hrudka

Tyhle adaptace jsem nikdy moc neprožíval. Jen hrstka mě opravdu něčím nadchla, aspoň trošku. U týhle jsem nějak nepochopil, proč vlastně vznikla? Proč vytvářet spor mezi dvěma kladnejma hrdinama? Aby mohl zůstat jenom jeden? Nějak mi vlastně uniklo, z toho má ten Lex Luthor, kterej si hraje na šílenýho Heatha Ledgera/Jokera, ale jenom hraje a není to uvěřitelný, spíš otravný. Co mě tam ještě otravovalo? Dvě a půl hodiny?! O čem? K čemu? Vadilo mi, že se všichni berou hrozně vážně, půl hodiny před koncem měli smysl pro humor, ale zase směšný. Všechno směšný. Nejvíc mě nakonec pobavily některý komentáře. A to je prostě špatně.

Vypadá to lacině jako běžný, (pod)průměrný televizní film. Tohle stále 80 milionů? Film se vlastně finančně nevyvedl, což Filipa Renče jistě mrzí. ___ Některé postavy působí buď necharismaticky, což bych zvlášť u představitelů totalitního režimu neočekával, nebo mám z nich rozporuplné pocity. ___ Pavel Kříž je režírován poněkud nevyrovnaně. Věty pronáší monotónně, nuceně, odsekaně. Jako by si se svou postavou a jejím charakterem nějak moc nevěděl rady. Hlas Viktora Preisse se k postavě Karla Markovicse nehodí. Oba prostě nevyvolávají hrůzu a celé ztvárnění nacistického režimu, který tam pasuje jakoby mimochodem, působí až moc inscenovaně. Bez náboje. ___ Na jednu stranu Táňa Pauhofová hraje vypočítavou a vyčůranou ženskou, která se prostě chopí příležitostí a slávy, respektive využívá mužské mocnosti a okouzlení vlastní osobou, a na druhou stranu zase představuje ustrašenou slečnu vystrašenou z toho, s kým se vlastně zapletla, a proto je tak trochu opatrná. Třetí polohou je úloha osmdesátilé Baarové v roli Zdenky Procházkové, která nejspíš nejvěrněji hraje skutečnou Baarovou. Nebo jí to aspoň nejvíc věřím. ___ Co si tedy o Baarové myslet? Odpověď nenabízí ani zajímavá role Hany Vagnerové přinášející aspoň menší konfrontaci (úlohu otce a sestry tak trochu beru), ale působící nešťastně přihlouple a nevyužitě. Zapletla se s nacisty a nevím, jestli si byla jejich hrůznosti - a toho, co se z toho stane - vědoma. Upřímně jsem si v jednu chvíli myslel, jakoby právě Baarová, která rozvířila vztahy Hitlera a Goebbelse, rozpoutala druhou světovou válku, ale to naneštěstí nejspíš ne. ___ Hudební složka pak časem začíná iritovat, protože téměř v každé chvíli zní téměř stejně laděný podklad. To jsem se pak ani nedivil, když Baarová u rodičů nechtěla, aby jí otec pustil Wagnera. A aby během ztvárnění Křišťálové noci zněla symfonická hudba působící vítězoslavně (aspoň na mě), to jako fakt?! ___ A tak si po zhlédnutí, které bylo vskutku celkem zajímavé, místy vlastně zábavné, což ale nejspíš nebylo účelem, vlastně mě to nijak neuráželo, jenom si nemyslím, že je to dobrý film, protože z toho nejsem úplně odvařenej, říkám, jak moc je to historicky věrné?

Jako by to nerežíroval Tim Burton, ale Woody Allen. Povrchní, trochu kýčovité. Bez imaginace a fantastična. Barevné to ale docela je.

Musel jsem své hodnocení přehodnotit, tedy snížit. Snímek je totiž na hraně sebeparodie, kdy si nejsem moc jist, jak to autor myslí vážně, nebo si prostě dělá srandu. Ačkoli jde o duchařinu, je to bezduché a umělé. Svým způsobem opravdu lacině kopírující Sweeneyho Todda. Sice občas vtipné, postava Chloë Grace Moretz a kombinace starého a nového/retra mě bavily, ale zase vtip vyprchá a uvědomím si, že je to prostě prvoplanové, bez špetky sarkasmu a šmrncu. Směšné. Uživatel xxmartinxx si myslí, že jde o nejhorší film Tima Burtona, zas tak moc se mi to nezdá, Mars útočí! je na tom podle mě hůř, ale je to málo. Co se to stalo?

Pokud by to bylo bráno jako hra a jakási provokace společnosti s jistou mírou mystifikace, bylo by to celkem dobré. Bohužel se to snaží o hlubší psychologii a objevování vlastní transgenderové identity a na mě to prostě nefunguje. Nakonec nejde ani o dramatické zvraty a závěrečné, lehce kýčovitě patetické rozuzlení mě nijak nezasáhlo. Vlastně je to až moc hezké, více méně jednoduché a možná povrchní. Málo, nebo spíš vůbec ne provokativní. Ale jestli to někomu v jeho uvědomění se sebou samým pomohlo, dobrá. (Tehdy možná, ale dnes?)

Zaujalo mě pojetí barevně rasových Ježíšových příznivců. Nejvíc pak psychologicky propracovaný černošský Jidáš, který pro mě byl lepší než Ježíš. Představitel Ježíše Krista mi přišel poněkud necharismatický. Některé jeho hlasové výšky mi přišly trochu na nervy a nepřijatelné k uchu. | Některé tehdejší popkulturní znaky na mě dnes působí poněkud na hraně snesitelnosti a vážnosti. Beru, že mezi sebou mluvili současným jazykem. Přišlo mi sympatické a takové podtextové, že měli na sobě běžné oblečení, třeba záběr po ukřižování, když jeden nastupuje zpátky do autobusu a na tričku má reklamu na americký nápoj. Vlastně je dobře, že ty znaky západní kultury Ježíš rozfláká, ačkoli nevím, jestli by něčeho takového byl schopen ve skutečnosti. | Uchopení Heroda je pro mě problematické. Na mě působil jako úchyl. Přiznám se, že ač jsem věřící, některé souvislosti mi unikaly, takže jsem občas fakt netušil, o koho zrovna jde a jakou situaci právě inscenují. Takže jsem vážně netušil, že má jít o Heroda - on fakt nějak Ježíšovu vinu řešil? | Moc jsem nepochopil, jakou roli tam mají, mají-li nějakou, ty letadla a tanky. A krčím rameny nad samopaly. Budiž. | Nevím, jak moc to bylo bráno vážně, ale uchopit lid kolem Ježíše jako hipíky, no nevím. Asi na to něco bude. | Po hudební stránce nemám problém, přestože ne vždycky jsem dokázal udržet pozornost a ne vždycky jsem byl z každé písně unešen. Zjistil jsem, že některé písně jsem znal už dřív. Třeba tu z poslední večeře na zahradě znám v češtině přetextovanou a vlastně mě to potěšilo. Víc takových radostných a popově podaných písní, klidně během samotných bohoslužeb. | Líbilo se mi jejich uchopení Jidášovy rozervané duše nebo chvíle přibitého Ježíše na kříži, hudebně vlastně podobné jako správně nesourodí Plastic People of the Universe. Možná nakonec škodila ta vážná hudba, ale budiž.

Má to několik zajímavých momentů dokazující, že natáčení desky nebylo jednoduché. To tak ale bývá. Samo o sobě je to spíše propagační záležitost, která nejde dál. Tak jako nejsem nadšen z desky Proměnamě, tak nejsem nadšen ani z tohoto dokumentu. Nějak nevím, kde a v kom je chyba. Ale na Tomáše Kluse nebudu vzpomínat ve zlém. Mír v duši.

Dokázal bych si to představit jako divadelní inscenaci nebo televizní film, který by byl nutně přepsán a orientován na scény v (pražské) kavárně. A nesmělo by se to brát až příliš vážně. O tomhle (o čem?) se baví naše generace? Takhle vlastně moc nevím.

Vejška je oproti Gymplu více dospělejší, možná profesionálnější, tím ale méně drzejší, postavy ztrácejí motivaci a stávají se karikaturou.

Překvapivě neklidné, překvapující, svým způsobem hororově šokující. Ne úplně blbé. A tajemné.