spoonman

Všechno důležité člověk vidí v traileru a pak už jen čeká, kde na něj co vyskočí (přičemž trailer mu to dost ulehčí). Atmosféra budována hi-tech (střih je moc klipový) a co se týče původu zla je toho vysvětleno pomálu. Bát se jenom pro strach je nuda. (a proč to vypadalo jako ze sestavy Slipknot?)

viz. KevSpa skoro doslova

Prototyp severské kinematografie na dlouhé zimní večery s kamarády z Pen klubu. Je to podobenství? Je to společenská výpověď? Nebo snad opravdu horor? Je to především ukrutná nuda. Vždycky, když má člověk dojem, že se film jen malinko rozjede, tvůrci se zatraceně ujistí, že se nebude dít vůbec nic. Závěrem bych rád poděkoval všem, kdo do svých komentářů naspoilerovali konec, díky moc! Každý divák tohle ocení, protože to je konec konců proč na csfd chodím v první řadě.

Obecně jsou pro mě všechny horory stejné, protože jsem strašpytel. Vždycky si představuju, jak se se strachem vypořádávají ostatní s tím, že to je jen film, místnost je plná štábu, je to jenom jako...ostatně to dělám stejně, tedy do momentu, než se zase leknu ČEHOKOLI a vyletím z kůže. Touhle optikou jsou pro mě zajímavé jen tři momenty filmu. úvodní strašení, vysvětlení proč se tak děje a vypořádání se s tím. Conjuring to všechno zvládlo docela obstojně a navíc s parádní kamerou a uznatelnými herci. Pro člověka co se na horor může podívat jednou za uherský rok, snesitelná volba.

Byť je žánr thrilleru nadprodukován, většinou to dopadne jako něco co psalo dvojče Nicolase Cage v Adaptaci. Tedy, ne že by Prisoners neměli momenty, kdy člověku cukají koutky, ale během těch 153 (!) minut se člověk nudí jenom chvilku..a malinko. Film staví na atmosféře a byť ta po první napumpované půl hodině zvolna upadá (takže nás čeká ještě další dvě hodiny už ne tak excelentní), pořád se to nese v duchu těžkého nadprůměru dnešního zástupce žánru - když to po sobě čtu, jsou to vlastně 4 hvězdy znouzectnosti - znáte to - mezi slepými.

Knížku jsem měl hrozně rád a myslel si, že se to nedá zfilmovat. Vizuálně ano, myšlenkově ne. To nad čím máte v textu čas přemýšlet, tady na vás padá, jako v hodně barevné reklamě na coca - colu. Chvílemi jsem měl pocit, jako bych se díval na adaptaci románu od Paola Coelha, což rozhodně není způsob jakým bych chtěl trávit svoje večery. Překrásné nic.

Chtělo by se říct, že o zajímavých lidech se to točí samo. Nedostanete nic speciálního, struktura dokumentu o vyžilé rockové hvězdě je zachována (mládí, úspěch (+-), problémy, obdivovatelé z řad úspěšnějších, nějaký ten živák). Co ty dvě hodiny činí zajímavé je Lemmyho postava sama o sobě, nevíte jestli ho obdivovat, opovrhovat nebo litovat, ale chladným vás to nenechá. Jako bonus pak dostanete přehlídku logopedických vad lidí co byli na drogách až příliš dlouho - pořád si myslím, že je to pošuk, ale po téhle zkušenosti bych se ho neodvážil soudit.

Řemeslně výtečné, obsahově...nevím jak moc to je film věrný realitě, ale podle mě dost trpí na uměleckou licenci. Absence napětí byla mou vinou zapříčiněna tím, že jsem znal konec, čili se žádné ždímání sedačky nekonalo, o to víc jsem se mohl soustředit na výkřiky "to by nešlo", "na to by příšli" a "tak kdy si konečně Affleck sundá tričko" (nebojte, sundal). Nejlepší film roku, ale prosím vás.

Tenhle film by mohl být vedený ve slovníku jako heslo "průměrná komedie". Občasný závan nostalgie potěší (nebyl jsem fanouškem série, ale 00's z nostalgie), jinak docela nuda.

V momentech, kdy si ústřední dvojice povídá o životě, vesmíru a vůbec, to je sympatické, ale pak se vyskytne spousta scén, které trpí nnf (nemocí nezávislého filmu). Autor jimi chce zřejmě něco sdělit, ale jenom on ví co to je. Nicméně si dokážu představit, že při správné náladě to může někoho zasáhnout přímo na komoru, kamera je skutečně krásná.