crackonosh

Šestá řada pořadu přináší až nesnesitelný vzhled do elitního slepičince, který je přehlídkou voskových figurín s inteligencí, rozhledem a lidskou hodnotou na bodu mrazu. Takhle nějak si představuji oživlé vlhké sny o Barbie, které mají američtí padesátníci z kteréhosi tamního vidlákova. Stejně sterilní a zaměnitelné jako umělohmotné ženy-štětky jsou i domy, které se v seriálu nabízejí. Mimořádně odpudivý formát plný odpudivých lidí. Tento unikátní televizní paskvil by se dal nejlépe využít jako nástroj mučení v Guantánamu.

Mnohem lepší kus, než by člověk čekal od spojení Julie Roberts a Huga Granta. Celá zápletka je sice úplně pitomá, ale tenhle snímek táhnou nahoru skvělé dialogy a relativně suchý „britský“ humor, který kupodivu dobře zapadá do kontextu lehce přidrzlých britských romancí a vztahovek, které známe z posledních let. Kdyby se vystříhaly skandující, patesisující a amerikanisující sekvence, jako je závěrečný závod autem a především pak totálně cukrkandlový finiš filmu, zařadil bych Notting Hill mezi nejlepší romanťárny. Takhle je to střela trošku mimo terč, ale ještě jedno zhlédnutí tomu dám.

Kmínkův balet je pádnou odpovědí na otázku, jak by asi vypadala tato tradiční pohádka, kdyby všichni její tvůrci byli na perníku.

Bob Odenkirk je samozřejmě boží a jeho proměna v obstarožního akčního hrdinu jakbysmet. Bohužel se celý film odebírá tisíckrát prošlapanými klišoidními cestami o Američanech a Rusech, a tak asi ani nemůže nabídnou moc víc než to, co jsme už viděli přibližně třistakrát v posledních třiceti letech. Přesto oceňuji účast pana otce v podledním dějství i akční balet  tamtéž, jakkoliv je totálně neralistický. Ke konci filmu už jsem se ale začínal smát — všem tvůrcům se upřímně omlouvám. Nebýt Boba, hodnotím maximálně průměrně, takhle je to tři a  půl.

Pořad má svůj význam v tom, že se výjimečně nesoustředí na zpovykanou zlatou mládež, která si jde do televize užít svých patnáct minut slávy, aby z nich dalších patnáct let žila na Instagramu. V Ostravské ČT kupodivu dávají jakous takous šanci lidem ze dna společnosti, pro které představuje skoro neřešitelný problém najít si práci a byt nebo splatit dluhy. V tomto ohledu soutěž svým způsobem funguje a reálně i mění život (některým) soutěžícím. Jinak je ovšem celá série dost nenápaditá a trpí absencí charismatu téměř všech účinkujících — včetně obou porotců.

Dal by se čekat jen milostný příběh, případně milostný trojúhelník, ale ve skutečnosti toho film ukazuje a zkoumá mnohem víc. Hledání, dospívání, generační posuny a třenice, feminismus, politickou korektnost či boj proti ní. Skvěle napsaný, natočený a většinu času i velmi vtipný film o hledající Julii a o partnerech, kteří sice neumějí odolat neoddiskutovatelnému dívčímu šarmu hlavní hrdinky, ale zároveň po čase přestávají stačit jejími tempu, nestálosti nebo nevyzrálosti. Snímek nepatrně drhne jen v místech, kde má být (doslova) smrtelně vážný. Zejména v závěru, který trochu vyšumí. Přesto ale výjimečná podívaná.

Prosím pěkně, ať se přihlásí ten jouda, kterého napadlo, že bude Zděnek Pohlreich dělat dohazovače. Vím, prachy nesmrdí a propagace restaurace od mlaskajících milovníků se může hodit. Ale jako seznamovací pořad formát těžce selhává. Číšníci se okázale řehtají upoceným párům, které prvně v životě snímá kamera, což je vrchol nevkusu. Zaměstnanec restaurace není v práci od toho, aby si za rohem utahoval z hostů, jejich osobnosti, zjevu či soukromí. No a Mr. Pohlreich se svou rozhalenkou, fousatými průpovídkami a neomaleným tykáním hostům na uměleckém dojmu nepřidá. Jedna hvězda za guilty pleasure. Ale už nic podobného netočte, slušný divák se u toho propadá studem.

Je to jenom blbej hokej s bandou dementních hokejistů, ale občas se Kolečkovi povede vykřesat slušnou kanonádu Hrouzkovy výřečnosti a na malou chvilku je seriál skoro světový. Osobně — přiznávám — oceňuji nejvíc tu třetí sérii, ve které se ústřední idiot vysmívá slovenskému hokeji. Ale my víme, že to je výsměch tak nějak láskyplný, protože postavy typu Borovčík (alias Vaříme s Mírou) nás svou bezelstnou dobrotou nakonec přesvědčí, že i když někdo drží hokejku jako Slovák, může to být dobrý chalan. Katastrofickou postavou je šlápota Deniska v podání Hany Vagnerové, která nejvíc poukazuje na obrovskou nevyrovnanost tohohle seriálu, ve kterém někteří herci vyloženě excelují (např. Lichý), zatímco jiní se utápějí v nesnesitelném, skoro až ochotnickém přehrávání.

Kdo hledá poctivý bizár, ve kterém se nikdo nebere vážně a kde to šlape od začátku do konce, měl by u jména McDohagh zpozornět. Po výtečném V Bruggách je tu další ztřeštěnost, u níž si nemůžete být jistí, kudy se bude za deset minut ubírat. Výtečně obsazený a zahraný kinematografický experiment, kde se — trochu jako u Kaufmanovy Adaptace — mísí filmový scénář s realitou do překotně vyprávěného segedínu. Výsledkem je samozřejmě poněkud absurdní biják, vyžadující součinnost na straně příjemce. Ale pokud máte rádi akční filmy i dadaismus, U-Turn, Guye Richieho a Gaunery, budete mít nejspíše rádi i Sedm psychopatů.

Blbost a kýč přímo toxických rozměrů. Nesmyslný a zoufale nevtipný slepenec lidí a scének nejasného žánru, ve kterých se všichni chovají jako idioti, aby společně s diváky přetrpěli devadesát pět minut hekání, řvaní a fňukání.