Genero

Já tady teď napíšu rebelantsky PÍČA a jsem zvědav, za jak dlouho dostanu ban. Protože POMO se pak pptá na konkrétní jjména a nněkdo tady musí ppráskat jak nepříčetnej. Jestli něco cekneš, tak tě podříznu.

Alláh zase sedí na palubě uneseného letadla, pro výstrahu vyhazuje na letištní plochu nevěřící mrtvoly, mocní a odpovědní pletichaří, jak ho co nejlevněji vystrnadit, až to celé musí rozlousknout dvacetiletá podržtaška z ministerstva. Tohle je podle skutečně skutečné události? Celé se to táhne jako jedovatá slina mučedníka džihádu a tenoristé cedící v kokpitu své modlitby se tváří, že mají v rektu ukrytý deštník poslední záchrany, který neváhají kdykoliv rozevřít. Pokud takhle vypadá každý únos letadla, pak lze považovat za historickou zvláštnost, že na krupici vysmažení Vlach s Lábusem vzali čáru do Bavor a nedohnal je ani superpolda Honza Zeman se srpem a kladivem u pasu. Ale abych nebyl tak zlý, ta závěrečná přestřelka byla špičková.

Rozhodl jsem se poslechnout hlas srdce a okusit v primetimu na ČT1 další z velkolepých českých produkcí světové úrovně s Pavlem Liškou v hlavní roli, následně sepsat svůj až úzkostlivě nezaujatý komentář a tak trochu si tady zaodborničit. Není tomu dávno, co mi Borat Sagdijev nenásilně vysvětlil, jak v davu rozpoznám nebezpečného homosexuála. Celých 120 minut jsem tedy čekal, kdy se hlavní hrdina, přihřátý kantor s neochvějným výrazem obecního idiota, konečně utrhne a ve zmatku strčí Marku Danielovi do řiti gumovou pěst, ale bohužel došlo jen na velmi něžnou a intimní dlaňovku. Jako vášnivý milovník hodinových záběrů do jednoho bodu a zapálený fanoušek hereckého čumění a jemného intelektuálního humoru Pavla Lišky jsem přesto při sledování filmu zažívat skutečné žně. Vzhledem k těmto nepopiratelným kladům si sladkobolné drama moje čtyři procenta v hodnocení rozhodně zaslouží.

Vida, takže nejtepleji je opět v Oslu. Trpasličí personalista s mindrákem, jehož dlouhé a macaté renomé bohatě uspokojuje chladnou severskou kobylku v hnízdečku lásky na muří nožce, si na vernisáži vybalil nezaměstnaného Kena přímo z krabice. Tento ctižádostivý panák má skutečný zájem o jistý lukrativní post v příjemné klimatizované kanceláři, což nehodlá jen dlouze opisovat slovy, ale dokázat činy. Výsledkem výběrového řízení je zábavně krvavá honěná, při které se jeden nezdráhá v rámci zachování respektu píchnout přítulného domácího mazlíčka do němé tváře. Pokud empatickým Norkům přistoupíte na jejich potřeštěné blázniviny s kupou uhynulých strážců zákona a otevřených lebek zbavených původního obsahu, výsledek vás převálcuje a začnete z toho psát takové politováníhodné dadaistické bláboly jako zrovna já. Ale víte, co mi můžete. A hádejte kam.

Drsně romantický silnice-film o dvou hloupoučkých nehezkých stvořeních (zdráhám se v tomto případě použít termín „ženy“), jejichž víra v emancipaci a lesbosex překročila veškeré společenské normy a tak se to militantnější z nich rozhodne velkolepě prostřílet přívalem odporných exponátů z floridského penisária až do cely smrti. Nikdo mi nenamluví, že za Zlatým Plešounem pro Charlize stojí jen její herecký talent. V té proměně půvabné herečky v nechutnou otylou obludu Aileen musí mít prsty ajťáci z ILM, jen se neodvažuji domyslet, co všechno musela paní Jenkins namasírovat panu Lucasovi kromě jeho mocného ega. Bohužel jsem kromě několika dokonale antikoncepčních vášnivých scén marně hledal ony silné a skvěle natočené momenty, které ve svém komentáři proklamuje uživatel golfista. V případě, že by herecké obsazení bylo méně hvězdné, bylo by méně hvězdné i mé hodnocení a Zrůda by u mě zapadla do propasti bezvýznamnosti.

Vítejte na další hrůzyplné expedici za duchovními bytostmi s naším pojízdným spiritistickým svatostánkem Generova Kreativní Indulona Bubu Show. Mé jméno je Chuj deGenero a budu dnes vaším průvodcem po záhrobním světě. Doufám, že si na základě doporučení v letáčku vzali všichni hororoví experti náhradní spodní prádlo a ti ostatní dobrou knihu. Stojíme před rozkošným hotýlkem Yankee Pedlar Inn a navštívíme jeho mrzuté a neklidné mrtvé osazenstvo. Prosím nešpitejte, nehihnějte se, kdo by se nudil a neměl o výklad zájem, může kouřit nebo sledovat na recepci pornografické filmy. Jste připraveni se bát?! Ano?! Takže zbytek výkladu spoj, Lery! Nyní pro ukázku řekneme této blbé blondýně: Nechoď do sklepa, je tam příšerný duch nahého dědka, roztrhá tě na kusy. Sledujte její zajímavou, ale přiznejme nikterak překvapivou reakci: bere klíč a do ruky baterku a kráčí, no ano, přesně jak jsem předpokládal, po schodech dolů a všimněte si, už jí naháč honí a holka piští, sere hrůzou a je po ní veta. Děsivé, že? Můžeme se tedy pomalu vrátit k autobusu, dáme si krátkou přestávku na občerstvení a počkáme na Jakuba, až se přebalí.

Zlé jazyky o mě tvrdí, že jsem hovno tramp. Nevlastním usárnu, na čundry jezdím automobilem, tesknou melodii Niagary na hřeben prostě nedám a až do poslední Porty jsem si myslel, že Tom Mix byl vynálezce Termixu. To Chris byl z jiného těsta. Sjížděl peřeje divokých řek, před snídaní holýma rukama složil na lopatky králíka, malorážkou kosil jedinou ranou mezi paroží losy, pojídal oves a brambořík. Byl to supertramp a šlapal, kam ho zrovna srdce táhlo, hodně přemýšlel a co vymyslel, to zapsal a hezky mu k tomu zpíval ten chlapík z reklamy na perličkovou marmeládu. Ve filmu si každý něco najde a na každého zapůsobí jinak, pro milovníky cestopisů o Severní Americe exkluzivní bonboniéra, pro náctileté čtenářky Kerouacka povinnost a pro nás konzumní paďoury opravdu přehnaný experiment.

Robert už pověsil delirium tremens na hřebík, nenakrucuje se v tangách nadrženým dělnicím z ocelárny a netráví hodiny před zrcadlem, aby načesal svou neposednou kštici na Adolfa. Teď je z něj hodný, voňavý a pracovitý člověk. Dneska jsem ho třeba viděl, jak peče housky, doma něžně laská krásně tvarovanou urnu své drahé polovičky a teskní. Náhoda tomu chtěla, že ho horní polovina těla Johna Goodmana vyslala na lekce tance, lásky a krásy a než stačí vyslovit nesmělé smím prosit, už roztáčí na parketu rozpustilý Lindy hop s jednonohou Marisou a ten nejošklivější z New Kids on the Block supí. Chtělo by se říct odporné cukrkandlové melodrama. Když ale otevřete oči a kapku si přihnete, může být ze zápletky mile výstřední poetický horor. Nebudu házet patky a rovnou požádám laskavého čtenáře tohoto komentáře, aby mě beze studu štípl do zadku, protože mě se to snad líbilo. Z určitého úhlu pohledu.

Tak ti nevím, Marcu, co jsi mi to dal za svinstvo, které jsme v noci hulili při tomhle filmu. Každopádně teď zírám svými rozšířenými zorničkami do pravého horního rohu monitoru, kde svítí na červeném poli číslice 75 a s nateklým jazykem louskám ta slova z komentáře s-u-r-r-e-a-l-i-s-t-i-c-k-á h-ř-í-č-k-a. A kurva. To abych zase teď navlékl tógu, dvacetkrát oběhl Palachovo náměstí a naléhavým hlasem se ptal všech filozofujících Kantů a Schopenhauerů opouštějících útroby své alma mater: Jak to mám uchopit?! Jak to mám uchopit?! Ještěže, Marcu, z té mlhavé a zmatené vzpomínky vystupuje to naše blonďaté – ty víš co. Nekouknem příště na Bonda?

Tak dnešní gurmánské orgie bych hodnotil vcelku pozitivně, paní Eržika byla pozorná hostitelka. Bohužel Blitky mořského vlka s arašídovou pomazánkou jsem nemohl okusit, protože mám na luštěniny od útlého dětství alergii. Naopak Sobolí prdel nadívaná ondatřími čuráčky v bešamelové omáčce byla krmě par excellence. Rovněž zábava se zapalováním větrů se mi zdála milá a vkusná a báječně jsem se při ní po celodenním popojíždění hovnocucem odreagoval. Takže podtrženo sečteno, paní Eržika ode mě dostane za dnešní večer zcela zaslouženě pět bodů.