DaViD´82

V úvodní hodině a půl rozvleklý mišmaš jakože commedia dell'arte a špionážního dramatu, kdy to každá z mnoha postav hraje na všechny strany. Aby se to od (vy)gradované cesty vlakem na závěrečnou hodinu překlopilo (skokově, nikoli postupně) v seriózní a řádně hutný osudový odbojářský biják se vším všudy, který se snaží (a s přivřením obou očí vlastně i obstojně) o „jihokorejskou Černou knihu“. Po technické stránce, kamerou i hudbou samozřejmě na výši; v tomto ohledu stěží od režiséra Jee-woon Kimova formátu čekat cokoli jiného. Vrcholem pak „tarantinovské scény“ vlakového zúčtování a večírku na policejní ambasádě (ta, pravda, dává na finále Hanebných panchartů vzpomenout možná až příliš). Ve výsledku zbytečně dlouhý film, kterému trademarkové jihokorejské mixování neslučitelných žánrů vyloženě škodí. A jakkoli to obsahuje nejednu scénu, na kterou nelze jen tak zapomenout, tak film vystavěný kolem nich je naopak zapomenutelný rychleji než by bylo záhodno.

Šestidílná fotodokuminisérie „pohled do zákulisí vzniku National Geography like fotek", která neví čím chce být; respektive na co se soustředit dříve a více. Na ploše pětadvaceti minut na epizodu se tedy snaží honit příliš mnoho zajíců a tak jí ve výsledku také většina z nich uteče. I když je každý z dílů zaměřen na jiného top fotografa (jde výhradně o přírodovědnou, cestopisnou a outdoorovou fotografii, nikoli artovou), tak to o nich samotných, o tom co je formovalo či o jejich tvorbě zase až tak moc není. Ovšem trochu přeci jen ano. I když je každá z epizod natočena při výkonu jejich práce (plavání s kytovci, focení ohňového festivalu v Bhútánu, horských goril apod.), tak se do toho snaží vměstnat ždibec o nich, ždibec o tom, jak onu konkrétní situaci nafotí co se použitých fotografických technik (a techniky) týče, ždibec o daném místě a motivaci „proč zrovna fotím toto", ždibec o světomyšlenkách daného fotografa, ždibec o úskalích dané lokace a... A ždibec od onoho i tamtoho. Ve výsledku toho mnoho konkrétního nepadne, na to je to příliš hrrr (tři focení na epizodu, tedy cca osm minut na segment), ale je třeba uznat, že to vypadá k světu, byť k tomu hraje až nesedící pompézní soundtrack. Koncept je nesporně vynikající, jen by si to pro případné další série chtělo ujasnit, jestli se to bude zajímat o fotografy jako takové, jejich dílo či o tom jak konkrétně vznikají ty nejvíce dechberoucí fotky přírody, kolik netušené mravenčí práce zatím je a jak jsou ty nejlepší stejně výsledkem náhody a souhry okolností.

#socialjusticewarriors #self_righteous #internet_anonymity #online_witchhunts #consequences #xfiles #feeling #conspiracytheory #scandinoir #policeprocedural #bloodydisturbing #a_bit_too_long_for_its_own_good

Doposud nejslabší příspěvek v rámci Black Mirror; a to nejen třetí řady. Nejslabší však nutně neznamená špatný. Ne že by to jakkoli zaostávalo v myšlenkách či působivosti. V tom problém není. Pouze se chodí příliš dlouho kolem horké kaše. A to i v momentě, kdy je dávno jasné jakým směrem se to bude ubírat, k jakému rozuzlení i co se to snaží sdělit (zvlášť pokud jste viděli jeho Wipe 2015). Hodinová stopáž je tentokrát přestřelená, sedla by tomu spíše původní třičtvrtěhodinová z úvodních sezón. Ovšem větším problémem je finální doslovnost, kdy mají tvůrci potřebu vše p-o-l-o-p-a-t-ě vysvětlit (paradoxně zrovna v tak přímočaré epizodě, kde to tuplem není třeba). Tedy přesně to, čemu se s úspěchem veškeré předchozí příspěvky vyhýbaly jako čert svěcenému kříži.

Každá epizoda sama o sobě je hravá i nápaditá a v nejlepším trhlém odkazu klasických němých animovaných grotesek. Problém je, že veškeré ty pětiminutové epizody, jsou jedna jako druhá; zloději zvláště vypečeným způsobem prchnou z vězení, páchají alotria, chtějí za pomoci "vychytralého plánu" vyloupit banku, policajti je však přechytračí a v honičce dopadnou. Jednu epizodu nerozeznáte od druhé. Dá se namítnout, že právě na faktu a práci s očekáváním, že je to stále to samé, stavěl nejeden animák (v čele s Kojotem a pozemní "mig mig" kukačkou). Zde je to však spíše na škodu. Je-li ovšem divákem capart, co má slabost pro Lego a policajty, zloděje, hasiče, potápěče apod. tak není co řešit, jelikož lepší a zábavnější spojení této kombinace nenajdete.

V politicko-satirické rovině o poznání lepší než v té čistě sitcomové vesmírné, která je však také solidní; jen pospolu jim to moc neštymuje a každá si vede tu svou. Ovšem i tak je to lepší drtivé většiny tuzemských situačních komedií. Jen zarazí o jak málo.

Roztříštěný vánoční speciál, který přes veškeré nemalé kvality působí, že ty dva (či tři chcete-li) aktuální, trefné a (nejen) morálně značně znepokojivé náměty byly zamýšleny spíše jako samostatné povídky. A jeden každý by utáhl vlastní povídku i lépe, než když jsou takto násilně propojené (čtěte slepené) dohromady. Každopádně ve stínu celkových kvalit jde stále spíše o zádrhel než skutečný problém, takže... Šťastné a veselé všem lidem "dobré" vůle!

Nádherně nasnímané i stylizované, fenomenálně ohudebněné a skvostně odehrané nabubřelé snobské nic, na kterém je vůbec nejhorší to, že finální rozuzlení (a je úplně jedno, ke kterému z těch dvou či tří možných výkladů se ve výsledku přikloníte) nedává zpětně "opravňující štempl"/opodstatnění oné rádoby důmyslné formální výstavbě jakože mindfucku. Spíše naopak v plné nahotě ukazuje, že z každé z těch tří narativních vrstev by bohatě stačila pouze jedna stěžejní scéna, aby se docílilo shodného efektu i vyznění (a to pro všechna tři možná vyznění). Ovšem úvodní hardcore titulky ponechat; ty jsou na tom to vůbec nejlepší a nejpodvratnější.

Hynku! Viléme!! Jarmi... Ehm, Clarksone!!! Na úvod to není zcela čistá jízda (prolog však bez výhrad, koncertní pódium ve své nabubřelosti otravné). Poslední série Top Gearu již nedosahovaly kvalit "zlatých sezón" (až na speciály samozřejmě) a tak jsem odchod komentátorského tria k Amazonu vlastně i uvítal. Tajně jsem totiž doufal, že jim to vlije novou krev do žil a pohrají si s oním otrocky dodržovaným a svazujícím neměnným formátem, který se v průběhu let stal největší brzdou Top Gearu. No, výsledkem je, že krom názvů pořadů/segmentů nezměnili nic. Ale skutečně lautr nic. Pro mnohé to bude dobře, pro některé zase tolik ne. Počítám se mezi ty druhé, protože tím že je to to samé v bleděmodrém, tak nezmizel největší neduh jejich posledních sezón u Top Gearu; pocit, že je to již spíše jízda na setrvačník ještě nezašlé slávy a jejich kultu osobnosti. Ne že by snad šlo o parodii sebe sama (až na otřesného "jakože Stiga"), na to jsou ti tři stále příliš zábavní a mají k dispozici nekřesťansky šílený rozpočet a tudíž netušené možnosti, ale tohle je z jejich strany vlastně dost rutina. Zábavná i kvalitní, ale již viděná, kdy přesně víte co od jednoho každého z nich čekat (což je problém o to větší, když si na rovinu přiznáme, že to vždy bylo mnohem více o nich než o autech). Chybí jakýkoli moment překvapení. Ovšem největší zklamání pochází paradoxně v podobě technické stránky, jelikož nějakého hipsterského yntelygenta napadlo každou pasáž prohnat jiným "instagram like kurvítkem" (čti filtrem). Výsledkem je přesycený výblitek bez jednotné koncepce nejen v rámci celku, ale i jednotlivých pasáží, protože díky prostřihům do kokpitů (ty nejsou filtry prohnané), se to vizuálně bije způsobem, který by zarážel i u amatérské tvorby na youtube. Natož u pořadu s rozpočtem, který by pokryl schodek státního rozpočtu nejedné menší evropské země. Výsledkem je nejzábavnější a nejpřepálenější rutina široko daleko. Otázkou je, zda to stačí. A (doplněno po letech) odpovím si sám; stačí. Již během úvodní sezóny se to výrazně zlepšuje (a to jakože hodně moc). Jako by si prostě řekli, hele nemusíme to dělat jen pro prachy, pojďme si to užít. Je z toho poznat, že je samotné to bavilo a že díky amazonímu über-rozpočtu si mohou dělat co chtějí a kdekoli na světě chtějí (všechna čest tomu neviditelnému čtvrtému v pozadí; Andy Wilmanovi). Navíc ty (ne)novoty z počátku postupně upozaďují a posílají do kopru (jen ve druhé řadě se dělá úkrok zpět v podobě návratu segmentu s celebritami; zabíjí se tím tempo a zajímavost), až se ve třetí řadě navrátí k jádru pudla bez jakýchkoli serepetiček. Prostě baví především sebe sama a díky tomu i diváka. Nepopiratelně nejlepší cestovatelsky-dobrodružně-autosalónní-chlapsky se na ostří nože špičkující a ptáky si neustále poměřující (a na šaltpáky si je instalující) pořad v dějinách. Nic více, nic méně; prostě #amazonshitcarshow. | S1: 5/5 | S2: 5/5 | S3: 5/5 |

Čistá esence z Cormacka McCarthyho, o které si regulérní adaptace jeho děl mohou nechat akorát tak sladce zdát. Bez nadsázky nejlepší filmový neo-western, u kterého je až zarážející, na kolika úrovních funguje a to bez jakýchkoli případných "ale". Funguje to bez výhrad jako žánrovka, jako studie skvostně napsaných (a bez výjimky neméně skvostně zahraných) charakterů, jako hypnotická pocitovka těžící z Cavea a nekonečných texaských dálav i kamery, co je umí náležitě p(r)odat, jako odraz doby i sociální sonda do duše makající republikánské třídy, co nic nemá, banky se po ní vozí a okolnosti je nutí jít od úvěru k úvěru a z dluhu do dluhu (žádný jiný film vám tak názornou a nenásilnou formou neukáže, proč si Amerika zvolila právě Trumpa), jako učebnice minimalistických dialogů "vo něčem", byť zdánlivě "vo ničem", jako... No, na stejné vlně by se dalo pokračovat dlouho. Dlouhá léta jsem neviděl film, který by tak umně stíral hranice mezi čirým žánrovým potěšením a existenciální festivalovkou. Za mě prostě a jednoduše okamžitá klasika; a to nejen v rámci "peckinpahovského" žánru.