Vědma

Komedie, která naprosto obstojí v současném měřítku. Spíš bych řekla, že zadupává většinu současných komedií do země svou inteligentní srandou, fajn postavami a slovními přestřelkami hlavních hrdinů. "Ve chvílích klidu jsem k vám zvláštně přitahován. Bohužel chvíle klidu nebyly." Má rád psy. To jako že je má rád nebo je žere?" Asi by ještě lepší bylo původní znění. Nevím proč jsem si před tím vždycky myslela, že Leopardí žena je gangsterka nebo špionážní drama :-). O to víc jsem se pobavila. Ve druhé půlce to začalo být trochu jednotvárné, ale do svých oblíbených starých amerických filmů si ho určitě zařadím. Ve své katogorii a při pohledu na rok vzniku si pět hvězdiček rozhodně zaslouží.

Třpytivý diamant mezi filmy a omamně zvláštní muzikál.

"Nesmíte zapomínat na její smutný osud - je to žena." Hypatia byla tak osamocená v mužském světě, že to skoro vypadalo, že tam ani žádné jiné ženy nežily. Avšak po dlouhé době film, který je přes všechny své nepopiratelné chyby fascinující. Film o tom jak můžete být chytrý, třeba i geniální, hodný a stejně je vám to všechno naprd, převálcuje vás doba, ve které žijete. Film o tom, jak jakýkoliv bůh v rukou demagoga a zfanatizovaných tupců může vraždit, aniž za to může a jeho původní učení může být sebehumanističtější. A jak důležité je nejít za něčím slepě a poslouchat jenom své svědomí a rozum. Scénář o tom možná vyprávěl trochu kostrbatě, ale zasáhlo mě to víc než jsem očekávala. Zlo, to totiž nikdy není vaše víra, ale touha vnutit ji jiným.

Rodina, kterých je tisíce, situace, které nejsou většinou ani moc vtipné ani smutné ani tragické, ale vlastně všechno dohromady. Dcery Ivy Janžurové nejsou moc dobré herečky, Sabina se mi herecky líbila trochu víc. Ale právě jejich fyzická a hlavně hlasová podobnost dodává autentičnost. Výborná byla babička, podobná jako ta naše. :-). Oceňuju, že jsem se opravdu skoro vůbec nenudila. A přítomní Slováci, prosím, promiňte.

Jak mám ráda Zdeňka Svěráka, tak jeho filmové počiny, které učinil bez Smoljaka mi vždycky připadaly takové - jak to říct? křečovité? Naopak Jan se svou režií tuto jistou polopatičnost a těžkopádnost odlehčuje. Je tomu tak i v tomto případě. Celou slabinu filmu spatřuju ve scénáři a jisté urputné snaze po dalším Oscarovi. V podstatě se mi ale Tmavomodrý svět zatím z filmů Svěrákových líbil nejvíc. Hlavně proto, že to co komunisté udělali letcům z Anglie - snad nejstatečnějším českým lidem v historii - to bylo jejich největší svinstvo a letci si zasloužili, aby o tom vědělo co nejvíc hlavně mladých lidí. A také tady nehráli žádní herci, kteří by mi lezli na nervy. A ta Ježkova hudba k tomu seděla jako prdel na hrnec.

Čtyři hvězdičky za ten Jimův styl, který mi nemusí sednout, ale oceňuju ho, za postavu Roberta Benigniho a roztomilý konec. Musím přiznat, že jsem klimbala, ale ve chvílích, kdy jsem byla vzhůru mě to vždycky celkem zaujalo.

Jsou tady skoro všechny postavy, které mě tak rozesmály a bavily v prvních dvou dílech a tak nevím kam se vytratilo to kouzlo.

Rango na mě fungovalo jako pocta westernům, dokud se drželo žánru. Vím, že děcka chtějí akci, ale kdykoliv film přešel k Pirátům z Karibiku, honičkám na netopýrech ála Hvězdné války, chodícím opunciím ála Pán prstenů, bylo to na mě moc. Animace byla krásná , hadí záporák a soví el Mariachi úžasní.

Roztomile trhlá pohádka, o dívce, která byla prý hnusná (což nebyla, rypáček byl spíš roztomilý, chápu, že dívku s takovým nosem asi hoši nechtějí za ženu, ale skákat kvůli tomu z okna?) a nikdo ji nechtěl vysvobodit. Nechápu co to je dnes za prince, dřív je neodradiĺo od vysvobozování prakticky nic. Souhlasím s Kleopatrou, že obsazení mužských rolí bylo naprosto vynikající - od McAvoye,který mi typově i herecky hrozně pripomíná Vláďu Dlouhého, přes Petra Dinklage až ke štěku Rusella Branda. A ten barman se mi líbil taky.

Na klasické sci-fi starého dobrého typu jsem asi měla zrovna náladu, protože se mi to moc líbilo. Nepřekombinovanost zápletky, vesmírné vozítko, které vypadá jako hračka na dálkové ovládání a měsíční krajina jako popel z kamen pod lupou, ale zároveň je to překvapivě působivé. Začátek byl trošku zdlouhavý, ale po příchodu mimořádně sympatického Sama č. 2 se objevily emoce podpořené krásnou hudbou. Jistá předvídatelnost mi vůbec nevadila a Kevin Spacey poprvé ve své kariéře vypadal fakt dobře, krásný úsměv. :-).