DaViD´82

Tenacious D: The Pick of Destiny akorát metal je tu nahrazen Star Wars. Celá ta popkulturní omáčka tu není sama pro sebe, ale slouží pouze jako nadstavba pro klasický film o přátelství a dospívání. Ovšem je to sakra nosná, a především vtipná, nadstavba i pro člověka, kterému jsou Star Wars upřímně jedno. V tomhle ohledu si člověk nemůže nevzpomenout na Galaxy Quest. Camea jsou perfektní, častá (upřímně řečeno možná příliš, je to až trochu kontraproduktivní) a povětšinou i trefná. Násilné střihání je hlavně ve střední části vidět hodně, moc to na sebe nenavazuje, ale není to na škodu. Už takhle se mi to ke konci začalo trochu přejídat.

Zachraňte Willyho v kulisách agitační "květinové" space opery s warpováním či cestováním v čase? A proč ne. Tohle je uhozená komedie již od začátku a v první polovině dokonce hodně zdařilá, místy si to v ničem nezadá s našimi Návštěvníky. Bohužel někdy od infiltrace Enterprise se to zvrtne ve frašku. Což ještě stále není tak hrozné jako závěr, který najednou zahazuje veškerou nadsázku a začne se brát lautr smrtelně vážně. Takže ze zdařilé komedie je rázem tragédie jak vyšitá. Při Grabtharově kladivu!

Měl jsem to zafixované jako nejlepší filmový příspěvek s původní posádkou. No, nostalgie si se mnou zase jednou krutě pohrála. Normální epizoda seriálu akorát roztažená na neúnosné dvě hodiny. Čtyři laciné kulisy, zpracování naprosto neodpovídají počátku osmdesátých let, žádné napětí, veškerá akce se skládá ze dvou přestřelek (tři malované žluté koule versus cca sedm stejnobarevných čar/laserů a jako bonus dva výstřely z blasterů či co to bylo), s výjimkou závěrečné půlhodiny se ani nic neděje, žádné špičkování postav, prostě nic... Ne, to bych lhal. Něco by se přeci jen našlo. Geniálně tragický záporák v podání Ricarda Montalbana. Kombinace jeho hereckého neumětelství (zbožňuji to "hrozivé" poulení očisek) s tím, co mu scénář cpe do huby, vytváří, když ne rovnou něco nezapomenutelného, tak přinejmenším velice nebezpečného pro vaší bránici.

Francouzští My všichni školou povinní. Ano, opakuji svůj komentář použitý u Truffautova Kapesného, ovšem je to dáno tím, že tyhle dva počiny toho mají společného více než by se na první pohled zdálo. Akorát Mezi zdmi razí cestu "realita nade vše" takovým způsobem, až je to naprosto nefilmové (ve smyslu děje, gradace apod.) dílo. Být to regulérní dokument, tak by mi to přišlo ještě o stupeň lepší a smysluplnější.

Část odehrávající se v padesátých letech je důkazem, že pedofilní soft porno a příběh nejdou moc dohromady. Anabáze ze šedesátých let vzbuzuje naději, že se to stočí k ožehavým otázkám ohledně kolektivní viny, potřeby najít viníka či k pokryteckým rozsudkům pro "klid duše národa". Jenomže na tohle téma padnou dvě tři věty a víc nic. No a závěrečná dvacetiletka je sice dobrá, ale nic víc než právě pouze dobrá není. Je nevýslovná škoda, že si to Němci nezadaptovali sami. V době kdy je jejich kinematografie na historickém vrcholu, kdy se s nebývalou bravurou vypořádávají s jedním historickým kostlivcem ve skříni za druhým, by mi to do jejich filmového rejstříku skvěle zapadalo. Herce na to rozhodně mají (ostatně až na Kate a Ralpha jsou tu samí Němci). A navíc by to bylo v němčině, která by tomu na autentičnosti také výrazně přidala. Tahle angličtina s jakoby německou dikcí je totiž otřesný a neposlouchatelný patvar.

советский красный карлик. A sic smrtelně vážný, tak ve výsledku o nic méně zábavný (v tomhle případě tedy spíše směšný). Navíc je tu i špetka Cesty do pravěku (prehistorická havěť) a politika je zde vedena ve stylu Republican Space Rangers. Také se tu střílí po všem co se hýbe. A ostatně raději i po tom co se ani nehýbe. Holt sovětští vědci jsou gerojové jakým není rovno a nečiní jim sebemenší problém ani takový odběr krve z brontosauřího ocasu. A když jim k tomu na konci ještě mužný hlas zapěje oslavnou budovatelskou píseň, tak je zasloužený status filmového kultu dokonán.

Nebýt Harry Potter fantasy, tak tohle by byla jeho perfektní "bully" adaptace. Každou z těch ran jsem vyloženě cítil, což se mi u filmu stalo snad vůbec poprvé. A pokud Andreas Wilson nehrál sebe sama, tak je největším současným talentem. Osobně bych to ovšem utl v momentě zatmívačky při dovření dveří na privátku s nevlastním taťkou. To následující už je tam TAK strašně zbytečné...

Jaká předloha, taková adaptace (ano, vše co nesnáším na romantismu, představuje právě Máj). Lehnertová hrát neumí, naštěstí je většinu stopáže svlečená a mlčí. Stropnického strašný lesů pán je opravdu strašný. Dvaašedesátiletý Kukura nezvládá říci jedinou větu tak, aby to znělo aspoň trochu přirozeně, ví to a proto studem raději zabořuje hlavu do "písku" (pozn. písek je zde lůno dívky, která by mohla být jeho vnučkou). Třískův svěřepý výraz tomu také nepřidává, naštěstí u něj to zachraňuje hlasový projev. K přesdržkovému nápadu se Support Lesbiens, naprosté nenávaznosti po sobě jdoucích záběrů, snovým výjevům či "kameře" se odmítám vyjadřovat, nervy mám jen jedny.

Jahn se podíval na tarantinovku (a ne jednu) a řekl si, že něco takového by měl také natočit. Bohužel si ještě před samotným natáčením pustil i sérii s dvěma nosáči. Škoda, že právě ten trapný humor (premisou to vypadá na černý humor, ale kde nic tu nic) zde má nepochopitelně navrch, protože těch pár vážných scén je opravdu velmi zdařilých.

Aspoň, že má Saša tu hodnou ženu.