DaViD´82

советский красный карлик. A sic smrtelně vážný, tak ve výsledku o nic méně zábavný (v tomhle případě tedy spíše směšný). Navíc je tu i špetka Cesty do pravěku (prehistorická havěť) a politika je zde vedena ve stylu Republican Space Rangers. Také se tu střílí po všem co se hýbe. A ostatně raději i po tom co se ani nehýbe. Holt sovětští vědci jsou gerojové jakým není rovno a nečiní jim sebemenší problém ani takový odběr krve z brontosauřího ocasu. A když jim k tomu na konci ještě mužný hlas zapěje oslavnou budovatelskou píseň, tak je zasloužený status filmového kultu dokonán.

Nebýt Harry Potter fantasy, tak tohle by byla jeho perfektní "bully" adaptace. Každou z těch ran jsem vyloženě cítil, což se mi u filmu stalo snad vůbec poprvé. A pokud Andreas Wilson nehrál sebe sama, tak je největším současným talentem. Osobně bych to ovšem utl v momentě zatmívačky při dovření dveří na privátku s nevlastním taťkou. To následující už je tam TAK strašně zbytečné...

Jaká předloha, taková adaptace (ano, vše co nesnáším na romantismu, představuje právě Máj). Lehnertová hrát neumí, naštěstí je většinu stopáže svlečená a mlčí. Stropnického strašný lesů pán je opravdu strašný. Dvaašedesátiletý Kukura nezvládá říci jedinou větu tak, aby to znělo aspoň trochu přirozeně, ví to a proto studem raději zabořuje hlavu do "písku" (pozn. písek je zde lůno dívky, která by mohla být jeho vnučkou). Třískův svěřepý výraz tomu také nepřidává, naštěstí u něj to zachraňuje hlasový projev. K přesdržkovému nápadu se Support Lesbiens, naprosté nenávaznosti po sobě jdoucích záběrů, snovým výjevům či "kameře" se odmítám vyjadřovat, nervy mám jen jedny.

Jahn se podíval na tarantinovku (a ne jednu) a řekl si, že něco takového by měl také natočit. Bohužel si ještě před samotným natáčením pustil i sérii s dvěma nosáči. Škoda, že právě ten trapný humor (premisou to vypadá na černý humor, ale kde nic tu nic) zde má nepochopitelně navrch, protože těch pár vážných scén je opravdu velmi zdařilých.

Aspoň, že má Saša tu hodnou ženu.

Již jen nápad zpracovat to jako boxerský zápas "bývalého mistra světa s talentem, který uvízl v záři reflektorů" je výborný. Na jedné straně boj za vykoupení/odpuštění a na druhé za přiznání/omluvu. Sheen hraje tak dobře, že nenechává fenomenálního Langellu ukradnout si film pouze pro sebe. Přesto to není bezchybné. Je to stále pouze klasická "howardovština". Tedy zjednodušená pohádka, byť tentokrát politická. Ovšem těch faktických prohřešků je přespříliš (a není to jen o těch vypsaných na IMDB). Především tedy Nixonův výlev během nočního telefonátu, tahle scéna si nezadá s filmy kdy nejzápornější záporák vyzradí hrdinovi svůj kompletní plán (včetně slabých míst) na ovládnutí světa. Chápu, že z filmového hlediska je to třeba i potřeba, ale pak je výsledkem zákonitě pouze fikce, která se skutečností nemá nic společného. Osobně myslím, že vynechat ten telefonát, a ponechat prostě jen skutečný stav věcí, by bývalo bylo lepší. Nechávalo by to aspoň prostor pro vlastní interpretaci zda Frost skutečně dostal Nixona na lopatky vlastními silami či zda náhodou nešlo pouze o další brilantní Nixonův tah, jak odejít ze scény s aspoň nějakou ctí a svým způsobem i slávou.

Taková Česká soda, akorát ne tak střelená a politicky nekorektní. Navíc je to kvalitou značně kolísavé. Perfektní nápady a vtípky se tu střídají s trapnými, kterých bohužel není zrovna málo. Na druhou stranu zprávař (budoucí šéf z IT Crowd) se smrtelně vážným a extra pomalým hlasem neomrzí ani po několika epizodách a sporťák Stevea Coogana je také správně ulítlé pako. Právě oni dva jsou důvodem, proč tahle většinu času spíše divná než zábavná satira vůbec funguje. A to i po těch patnácti letech.

Někdy si říkám, že dabing není zase až takové zlo. Třeba by mě ušetřil Tuckerova nesnesitelného ječáku (přísáhám, že znám slečnu, která má naprosto stejný hlásek - akorát ona ho nepoužívá na sdělovaní takových kravin) i Chanovi stále ještě šišlavé angličtiny. Čeho by mě ovšem neušetřil je Sydowova okatá póza "zahazuju se tu, vím to, seru na to a vy byste měli taky". Nemusel bych trpět u Polanského etudy na téma "jsem ten nejhůře zahraný policajt z řad francouzské kriminálky v dějinách, Clouseau Steva Martina nevyjímaje". A hlavně bych nemusel hledat kyblík na zvratky při pěvecké scéně, prostocvikách na záchranné síti či během scény "trikolóra vám dává křídla". S podivem je, že přes vše výše zmíněné se mi to docela i líbilo. Dokud byl na scéně Sanada či Chan a drželi huby, tak to fungovalo. Chvilkama.

Nuda a rutina všedních dní ve službách Jejího Veličenstva, kde jako by vše krom sarkasmem prolezlého hrdiny vypadlo přímo z pera Grahama Greena s tím, že jak se postupuje v ději, tak se to pro změnu začíná čím dál více podobat práci Richarda Condona. A nuda ani rutina se nakonec vůbec nekoná, byť zásluhu na tom má především výkon Michaela Caina, pošmourná atmosféra Londýna a Barryho hudební podkres. Na druhou stranu mi ne zcela sedla ta tolik vychvalovaná kamera (je holt pravda, že je dost výrazně svá). A ať mi nikdo neříká, že znělka k Dexterovi není ukradená právě odsud, úvodní titulky, ranní rutina a do toho takřka stejný hudební motiv, to už přeci nemůže být náhoda, ne?

Pětaosmdesát minut nagelovaní bravíčkoví jinoši nabírají síly skrze žvatlání o osudu, aby si v poslední pětiminutovce mohli v dešti zahrát vybíjenou na život a na smrt s neviditelným "míčem". Přeloženo do srozumitelnější formy - prostě sračka, která bohužel není ani nechtěně směšná.