DaViD´82

Helen si to lépe napsala (byť pouze částečně) než odehrála, ale pravda je, že to odehrála stále ještě lépe než zrežírovala. Z kolotoče nudných problémů nezajímavých a neživotných postav vytrhne jedině momentka v podobě Bette Midler v kalhotkách. Ovšem příjemné rozptýlení to tedy není ani náhodou.

Radost pohledět, ale utrpení sledovat. Závěrečná třicetiminutovka sice mnohé zachraňuje, ovšem že Singh notně vykrádá sebe sama již ve druhém filmu, to zastřít nedokáže. Zkusit to do třetice s tím, že by k práci na těch svých nádherných obrazech přibral i scenáristu, tak to by nemuselo být nutně na škodu.

Něco jako Zoolander v (death) metalovém hippie hávu. Totální ujetost, která se tváří smrtelně vážně (Volume! Mimové! Kompromis! Kokony! Nájezd hlavního DVD menu! Závěrečné titulky!). Navíc jde zřejmě o jedinou filmovou mystifikaci, která to dotáhla až ve skutečnost. Takže - Spinal Tap´s not dead!

Slyšel jsem to v kvalitním DTS provedení a na reprácích jsem hlasitost hnal více doprava než směrem opačným. Což logicky vyústilo v bouchání na stěnu od sousedů. Úspěchem je, že své rozhořčení vybouchávali do rytmu. Z čehož usuzuji, že i oni by mé čtyři hvězdy schvalovali. Pět nedám, protože ty si zaslouží jen obsah a nikoli forma (vím, že to zní děsně lacině, ale tady to sedí). Atmosférou a "koukatelností" má totiž tenhle živák Queenů k albu The Game do budapešťského či londýnského nebe koncertové dokonalosti ještě pěkně vysoko (a z Montrealu ostatně i daleko).

Mě se to teda osobně sice vůbec nelíbilo, ale to víte než jsem stihl ohodnotit, tak přišel Jirka Strachů až ke mě domů, že prej jako potřebuje, aby to mělo na ČSFD dobrej průměr, že by mu na to jináč nekoukala ta televizní lůza a von by z toho neměl žádnou škváru. Slovo dalo slovo a tak jsem se nechal koupit (pro případné zájemce z řad tvůrců/dramaturgů: zaprodávám se lacino, podrobnosti přes poštu). Takže buďto to bylo takhle nebo se mi to prostě a jednoduše líbilo. Zatím jediné čeho se do příštích dvou epizod obávám je přílišná naivita co se týká vztahů mezi postavami. Aneb každý se zná s každým. To já strašně nerad. Ale nějaká ta stovečka by i tenhle zápor spravila, co ty na to Jirko? A vůbec, co na to Jan Tleskač? PS: Tak tedy to co předvádí závěrečná epizoda, to je skutečné peklo na zemi a trapnost nad trapnost. Na druhou stranu poslední záběr dokazuje, že si tvůrci celou dobu dělali z diváka šoufky. Teda doufám, že ten poslední záběr nebyl myšlen vážně. Upřímně v to doufám.

Disney vrací úder! A to nejen Pixaru či Dreamworksu (na Aardmany to ovšem zatím nestačí), ale rovnou i všem akčním popcornům poslední doby. Fantastické zmrtvýchvstání dávno vyčpělé legendy.

Sice až za únosnou mez zjednodušená pohádka o souboji běloskvoucích Němců proti těm ultra zlounským, kde jsou veškeré motivace pučistů shrnuty do věty "že Hitler je prostě zlý". Ehm, co to má jako být? Minimálně ty pravé důvody to chtělo naťuknout... Sem si připadal, jak kdyby mi na prahu dospělosti chtělo rodičovstvo vysvětlovat, že děti vznikají tak, že se mamka s taťkou políbí a děcko za pár měsíců doručí na doručenku čáp. Ale i navzdory všeobecné znalosti této události, navzdory Cruiseovi, co je zase jen Cruisem a nikoli Stauffenbergerem, navzdory šprechtění v angličtině, navzdory transformaci hodností a názvosloví na západní způsob, navzdory nepřesnostem i navzdory nechtěné směšnosti heuréka scény (včetně rozsvícení žárovky!) se Singerovi podařila věc takřka nemožná. Po slabší úvodní půlhodině mi samým napětím v nejedné scéně pozastavoval funkčnost dýchacího ústrojí. Takže jsem z kina odcházel sakra spokojen, ale přeci jen bych byl raději, kdyby to někdo vzal z gruntu, věrně a do detailů. Ideálně pod dohledem HBO.

První série Prison Breaku na britský způsob ve sto minutách. A bez konspiračních vsuvek. Aspoň tak to zpočátku vypadá. Naštěstí tomu tak není. Velký problém filmu je, že to celé stojí na jednom jediném aspektu, který jakmile prokouknete (a je to natolik laciné a nedomyšlené, že zkušený divák nebude tápat dlouho), tak rázem není na co koukat. Holt kdo neprokoukne má tentokrát výhodu. Je to sice útěkářský snímek, ale většinu času bez napětí či strachu o postavy. Panděratý Brian Cox výborný, ale zbytek ansámblu spíše do počtu. Prostě takový tuctový film jakých je v regálech půjčoven hafo.

Hana a Hana let šedesátých ve vizuálním hávu, s kterým si žádný epileptik ruku dobrovolně nepodá. Leda by byl sebevrah.

Chtěl jsem dát aspoň tu jednu čestnou hvězdu za závěrečné titulky, které začnou běžet již (až?) po hodině filmu, ale pak v nich začal zpívat Kevin Sorbo a na to ani "odpad!" není dostatečně výmluvný. PS: A doufám, že dvojka bude o Slávce. Proč by měla být takto všem pro smích (i když tohle slovo je ve spojení s tímhle "filmem" opravdu hodně mimo) jen Spartička?