DaViD´82

Kéž bych žil ve sladkém nevědomí a naivně si myslel, že se pouze nějaký neschopný režisér snaží napodobit geniální Peckinpahův Útěk. Akorát bez přidané hodnoty v podobě jeho talentu, stylu či čichu na výběr setsakra charismatických herců, ale zato úděsně utah*zííív*aně po celou stopáž, ve které i ty zpomalovačky působí jako nechtěná parodie sebe sama. Snad jen úplný závěr je "good old Sam". Ovšem pohnojil si to sám, takže... No, řeknu to tak, že po tomhle mám i ten Ostermanův víkend hnedka o něco raději.

S ohledem na plakát mě těch dvacet miliónů Francouzů v kinech celkem děsilo. Bál jsem se aby se z toho nevyklubalo něco na způsob Kameňáku. Tedy davy v kinech, ale kvalita nikde. No a po (takřka) úvodní scéně s invalidním vozíčkem jsem se začal proklínat, že jsem na svůj pocit nedbal a předem se začal smiřoval s udělením odpadu. Ovšem zdání někdy klame, v tomto případě se žádná řachanda nekoná. Jde o příjemnou konverzační komedii klasického mustru. Akorát celá stojí na utahování si ze severu Francie, tamních specifik i dialektu. Takže se dost ztrácí, ať si je překlad sebelepší. Je mi ostatně jasné, že kdyby u nás vznikla komedie o kovaném pražákovi co se přestěhuje na Slovácko jak ho známe ze seriálu Slovácko sa nesúdí či o špičkovací rivalitě Praha - Brno i s hantecem, tak to přes veškerou snahu někomu "zvenčí" jedna k jedné také nikdy nepodáme... PS: Snad poprvé v životě jsem upřímně zvědav na český dabing, tohle si vyloženě říká o vymazlený překlad a hrátky s nářečím.

Ambiciózní červená knihovna s Keirou v posteli. Saul Dibb atmosféru věčných "aha!" klevet, společenských konvencí, skrývaných citů a načančané nudy vybudoval tak mistrně, až na mě tu nudu spolehlivě přenesl. A i tu potencionálně zajímavou lesbickou scénu utl hned v počátcích, ach jo.

Dokud je to o něm a ne o nich, tak nemám zásadnějších výhrad. Pak už výhrady mám a to hned několik. Shrnul bych je ale do posmutnělého povzdechnutí, že když už tvůrci z Fitzgeraldovy předlohy nepoužili nic víc než název (což se zase není co divit) a naopak nepokrytě (a nepřiznaně) vykradli Greerovu Zpověď Maxe Tivoliho, tak se jí mohli držet i v podání vztahu Maxe a Alice. Ehm, pardon, myslel jsem samozřejmě Benjamina a Daisy. Tahle sladkobolná, byť vkusně servírovaná, limonáda se Greerovu kondenzovanému vývaru plného melancholie a smutku rovnat nemůže. Já vím, že srovnávat knihu a film je značně nefér, ale tentokrát si začal Roth. Když už si "vypůjčuje" nápady jinde, tak by to měl dělat aspoň stylově. A ne takhle fušérsky, kdy to nejlepší nahradí stokrát viděnou chladnou romancí. ♫ Hodnocení OST: 3/5

Tučňáci by se spolu s opičáky měli vzbouřit, obsadit Dreamworks a natočit si svůj vlastní film, ve kterém nebudou laciné moralitky, žvatlající či padající zviřátka, zpívání ani tancování, ale hlavně žádná otravná baba s kabelkou. Jen Hanse Zimmera by si mohli ponechat, ta jeho úchylka na parodování Morriconeho mě zatím (stále ještě) baví.

Nyní již konečně chápu proč si to chtěl Kaufman natočit sám. Je to příliš osobní film. Ovšem nechápu jak to, že je stále mezi živými. Protože jestli tohle vychází byť jen minimálně z jeho vlastních zkušeností, tak by měl dle vší logiky již dávno spáchat sebevraždu. Jinak je to ale vlastně nejnormálnější i nejcivilnější kaufmanovka. Což ani zdaleka neznamená, že je to byť jen trochu normální snímek. Normální tedy sice ne, ale sakra pravdivý a pravděpodobně nejdepresivnější filmový debut historie ano. Jenomže... Jenomže to platí pouze o polovině filmu. O druhé půlce taktně pomlčím, jelikož bych musel být hodně sprostý, abych ze sebe dostal to zklamání nad tím, jak lze potopit něco TAK dokonalého. To jsem chtěl pro změnu páchat (sebe)vraždu já.

Žádnej rokec se nekoná. Zdlouhavá valčíkárna bez pořádného konce ano.

Královna Alžběta II. Respektive Alžběta první, Kapurova "část druhá". Bětčiny osudy jsou bohaté, a lze na ně pohlížet natolik porůznu, že utáhnou i těch vícero adaptací, které se v posledních letech vyrojily. Opulentní (a jak!) komorní snímek nasnímaný tak, že působí jak namalovaný od holandských mistrů. A až do popravy (ups, spoiler) Marie Stuartovny je to především film výtečný po všech stránkách. Pak se to přehoupne ke střetu se španělskou flotilou a Kapur se začně až příliš vyžívat v kýčovitých zpomalených záběrech na vlající kde si cosi, tříštící se vlny, dmoucí se hrudě, vzletné proslovy a tak podobně. Jenomže má oporu v Cate Blanchett, která by na svých bedrech utáhla klidně i záběry po dvě hodiny zcela nehybné.

Úvodní dvě knihy ze série Úžasné Zeměplochy mi nikdy příliš nesedly. Je to ještě příliš obhroublé, neotesené a i ten humor je takový jednoduší a lidovější. Navíc dost sázejí na děj, což jak známo vždy byl, je a asi již i bude Pratchettův zásadní problém. Krom toho nemám rád knihy s Mrakoplašem (což je paradox, protože tu postavu naopak miluju) tak nějak celkově. Prostě to ještě není to "ono", co v mých očích z Pratchetta udělalo na dlouhá léta jedničku v rámci humoristické literatury. A když to výše zmíněné navíc zadaptuje televizní rutinér, který o takových pojmech jako vlastní nápad, invence, správný timing vtipů apod. zřejmě nikdy neslyšel, tak to výsledku také mnoho nepřidá. Spíše vůbec.

Naturalistický dokument o těžkém údělu dělnictva v revolučních dobách.