Zeebonk

Jak ten čas letí a já se pravidelně proprsťuji většími a většími kvanty komiksů, tak pomalu, ale jistě docházím k závěru, že superhrdinské animáky stojí za uschlou mrdku v rozcuchaném afru somálské štětky. A to neříkám kvůli odvážným slovům Alana Moorea v jednom z jeho nejnovějších interview, ale prostě jen proto, že nevěřím, že superhrdinský komiks dokáže ještě jakkoli uspokojit mé geekovské libido. A když mě neuspokojí handjob od výtvarně a scénáristicky fenomálních děl, tak co mi asi tak může nabídnout nějaký tuctový tévé shit s lacinou animací a slaboduchou stórkou? Avengers confiblablablabla mi zkřížil cestu zrovna ve chvíli, kdy mnou cloumala existenciální krize. Kdy mi varlata začala vyplňovat volný prostor v trenýrkách. Kdy jsem se konečně naučil říct: "Tímhle si kurva nebudu zasírat sítnici!!" Tak si radši čapněte nějakou tu rezervu na mé hodnocení, neboť jsem zaujatý zmrd, jehož pohárek trpělivosti nad superhrdinským hovnařením oficiálně přetekl.

Předně bych rád podrbal za ušima džentlmeny organizující podobné sračky, že přivezli csfd projekci i do té naší miloučké prdele Jihočech. Je to vskutku osvěžující pocit odcházet z premiéry s naducanou peněženkou příjemně tlačící na levou hýždi. Na druhou stranu jakýsi dutohlavý nevycmrndaný vošoust vymyslel, že se bude promítat v 3D, o kterém bych dokázal z fleku namlátit do počítače 28 nenávistných stran. Má stravující hořkost z vizuální stránky tohoto promítání by zřejmě byla poloviční, kdybych nedorazil za zatmívačky a mé zpocené půlky tak nespočinuly na nejdebilnějším místě ze všech - vepředu na kraji, ale to je kurva irelevantní, 3D je mrdka! Šmytec! Každopádně, co se Kapitána Amériky týče, tak jsem spokojen, je to vizuálně podmanivý a patřičně nadsazený blockbuster avengerského zrna, který budu za pár let sjíždět s přáteli a plácat se po čele, jaký jsem to byl v roce 2014 idiot.

Prvoplánový slzopudný hindi blivajz na téma "Běž za svým snem, synku!" a "Školský systém stojí za hovno!". Je hezké, co se nám ta partička krávonežravých cigošů snaží sdělit, ale faktem zůstává, že takové naivní vykastrované žblebty z úst mistrů teoretiků jsou jasné každému vesnickému Forrestu Gumpovi a že ze způsobu, jakým nám svá moudra prezentují, akorát zvracím zahleněné cucky žaludeční blažky. Podobného bollywoodského hovnaření jsem byl svědkem poprvé a ve spáncích mi pulzuje silná nechuť opakovat to.

Měsíce jsem čekal, až ke mně správná slova nakráčejí jako nadržená bloňdatá coura vlnící se do rytmu sračkového techna v zaplivaném pajzlu, kde je strefit svůj zlatavý proud moči do záchodové mísy nadlidský úkol. Nakonec jsem si uvědomil, že ta coura uvízla na půli cesty v multirasovém gangbangu a že se za mnou jaksi nechystá. No co mám asi kurva dělat? Budu stručný a sentimentální! Miluju Battlestar Galactica! Miluju ho jako své pravé varle. Miluju ho jako rozkvetlou jarní přírodu po čtyřech papírcích LSD. Miluju ho jako třívrstvý toaletní papír po brutální dvacetiminutové sračce. Miluju ho z celého srdce. Tady nemá cenu o ničem diskutovat - Battlestar Galactica je dokonalost sama. Komplexní vývoj postav, geniálně vypointované epizody, jednotlivé série a vlastně celý seriál. Úžasní herci, úžasný vizuál. Úžasné všechno. Po poslední epizodě se mi po tváři kutálí jedna zkourmoucená slza za druhu. Battlestar Galactica je nesmrtelný. Battlestar Galactica je božské dílo. Nadčasové. Kultovní. Dospělé. Nepřekonatelné. Tečka.

Tato formálně precizní sondička do strastiplného života banánožravých plantážníků mi neodbytně připomněla vtip, který zní asi takto: "Víte, jak se říká stodole plný mrtvých negrů? Prošlý farmářský vybavení!" Já teď každopádně stojím před akutním, drasticky nakynutým, morálním dilematem - jak já výsostně a rebelantsky pohrdám oscary a vůbec jakýmkoli udělováním cen oněmi zapšklými, úplatnými, politicky korektními mrdkosrky, tak bych měl už z principu takový druh oscarového kalkulu našťouchat do kaďáku nejbližšího pražského somráka. Rovněž mě k tomuto činu nabádá fakt, že se v kontextu režisérovy ranější tvorby jedná o hanebný pád do mainstreamových sfér. Dalším faktem zůstává, že skutečnost, že si ti začouzení opičáci zaslouží podobné srdceryvné pofoukání dřívějších bebíček, je vskutku diskutabilní, neboť jejich přínos světu jako takový se dá shrnout do pěti písmen: B-L-U-E-S. Ale věc se má tak, že je tento snímek prostě a jednoduše nenapadnutelné řemeslo a že ať je to člověk nebo negr, nikdo si takovou čočku nezaslouží. Tak jak to kurva bude? Horší čtyři, ať nežeru...

"Co jsem to kurva viděl?" Vyprskl divák s chlebárnou dokořán a makovicí pomotanou jako trvalá v rozkroku obnažené slečny v podzimním čísle playboye z roku 1975. Ale ono je to jednodušší než šoupnout studený, zapáchající trup do zelenajícího se rybníka - Jedna bizarnost za měsíc je dobrá na klouby, dvě jsou jako kopanec do koulí a tři a více už brnkají na strunky paranoidní schizofrenie. A nebo taky ne. Nemá cenu blekotat o ději, neboť by výsledný produkt ztratil na sugestivitě, nemá cenu vyzdvihovat herecké výkony, neboť by si někdo mohl pomyslet, že o tom vím víc než jedno úhledně stočené, vlákninou nadité hovno. Jediné, co má cenu, je zašeptat k vašim napjatým ušiskům, že když se na strýčka Borgmana podíváte, tak budete svědky něčeho doposud nevídaného. A to se počítá.

Za nevěřícného kroucení penisu musím konstatovat, že tento snímek není ukázková středoproudá americká komediální mrdka. Do svatého hovňouse, vždyť ono se to dalo sledovat, aniž by mi žluč ucmrndla do krevního oběhu a můj mozek nabobtnal jako kukuřice v mikrovlnce. Už se mě automaticky jímá dávicí reflex, když vyťukávám slovo "šablona", ale pro jednou mohu říci, že se té ublemcané žánrové šablony finální sestřih držel jen čistě zevrubně a čas od času jsem měl dokonce pocit, že nemám páru, co se semele v příštích minutách. Čas od času. Vincík na to, jaký je to nepřekvapivý hovnař, žvatlá své repliky vskutku grandiózně. Dalo by se dokonce říct, že podobně jako u kolegy McConaugheye jeho kariéra chytá druhý dech, viz jeho krutopřísný záporák v druhé sezóně True Detective. Zkrátka mi filmy Kena Scotta přijdou zbytečně podceňované, Delivery Man a Unfinished Business totiž jedou na tak ideální frekvenci hřejivosti a umírněného patosu, jak se to v dnešní době nevidí. PS: Pravděpodobnost incestu mezi 533 potomky je kurevsky velká. Zasloužilo by si to sequel po dvaceti letech, kterej by se věnoval následující generaci kyklopů, kozohlavů a všemožných jiných postižů, co by halekali "Timmyyyyyy".

Krimhynální séroš je žánr sám o sobě podřadný až běda. Donekonečna se opakující vzorec pro hledání vraha, omezenost v oblasti vývoje čehokoli a nuda, nuda, nuda, zasraná nuda. Jinými slovy bych na to samým opovržením nepoložil ani kabel. A nemyslím ten od televize. Almost human se zprvu šklebilo jako další futhůristická, schématicky vyčpělá krimoška, ale jak se ze vteřin stávaly minuty a z minut hodiny, tak jsem navzdory tragickým prognózám dostal přes čumák čímsi jako závanem svěžesti. Ano, svěžest. Svěžest žánrové kategorii. Svěžest v rozmanitosti jednotlivých případů, svěžest v řešení i podělaném rozuzlení. Navíc jakkoli mě zpočátku iritoval vztah Káji Urbanů s tou androidní opičkou a jejich vzájemné špičkování, tak jsem tu jejich společnou štreku ve znamení buddy movies začal respektovat, ba dokonce i vychutnávat. Zkrátka to nakonec není prvotřídní, užblebtaná, klišovitá hypersračka, ale solidní, vysokorozpočtové scífokrímo žrádlo. No já snad tu sérii dojedu do konce.

Přestože jsem v posledních letech hanebně a nepatriotsky opomíjel tuzemskou produkci (ať už hudební, filmovou či literární), tak mě koupě a důkladné prostudování monografie Káji Saudku přimělo ke snaze o získání jakéhosi podvědomí o jeho propagačně filmové tvorbě. Jeho nezaměnitelný kreslířský rukopis se však pořád ještě hňácal a tvaroval. Šrafuru ignoroval za okázalého ulíznutí patky a jeho linka měla do pevnosti ztopořeného velrybího údu daleko. Přesto dokázal své bravurní typografické schopnosti... Koho vlastně kurva zajímá nějaký Saudek? Tento snímek je v mnoha ohledech revoluční. Jak všichni víme, jako první u nás si píchl svým zažloutlým socialistickým ukazováčkem do oné zlotřilé západní chobotnice zvané superhrdinský komiks. Revoluční je rovněž použití bublin, jimiž komunikují postavičky vypadnuvší ze stránek komiksu... Blablablabla, proč prostě nedržím hubu? Protože teď přichází ten posraný verdikt! Přes všechny kultovní blemcáky, které se kolem toho za čtyři dekády nabalily, v tomto díle nespatřuji nic jiného, než hoďku a půl kyselého ošívání se za občasného narovnání zpocených varlat. Pardón.

Tříhodinová oslava zmrdství aneb jak se mrzkostí jedné profese vloudit do divákova srdečního bicáku a po celou dobu stopáže prskat jen a jen sympatie. Jeden bestiální, politicky nekorektní náser, který mou dlouhou chvíli splácal do kuličky a pak jí projel anál s takovou grácií, že mám strašlivé pokušení přestavět svou topku.