kingik

Neumím Oscary prožívat a od toho se odvíjí moje hodnocení. Tím chci říct, že je mně úplně jedno kdo vyhraje nebo nevyhraje. Oskarové filmy jsou stejně většinou nuda a z letošní nabídky mně zatím žádný film nezaujal. Moderátorská dvojice Franco/Hathaway byla v pohodě stejně jako celý slavnostní ceremoniál nabitý celebritami. Scarlett Johansson a Gwyneth Paltrow oslnily nejvíce.

Nemám rád udílení cen arogantní akademií neumětelů jednostraně nadržující filmům, na které se nikdo nedívá, a které jsou kolikrát i dost špatně natočené. Naopak fakt zajímavé filmy jsou u "slavné" kritiky v nepřízni, podobně jako tady. Mně je jedno, jestli nějaký film dostal cenu, když se na něj nedá dívat a neosloví mě. To raději Zlatou malinu. Ta je, na rozdíl od téhle falešné show, upřímná. Klady: Jennifer Lawrence, ta jediná si tu stupidní cenu zaslouží. Zápory: celé to bylo odfláklé a nudné, prostě jsem šel radši chrápat, o téhle show nechci hodně dlouho slyšet, vidět, zkrátka ji zrušte. Mé hodnocení: 0%

Oscar už je dědeček o hůlčičce, není to na pohled ani nijak zvláště pěkný štramák, ale pořád přitahuje velkou pozornost. Herci dokáží pro tohle prestižní ocenění udělat cokoliv, aby ho získali. Slavnostní ceremoniál kolem Oscarů je vždy pompézní, účastníci se předhánějí v luxusních robách a oblecích, a nejinak tomu bylo i u 86.ročníku udílení cen, které uváděla Ellen DeGeneres, a které rozhodně nebyly bez překvapení stran oceněných tvůrců a jejich filmů. Největší zájem se vždy podle mě upírá na cenu za nejlepší mužský herecký výkon. Letos ji všichni už předem posílali DiCapriovi a nakonec ji jemu, i zbylým nominovaným, vyfoukl Matthew McConaughey. Muž s AIDS vyzrál na muže z burzy. Je v podstatě jedno, jaký herec nebo film vyhraje. Jde o to, co tomu vítězoslavnému pocitu předchází. Tři hodiny uvolněné nálady, sličných hereček, hudebních vystoupení, uctění památky zesnulých umělců, objednávka pizzy (to byl nápad jíst v těch luxus hadrech pizzu) a uhozená selfie blbost, z které jsem se fakt nepodělal, jak ti, co ji rekordně sdíleli. Zkrátka večer plný dojmů a bilancování z filmového světa za uplynulý rok. Vysoká účast známých herců mě osobně potěšila, protože byly ročníky, kdy tam skoro nikdo nepřišel, respektive nikdo zajímavý. Předlouhé, a ne vždy se zajímavými rituály a proslovy, ale takoví jsou Oscaři. Milovaní i zatracovaní. Nenávidění i obdivovaní. A diváky na celém světě hojně sledovaní. Nelíbí se mně, že toho večera se vše točí kolem pár vyzdvihovaných filmů, které nemusí každého zaujmout. Platí to i o vítězném filmu "12 let na gauči" ,ne blbost, v řetězech to bylo. Film ze současnosti o černochovi, který trestal bělochy tím, že je přivazoval na dvanáct let ke gauči za to, co dělali běloši s jeho pra pra předky. A ještě zbývá předat mého Oscara za ten slavnostní večer: Oscar for beauty goes to...Charlize Theron. Mé hodnocení: 60%

Al Pacino hraje renomovaného soudního psychiatra FBI Jacka Gramma, který se dostal do svízelné situace. Tajemný hlas v telefonu mu oznámí, že mu zbývá jen 88 minut života. Gramm kdysi pracoval na složitém případu sériového vraha dívek, který má být po deseti letech strávených ve vězení popraven a možná právě tento muž bude mít spojitost s tajemným volajícím. A navíc umírají další dívky a někdo je vraždí úplně stejným způsobem jako uvězněný vrah a všechny stopy tentokrát vedou k psychiatrovi. Výhružný telefonát, který psychiatr zpočátku považuje za nejapný žert některého ze svých studentů se brzy ukáže jako nefalšovaná hrozba. Mohl to být skvělý a napínavý thriller, ale zůstalo jen u průměrného vyznění. Scénář je celkově dost odfláknutý. Vše co se ve filmu odehrává by rozhodně trvalo mnohem déle než 88 minut. Představoval bych si, že stanovený časový limit nabídne napínavé honičky s tajemným iniciátorem výhružných telefonátů, ale větší prostor dostávají horlivé debaty na ulici, v bytě nebo v autě a scénář je nepříjemně napěchovaný množstvím logických děr, kterých si povšimne i méně zběhlý divák. A aby toho nebylo málo tak musí mít hlavní postava nějaké trauma a v tomto případé je to smrt malé sestřičky k níž se vztahuje lhůta 88 minutového limitu, ale málem jsem se vážně míněnému vysvětlení zasmál. To vše by se dalo klidně tolerovat, ale Jon Avnet nemá dar režiséra jehož režie překoná nedostatky scénáře a jeho "televizní" režie nijak neohromí. Celkově však film nenudí a místy ukazuje, že kdyby se víc zapracovalo na nezanedbatelných detailech, tak to mohl být brilantní thriller. Pointu filmu není těžké při troše pozornosti odhadnout, ačkoliv odhalení identity volajícího se ve filmu "mistrně" maskuje. A když to elegantně ustál Al Pacino, tak to jistě ustojí i lehce zmatený divák. Mé hodnocení: 60%

Nestydatá Kim Basinger a nestoudný Mickey Rourke coby průkopníci (in)decentní erotiky, jejichž napružená těla jim režijně koordinuje Adrian Lyne. Než se z těch dvou stali král a královna botoxu, tak svoje vyhlazené tváře vystavily na odiv erotickému dusnu, které disponuje množstvím pěkných kamerových kompozic, ovšem duchapřítomnost výraznější dějové zápletky si víceméně vzala dovolenou, respektive nedostalo se jí vyváženého prostoru. A ač film balancuje na hraně kýčovitosti, tehdejší dekáda má v tomhle ohledu výraznějšího zástupce, jen ta nahota chybí a více se tančí. Počínaje osmou dekádou minulého století se začaly objevovat výrazní erotičtí provokatéři. Nejdříve tělem zažehla Žár těla Kathleen Turner, poté přišla nepřekonatelná učitelka Základních instinktů Sharon Stone, devadesátky pak dorazila služebně nejmladší Demi Moore se svými hromotluckými tvary a Striptýzem, za který se v pokladnách kin divákům moc nechtělo platit. Mickey Rourke ovšem tu decentnost vystihl originálně, když podával Kim pokrmy a ovoce v útulném příbytku, přičemž jí zavázal kukadla. A roztodivný svůdný taneček, doprovázený chraplákem Joe Cockera a jeho hitovkou You Can Leave your Hat on, pak zapříčinil vrchol filmu. Erotických scén má film víc než dost. Dramatické vyhrocení a rozloučení vajíček se spermatem přijde v poslední třetině, kdy Kim už nemůže snášet Mickeyho zápach z úst, je alergická, když po podlaze rozhazuje bankovky a z kalhot vytahuje pásek (raději by přivítala, kdyby z kalhot vytáhl něco tvrdšího), naprostým vrcholem sprostoty z jeho strany je, když si přivede prostitutku, načež Kim definitivně balí podvazky a odchází k Alecu Baldwinovi zadělat na dceru jménem Ireland. Slavný film, slavné role. A ta soft erotika má ostrý náboj i po více jak třech desetiletích. 8/10

Příběh o hluboce věřícím muži, který se přesvědčil, že po smrti existuje Nebe. Pastor Piper skutečně žil, o svém zážitku napsal úspěšnou knihu a dočkal se i filmu, který se "nebeskému" zážitku věnuje jen pár (závěrečných) minut. Dvojhodinovou, mnohdy vražednou stopáž, ubírající filmu na síle, si ve velké míře uzmulo nemocniční prostředí a na nemocničním lůžku válející se Hayden Christensen s retro knírkem, však jsme v roce 1989. Pastor dostal zabrat, po těle i ksichtě se mu projel kamion. V příštích dvou hodinách budeme svědky, jak se pacient zotavuje, srůstají mu polámané kostičky, navštěvuje ho sličná manželka Kate Bosworth. A záhy se o slovo přihlásí problémy se zdravotním pojištěním, což je asi největší drama, ke kterému dojde. No, pardon, Christensen sveřepě bojuje s otoky na těle i duši. Nebeskému zážitku se film věnuje opravdu až téměř okrajově. Tento fantaskní výjev poměrně naruší reálný půdorys filmu. Přemrštěná stopáž je mnohdy únavná. Film totiž nemá žádné vyloženě atraktivní scény, až na pěkně natočenou úvodní autonehodu, takže abyste film pojali, musíte akceptovat Christensena (nesleze se scény) a najít zalíbení v sexuálním výrazu Kate Bosworth. A venku z toho úplně nebudete, neb film je protkán náboženskými moudry a plky o síle víry v Boha, což je poměrně logické, je-li hlavní postavou pastor. Nejsem asi jediný, co čekal, že film bude mít jiný vývoj. Určitě to nevypadalo, že v hlavní roli bude ležák v nemocnici, spíše se čekalo, jaké úžasné informace nám poskytne muž, který se na devadesát minut ocitl na druhé straně. Určitě nejsem o nic moudřejší ohledně posmrtného života, ale bylo to podáváno takovým uklidňujícím způsobem, až ten film nemám potřebu strhat. 6/10

Liamu Neesonovi unesli jeho dceru a on ji musí do lhůty 96 hodin dostat ze spárů zrůdných obchodníků s bílým masem, protože pak už bude pozdě, a svou milovanou dceru už nikdy neuvidí. Scénáře Luca Bessona nebyly nikdy nijak extra propracované, ale jeho styl mně nikdy nevadil, ale tentokrát měl svěřit realizaci zkušenějšímu režisérovi než je průměrný Pierre Morel. Právě jeho režie celkem spolehlivě zabíjí každý náznak scenáristické invence a nepříjemně zvýrazňuje podstatné nedostatky scénáře. Není tedy divu, že veškerá práce udělat dobrý dojem spočívá na bedrech neohroženého Liama Neesona, který by si snad poradil i s armádou teroristů, a neutrpěl by ani škrábaneček. Po celkem zdlouhavém úvodu a zjištění, že v té době 25letá Maggie Grace zde hraje 17letou Neesonovu naivní dceru, se film konečně rozbíhá. Po úspěšném únosu se o slovo hlásí solidní porce akce, ale napětí a temnou atmosféru Morel iniciovat nedokáže a vědom si toho, že je přece jen jistější v akčních sekvencích, nějak moc diváka neobtěžuje dialogovými scénami. A tak Neeson ve filmu hodně střílí, bodá, kope a používá chvaty, až do úlevného a nijak překvapivého finále, kdy zachráněnou dceru vzorně vrátí na letišti její filmové mamince Famke Janssen. S jiným režisérem to mohla být strhující jízda, ale tohle je celkem průměrný film se solidně nabušeným Liamem Neesonem. Nebo ještě lépe řečeno: námět solidní a zpracování hrozné. 40%

Ještě ne všichni protivníci byli zabiti, ještě ne všechny účty byly vyrovnány a Liam Neeson tentokrát zpřeláme 96 kostí v těle každému albánci, který jeho rodině bude chtít zkřivit jenom vlásek. Nabušený Liam se vrátil podruhé ve své roli neohroženého bijce "přičmoudlíků" s nekalými úmysly a nyní došlo ke střídání stráží nejen na režisérském postu, ale také se obrátily role ve smyslu hodný vs. zlý, což poněkud divákovi ztížilo, které straně má fandit, protože stařešina baží po pomstě za smrt svých blízkých z prvního dílu a rozhodne se vyhledat agenta se zvláště vyvinutými smysly rovnou v Istanbulu. Zde bych se zastavil u schopností coby špičkového agenta CIA, které byly tentokrát vážně přehnané, protože mimo jiné trefil trasu cesty s kuklou přes hlavu, nebo dokázal předvídat nebezpečí tak, až jsem stěží zadržoval smích. Navíc Neeson tady vypadal poněkud sešle, takže údery, které svým protivníkům tento "sušínka" neomylně zasazoval, bych také bral s notnou nadsázkou či rezervou, a když jsem ho následně viděl v jedné scéně běžet, tak to taky "psalo". Jenže to by stran mých zásadních výtek bylo vše, protože jinak jsem se u napínavého děje bavil více než u prvního dílu. Jeho manželka s dcerou zde dostaly mnohem větší prostor, než poprvé a dobře ho využily. A nápad pomstít se za smrt svých milovaných je tady vyveden velmi neotřele, na čemž nese zásluhu opět Luc Besson, který vedle scénáře, měl také na starost produkci, Režisér Olivier Megaton začíná být v akčním filmu pojem a zde dokázal, že za každou cenu se nemusí podbízet mimořádně efektními akčními scénami a výsledek může být také velmi dobrý. A je. Po suché jedničce přišel výživný nášup. Klady: pokračování je mnohem přímočařejší a údernější + neohroženost Liama Neesona +sličná Famke Janssen + řada střízlivě natočených akčních scén + film se nezaobírá zbytečnými detaily + nepolevující napětí + neotřelé zpracování pomsty z pohledu záporné postavy + dobrá režie + typicky nenáročný "bessonovský" scénář + film rychle uteče. Zápory: Neeson vypadal, že není až tak v kondici - přehnaná přechytralost jeho postavy - Maggie Grace přece jen vypadá starší, než postava dcery kterou hraje - nepříliš zajímavá úvodní, víceméně "rodinná" čtvrthodina - finální střet mohl být lépe vystavěn. Mé hodnocení: 90%

Nekonformní akční děda si chce po vymezených 96 hodin (o kterých ve filmu samozřejmě nepadne řeč) zachovat důstojnost, a co do uhýbání před letícími kulkami, je mrštnější než Heidi Klum ve své reklamě na kosmetiku. Bohužel, film to není ani dostatečně nadsazený, ani nikterak efektně zrežírovaný, aby se dal brát jako zábavně nablblý popcornový odvaz. A to i přesto, že ohledně tempa a dynamiky zjevné potíže nevykazuje. Značné a poměrně nepřekonatelně rušivé potíže má stran scénáře a režie. Nabízela se otázka, jak tedy pojmout další díl, bez toho, aniž by to nebyla už jen nastavovaná kaše. Scénář velel jasně. Ústřední hrdina bez bázně a hany Bryan Mills musí být vystaven těžké zkoušce. Musí to být něco hodně osobního. V prvním případě to byla záchrana unesené dcery, ve druhém čelil pomstě pozůstalých mafiánů a ve třetím případě bude muset očistit své jméno. Jeho bývalá manželka bude totiž zavražděna a on se stane hlavním podezřelým z vraždy. Zní vám to otřepaně? A také to otřepané je. Navíc, asociace s Uprchlíkem s Harrisonem Fordem přijde záhy. A je nasnadě, jak s tím ostřílený Bryan Mills naloží. A stihne toho relativně hodně. Film se chtěl vymezit hlavně na svoji akční stránku. Za tímto účelem byl angažován diváky nepříliš oblíbený režisér Olivier Megaton, jehož režijní styl i dosavadní kredit stále budí nemalé rozpaky. Ani tentokrát se nepřešvihl přes akci průměrného ražení, ve které se průměrně natočené bitky střídají s průměrně natočenými karamboly v autech. Akce rozhodně dech nevyrazí a téměř v ničem nezaujme. Mnoho diváků si postěžuje na její celkovou nepřehlednost vlivem nevalné práce s technikou střihu, přičemž zlomkovitý střih neocení akční pamětníci. Do toho se vloudilo množství scenáristických chyb ve zdánlivě nepodstatných detailech. Můžete je zrovna tak přehlédnout, jako být jimi obtěžován. Namátkou je to úniková cesta hlavního hrdiny bezprostředně po nalezení mrtvoly manželky ve vlastním bytě, kdy pronásledující policejní hlídka se při prověřování možností chová lajdácky, nebo snadný přístup na patologii bez jakékoliv ostrahy, přičemž geniální Mills na mrtvé tělo manželky v chladícím boxu natrefí hned na první pokus, nebo asistent vyšetřujícího detektiva ptající se po zavražděné ženě neomylně určí, že se po ní ptal i Mills a jiné přešlapy. Jsou to jen chybné detaily, ale když se nakupily, už se to přehlížet nedalo. Scénář produkujícího Luca Bessona a jeho kolegy Kamena příliš nápaditosti nepobral, ačkoliv je kladen důraz na sofistikované způsoby i postupy unikajícího hrdiny. Jinak by to ani nemohlo být, než že jeho postupy jsou velmi sofistikované a velmi uvědomělé, nebo to podle scenáristů tak mělo přinejmenším vypadat. V tomto ohledu je největším "vrcholem" scéna s jogurtovým nápojem, který si Millsova dcera chodí pravidelně kupovat do jednoho a totéž krámu, přičemž z matematického hlediska konstrukce čísel, zásadně nebere hned ten první, co se jí dostane pod ruku, čehož "chytře" využije její chápavý a uvědomělý tatík, t.č. na útěku. Abych nezapomněl, jeho hlavní prioritou je teď chránit jeho dceru, protože po ní někdo jde a postupně se dobrat pravdy, kdo na něj vraždu ex-manžeky narafičil a proč. Otřepané scenáristické postupy a pokusy o jakési zvraty, jsou však značně průhledné a v konečném důsledku nijak nepřekvapí. Akce je relativně méně a je vyvážena pátráním a zběsilým pobíháním z místa na místo, kdy se Mills snaží dobrat pravdy. Podle scenáristů to stačí, ale je to na jeden z očekávaných hitů sezony málo. Při těch všech výše zmíněných negativech, se film dostává z toho nejhoršího zásluhou Liama Neesona, který je zkrátka ve své roli neselhávající a bez problémů se mu dá jeho konání věřit. I když se tímto jeho akční kapitola uzavírá, představoval jsem si velkolepější a výbušnější završení série. Zůstalo hlavně dobře nasazené tempo, spolehlivě uvěřitelný Neeson a jeho kreace, kdy sprška kulek mu nečiní nijaké potíže a zůstává nezraněn, i když jdou po něm i elitní zabijáci z ruské mafie a výbuch auta, ve kterém seděl, je pro něj relaxační masáží. I s tímhle filmem se dá v kině poměrně úspěšně relaxovat, nicméně dojem luxusní akční masáže a následného se ocitnutí v akčním ráji, se však ne a ne dostavit. 40%