Ony

Pepíček Beků není zrovna ideální představitel intelektuála (možná byla v jeho obsazení záměrná ironie, těžko říct) a Irenku jsem měla chuť zbít. Nebo spíš mučit. Pár fórků ušlo, ale ostatní je hrozná křeč (ty úsměvy bolely). Je na tom hodně znát, že to primárně vznikalo jako obrázek československo-polského porozumění, což je účel, který prostředky rozhodně nesvětí.

Z celé té epické šíře jsem si odnesla, že nějací kosmonauti přiletěli na nějakou planetu. Ale tak já na pochopení zas tolik nelpím a cca dvě třetiny jsem byla schopná nějak senzuálně vstřebávat. Pak jsem se ale stejně vzdala a jen to tak tupě dopozorovala. Prostě tam toho hodně chybí a na nedokončený film je to nekřesťansky dlouhé. Vím, že je asi na vině cenzura, ale co já s tím, že...

Celý děj je odvyprávěn v hudebním podkresu (ze kterého mi bude hučet v hlavě ještě asi týden). Obraz a dialogy jsou tu jen tak mimochodem, čemuž odpovídá jejich kvalita a důmyslnost. Herci, když už je jim rozumět, mluví v pořekadlech, prokládaných "vole" a "kurva". Bavilo mě sledovat kulisy a rekvizity (kancelář Alexe Holého je hotový Rudův byt ze Zítra se bude tančit všude), ale jinak to nemá v kinech co dělat.

Tak zase nevím, jak to dopadlo s Rejzkem. U Řezáče se mi ztratil někde v půlce knihy, Vávra ho radši úplně vynechal. Ostatně on kromě Bagárova spaní v úřadu vynechal vše, co by nemuselo "být jasné".

Hrozně nevýrazné. Jeden slepec s dalekohledem to nevytrhne.

Animace je jednoduchá, pointu jsem moc nepochopila a myslím si, že zrovna prasata si nezaslouží, abychom si z nich dělali legraci.

Zákeřnost tohoto filmu tkví v tom, že nakonec není až tak hrozný, jak by člověk čekal. Já například počítala s tím, že u něj umřu, ale nakonec to byla průměrná trapnost, kterou v Brabcově případě šlechtí, že není ničeho adaptací (i když podle mě jsou tam zřetelné odkazy na Gombrowiczovu Pornografii).

Když se ve filmu Nevíte o bytě? odněkud z neznáma vynořil Josef Křikava a začal zpívat, připadalo mi to strašně vtipné. Když se úplně stejně vynoří v Panu Novákovi, už to zas tak vtipné není. Ale jsou tu, pravda, jiné perly. Třeba takové vyznání lásky mezi mladými soudruhy: "Já tě potřebuji. Politicky. Rozumíš?"

Skoro dvouhodinová cirkulace tří schémat: 1. Mezi dobrými přáteli nebo partnery se něco děje, ale oni si to nedokážou říct a řeknou si místo toho něco jiného. 2. Ronny se snaží chránit svého nejlepšího kamaráda a stane se mu u toho něco komického. 3. Sejde se víc lidí a stane se něco trapného nebo patetického. Přes tuto monotónnost to takové lítostivé krávě, jako jsem já, mohlo být sympatické. Bohužel se tam postupně nahromadila kupa vyložených chyb – nelogičností, přetažených scén a tak.

Nahý v trní: Takový vlažnější pan Hulot. Hry lásky: Nervy drásající. Připomíná Schormovu povídku z Perliček na dně, ale je to oproti ní moc rozvláčné a strojené. Věrnost: Tak nečekaný závěr a hnusný podraz na diváka jsem ještě neviděla. A snad ani vidět neměla...