Genero

Přiznávám, že Vlastíka Buriana příliš nemusím a jeho komedie mi splývají dohromady v jeden dlouhý proud exhibic jednoho potřeštěného egocentrického fotbalového brankaře. V případě tohoto filmu mu ale odpouštím i jeho angažmá ve Slavii. Když se sešli s Jarouškem Marvanem na peróně v Mokré nad Soupravou, asi je osvítil duch Svatý a sedli si jako nikdy a nikde, jakože se spolu něco nahráli. Jednoduchá zápletka, spousta vybroušených gagů a slovního humoru a starodávná veselohra, kterou si na Nový rok nikdy nenechám ujít.

Jason denně mlátil do pytle, Freddy měl v malíku nejdůležitější zásady BOZP a Michael Myers byl fanda do encyklopedií. Skříň symbolizuje dělohu, sad porodní cesty a lopata falus. Nepochybuji, že záměry tvůrců byly bohulibé. Chtějí poukázat na fakt, že filmový zabiják je ulízaný hihňavý gay jako každý jiný a jeho práce je psychicky i fyzicky náročnější než denní chléb s uhlím astmatického horníka z ostravsko-karvinských dolů. Tolik snahy a pak na to dílo buran z Habešovny vyvrhne svoji nedělní večeři. Připouštím, páni autoři, že tenhle komentář nepatří k těm nejmoudřejším, ale to váš film taky ne. Nakonec jednu hvězdu zachraňuje jako vždy dráždivá nahota. Kdyby byly všude kozy, nebyly by odpady.

Excelentní čertovská báchorka, jejíž jedinou sazí na nose je hodná a skromná ošklivá husa Adélka. Jsem celý u vytržení, že se zde, mezi komentáři v nejhřejivějším domově filmových fanoušků, vyskytují takoví jedinci, kteří hodnotí tuto pohádku jedinou hvězdičkou a dokonce i hůře! Hned zítra máme přehlídku. Dva pobodám, dva pohmoždím a jednoho...jednoho dokonce zesměšním. Uvědomte si, hříšníci, že s námi nejsou žerty a namyšlení jsme tady my!

Veselá partička vesnických buránků, jejichž podpaží nikdy nepoznalo deodorant a ani v nejhorším snu by je nenapadlo pomoci dámě s těžkými taškami na cestě z obchodu se značkovým spodním prádlem, opět v akci! Další emancipovaná městská kravka prsící se za úsvitu na lesním prostranství si o to řekla a vzhledem k tomu, že to je opravdu bujná kůstka, zvedá hladinu testosteronu přihlížejících mladíků vysoko nad snesitelnou hranici. Co začíná vášnivým milováním u peřejí romantické říčky, končí náročným louhováním v rezavé vaně a ustřelenou prdelí. Pokud připustím, že v sobě nalezne odhodlané padesátikilové děvče tolik síly, aby přemístilo na vlastním hřbetě těla otyloňů do rozpadlé chatky v lese, musím být nutně z filmu nadšený. Sára je pro Honimíra velmi vděčným objektem zájmu a na několik okamžiků jsem zatoužil ji pojmout za svou kamarádku. Z hrozby, že se v noci probudím zvukem šmiknutí zahradnických nůžek, jdou ale na mě mdloby, takže promiň, holka, nic nebude.

Vidláčtí Strašáci trpí neukojeným sexuálním apetitem přímo úměrným délce stébel slámy čouhajících z jejich bot. Když jim blonďatá namyšlená kráva vyzývavě ukazuje kozy z vikýře, nemůže se divit, že si koleduje o drsné zchlazení své horké hrmy. Její bohatý intelektuálský manžílek Rozumbrada pak musí vyčistit skla svých elegantních brýlí, naolejovat past na medvědy po tatínkovi, zapomenout na hodiny řehole pod bičem Jiřího Gutha-Jarkovského a naplivat Strašákům na jejich hrob. Nemůžu říct, že bych byl z té buranské párty kdovíjak rozmrzelý. Byl jsem nucen tři čtvrtiny filmu sledovat jen šibalské tanečky kolem vroucího kotle a s ohledem na to musím dokonce konstatovat, že jsem se kupodivu obstojně bavil a vzrůstající napětí mezi dvěma bohémy ze Svatého lesa a čtveřicí drsných vesnických retardů neustále zvyšovalo počet vykouřených Startek v mém popelníku. Původně jsem měl v plánu navštívit odporný a zatuchlý Pirátský Záliv a podloudně zde získat pro porovnání kvalit i čtyřicetiletý originál krvavého barda Sama Peckinpaha. Ihned jsem pochopitelně zahnal tyto hříšné myšlenky, zmrskal si pro výstrahu záda devítiocasou kočkou a napsal sám na sebe udavačský dopis adresovaný České protipirátské unii a v kopii samosebou i do Bořivojovy 35, aby na ústředí věděli, jakého hada si hřejí na prsou.

Roberto se pochlapil a po letech duševního zmatku, kdy vstával a usínal s vidinou, že se musí stůj co stůj zapsat zlatým písmem do historie filmů pro děti a mládež, se konečně vrátil na cestu, po které umí chodit. Jako předlohu si vybral ujetý komiks a usoudil, že nemá cenu na něm cokoliv zkoumat a natočil ho bublinu po bublině. To je největší přednost i slabina. Zabývám se myšlenkou, že je v dnešním filmu přece jen pořád co vymýšlet, ale po hodině zadumaných a předrsnělých monologů už rozvíjím vlastní nápad o nakopání pánů autorů do jejich na zelené pozadí vygenerovaných prdelí. Naštěstí jsou ty příběhy o hobitích kanibalech, zmutovaných pedofilech a zatraceně šukatelných Amazonkách tak originální, že udrželi mou pozornost až do závěrečných titulků.

Promiňte, byl by někdo tak laskav a poskytl mi kbelíček, mýdlo a ručník? Zdá se, že jsem z té trikově nabité apokalyptické vize světa poněkud zesraný a zeblitý...

Sledování tohoto blockbusteru opět v mé hlavě vyprovokovalo vášnivou slovní přestřelku mezi mým dobrým a špatným já. Dobré já (nahněvaně): Kde jsou filozofické úvahy o vlivu barvy motýlích křídel na život a smrt v kontextu historie lidské kultury? Kde je mladá hrdinka v pánském obleku a s kostěnými obroučkami brýlí na svém drobném nosíku? -- Špatné já (klidným hlasem): Nežvaň hovadiny, dyť by Olívie vypadala jako kráva. Podívej na tu rozkošnou prdelku. -- Dobré já (stále podrážděným hlasem): Kam se poděl mladý intelektuál vrhající své jízlivé bonmoty v ústrety počátku soumraku zkostnatělých a dávno přežitých myšlenek našich otců? Kde je svěží a lehce poťouchlý scénář nepřímo kritizující a ironizující zažitá žánrová klišé? -- Špatné já (nadšeně): Vypni závity a čum jak tomu emzákovi ustřelili kebuli! -- Dobré já (zadumaně): Zajímalo by mne, z jakého důvodu nebyla režie tohoto díla svěřena takovému velikánovi a klasikovi žánru sci-fi jako je Stanley Kubrick, který provokativním Mechanickým pomerančem a filozoficky bohatou filmovou operou 2001:Vesmírná oddysea jistě dokázal své nezměrné kvality a u zástupců mladé inteligence je pro tento svůj vklad oblíben. -- Špatné já (pobaveně): Protože je dávno mrtvej, debile. -- Dobré já (vyděšeně): Ach tak, to ovšem znamená, že je celá nadějná budoucnost žánru ohrožena! -- Špatné já (otcovsky): Nebuď v píči, ještě si můžeš přeleštit kládu u von Triera.

Celkem dobrá kriminálka, která není nijak přehnaná a má hlavu a patu. Navíc Robin (který se od tohoto filmu začal v rolích vrahů a deviantů vyloženě vyžívat) je ve své roli obdivuhodný hlavně s přihlédnutím na předešlé výkony v čertovinách Andrew – člen naší rodiny a Dr. Flastr. Minimálně stejně obdivuhodný je i velký Al a právě v jeho přesvědčivosti tkví kámen úrazu, stejně jako v tempu vyprávění, které dělá čest názvu filmu. Při pohledu na Alovi permanentně oteklé oči a častou frekvenci zívání jsem si i já začal připadat jako oběť zhoubné insomnie, která už to má jen tak tak svůj neduh překonat a konečně po půl roce bdění zvolá Enter Sandman! a uvítá skřítka Hajaju, protože to je takové dlooouuuuhéééé a tááááhlééééé...chrrrrr.

Batmana jsem míval rád. Ale po skvělých burtonovkách vzal sérii do paže Joel, který Batmana nakopal do řiti, vyválel v medu, posypal peřím a skopl do jámy plné hoven. Takto upravenou postavu nemůže brát nikdo vážně. Naštěstí se pan Nolan neštítil toho nebožáka ujmout a vrátit mu zašlý lesk jeho zbroje bez bradavek. Matějská skončila a netopýří muž se vrací zpátky do temnoty... totiž ne tak docela, vrací se na začátek, kdy ještě Gotham byl zcela běžné americké velkoměsto bez gotických památek a Bruce Wayne byl normální kluk od vedle, i když se shodou okolností narodil mezi tu nejbohatší chásku jako potomek majitele velkého zbrojařského podniku. Je stejně jako my ostatní nespokojen s prací policie, která vraždu jeho chudáků rodičů pěkně odflákla a protože se na cestě za divy východní Asie naučil devateru řemesel, neváhá svůj majetek a čerstvě nabyté schopnosti použít jako supl gothamského sboru. Zároveň odpovídá na otázku vyjeveného Jacka Nicholsona z prvního dílu: Kde pořád bere ty úžasné hračky? Právě tou nekomiksovostí a reálností, kdy se nikdo se žádnou postavou nesere a i sám Bruce je člověk co dostává řádně do těla, mě tenhle film nadchl.