. U některých scén jsem měl neodbytný pocit nedostatečně využitého potenciálu (scény se zombies) a množství scén bylo opravdu mistrně zrežírováno. Finále bylo rovněž působivé a ani zvolená hudba neměla chybu. Musím prohlásit, že to sice mohl být ještě větší nářez, ale na druhou stranu jedná se už přece jen o čtvrté pokračování a po slabé trojce (Mulcahy by měl už točit jen reklamy na přesnídávky) je čtyřka vizuálně našlapaná, dynamická a zajímavá a čím méně se v ní mluví, tak tím líp. A kdo ví, jestli někdy vznikne pětka. Navíc mně to opravdu silně připomínalo strojově přesnou počítačovou hru, která nebere v potaz jakékoliv emoce.

Nedostalo mě to a tedy nijak výrazně mě to nenadchlo. Ale rozhodně není důvod nad tímto trikovým spektáklem z produkční dílny slovutného Jerry Bruckeheimera lámat kouzelnickou hůl. Jde hlavně o to, v jaké věkové kategorii se nalézáte a čím jste mladší, tak o to lépe přijmete poměrně infantilní děj s ještě infantilnějším Jay Baruchelem v hlavní roli vyvoleného Hlavního Merlinina, jenž jako jediný dokáže zničit mocnou čarodějnici, toužící po vyhlazení všeho živého, uvězněnou po staletí v panence Grimhold. Baruchel mohl být zábavnější a záporák Alfreda Moliny zase o stupínek děsivější. Překvapivě se pak hereckým esem v pověstném rukávu stává dobrotivý čaroděj Balthazar v podání ostříleného Nicolase Cage s dlouhými vlasy, který se své role ze všech účinkujících zhostil nejlépe a s noblesou a dodal jí charisma. Malý prostor dostala Monica Bellucci v roli hodné čarodějky. Pro ni hovoří jasně fakt, že byla půvabná, i když v podstatě neměla co hrát. Když je to film plný čarodějů ovládajících roztodivná kouzla, tak to přímo vybízí, že bude film nabitý invenčními kouzly. Kouzel je sice dost, ale že jsou invenční se dá prohlásit jen o některých z nich. A to se na scénáři podílela hned trojice scenáristů, ale nic extra nevykouzlili. Některá kouzla působí divně (trik s oživením mopů a košťat ), některá jsou nápaditá (změna starého auta na nové za jízdy), ale mně tam pořád, vedle těch průměrných varietních čísel, chyběl nějaký zlatý hřeb večera, a prostě jsem se ho nedočkal. Nehledě na to, že film postrádá jakékoliv osobní kouzlo a nejlepší scény vyplýtvá hned na začátku. Pak se blýskne solidně koncipovaným finále. Na závěr jsem se i jednou zasmál, když Baruchel objal svou filmovou lásku Teresu Palmer. Film se vyplatí vidět kvůli Nicolasi Cageovi, okouzlující Monice Bellucci, vytrvalé snaze nenudit a sypat, pokud možno, originální nápady jako z rukávu. Režisér Jon Turteltaub však opět nedokázal oslnit a pospojovat to v optimální celek. 60%

Římský voják a zběh Centurion Quintus Dias (Michael Fassbender) se přidá ke zbytku pověstné Deváté legie, která má v plánu osvobodit svého generála (Dominic West), který padl do rukou nepřátel při jedné ze svých výprav. Bez svého velitele jsou ztraceni a tak se do jejich čela postaví právě Centurion, ale zrada ve vlastních řadách na sebe nenechá dlouho čekat a má podobu tajemné, němé a neomylné piktské stopařky Etain (Olga Kurylenko), lačnící po pomstě na římských vojácích za krutou smrt svých rodičů a její znásilnění a následné vyříznutí jazyka, a na legionáře uspořádá zběsilý hon. Zbytek legie však stále věří na bezpečný návrat domů, ale zrada číhá všude a věřit se nedá nikomu ani vlastnímu guvernérovi (Paul Freeman). Centurion je historicko-dobrodružný film, který má většinu nezbytných atributů, aby udržel divákovu pozornost. On je to více dobrodružný film, ve kterém je kladen důraz na úderný děj bez zbytečných keců, a vše se to vlastně smrskne na napínavou naháněčku v nehostinném prostředí lesů a hor. Kamera rozhodně krvavým detailů neuhýbá a umí vykouzlit řadu působivých záběrů na šíp, oštěp nebo sekeru svištící vzduchem. A Olga Kurylenko si celý film nestoudně ukradla jen pro sebe, není se čemu divit, protože oplývá větším charismatem než kterýkoliv z mužů na place. Měl jsem dokonce tendenci jí v její záporné roli fandit. Další nepřehlédnutelnou ženou je i Britka Imogen Poots v roli hodné "čarodějky". Když má historický film spád, přehršel krvavých scén a schopného režiséra, tak mu i mírně lacinou výpravu odpustíte a budete se bavit.

Agresivní kravinka, která chce být sexy, ale není vůbec strhující. Ještě před úvodními působivými titulky, ve kterých se nám představí všichni hlavní aktéři, se Danny Trejo stihne pustit do křížku s padouchy vedenými Stevenem Seagalem. Jenže to nedopadne dobře. Vzduchem létají usekané hlavy a údy a vše je završeno stětím hlavy manželky přímo před zraky hlavního hrdiny. Nahota a brutalita nedělají Rodriguezovi a jeho kolegovi Maniqusovi vůbec žádné problémy a divák si podobných drastických scén užije opravdu hodně, ale co z toho, když děj není moc chytlavý a vše se točí kolem triviálního nepovedeného atentátu na zlodušského senátora Roberta De Nira, který měl za tučnou odměnu spáchat ultrakladný Danny Trejo. Trejo a Seagal však nemají charisma na to, aby slabší děj utáhli a Seagal se do záporné role zoufale nehodí. Proto se tohoto úkolu s vervou ujali herci ve vedlejších rolích, kteří jsou zajímavější. Pochvalu v tomto ohledu zaslouží Lohanová (a nejen proto, že se odhalila), Rodriguezová, Savini, Fahey, Marin nebo Alba. Z filmu cítím lehké zklamání. Příliš nepřekvapil, a pokud chcete vidět zlobivou hollywoodskou holčičku Lindsay Lohan v kostýmu abatyše kosící zástup padouchů, je tento film jasnou volbou. 60%