DaViD´82

Výtečný kraťas, který však ve své roli předfilmu naprosto selhává. Je totiž výrazně lepší svého celovečerního brášky.

Gran Torino meets Indyho eskapády dle Pixaru. Jednotlivé části sice skvělé, ale dohromady mnohdy působí natolik nekonzistentně až to spíše ruší. Carl je ovšem sympaťák par excellence a jeho jedinou vadou na kráse je, že ho nemluví Clint. Právě hlavní "geroj" a psisko to tahají seč jim jejich CGI síly stačí. A že museli hodně zabejčit, protože k ostudnému (v rámci Pixaru samozřejmě) průměru bylo tentokrát až nebezpečně blízko.

Nebýt úvodní "leonovské" kapitoly, tak je to bez výhrad. Jenomže ta kapitola tam je. A svou nedostižnou genialitou vrhá na zbytek filmu přílišný stín, ze kterého se to po celou stopáž ne a ne vymanit (s výjimkou v podobě lahůdkově gradující scény v baru). Ovšem i tak... Ukočírovat veškerá vysoká očekávání prostě tím, že půl třetí hodiny několik týpků v uniformách nonstop tlachá o hovně v cca sedmi interiérech, tak to je samo o sobě na potlesk ve stoje. Prostě wunderbar! PS: Již aby Tarantino natočil regulérní spaghetti western. Stejně k tomu celou kariéru spěje, tak proč oddalovat nevyhnutelné?

Kurevsky trefná satira. A to nejen pro bývalý východní blok.

Oddych co má sice odpich, ale zároveň i dost minut navíc. Aspoň malý závan reality by to rázem posunul o ligu výše, ovšem i tak jde o nejlepší díl série. Což je svým způsobem docela smutné.

Kdyby to v první polovině nepůsobilo jako pětihodinový televizní seriál sestříhaný za účelem uvedení do kin na poloviční stopáž, tak by to mohlo směle konkurovat i těm nejlepším odbojářským snímkům. Takto jim to "pouze" zdatně sekunduje.

When you see the picture, you don´t see outside the frame. Temná strana těch "hodných". Těžko říci zda je obdivuhodnější Morrisův výběr témat či jejich podání, které syndromem mluvících hlav tedy opravdu netrpí ani v nejmenším. Fascinuje mě jak dokáže z lidí vytáhnout i to co evidentně ani sdílet nechtějí, mlčky zírám jak se nebojí nechat beze slov pracovat kameru a zaznamenávat detaily zpovídaných, které vám mnohdy prozradí více než tisíce slov. A žeru jeho spolupráci s předními skladateli. Platilo to u jeho předchozího počinu a platí to i zde. Prostě přesný opak barvotiskových nicneříkajících sraček, které mají tu drzost říkat si dokumenty.

Antikoncepční obhajoba vegetariánství. Jordan Ladd hraje jak o život, scénář se rozhodně nebojí zabrousit do kontroverzních vod, ale přišlo mi, že si Paul Solet stísněnou atmosféru neumí dobře ohlídat a tak je to často docela nuda, které by slušela mnohonásobně kratší minutáž. Čekejte velmi komorní psychologický výcuc dobré nálady a možná nebudete zklamáni.

Čekal jsem klasický sportovní film "kterak outsider s loosery k vítězství došel" ve fotbalovém podání. A ono nic. Hlavní náplní je trenérská "válka Roseových", perfektní dobová atmosféra, příjemná nadsázka a Michael Sheen, který opět exceluje. Tentokrát jako ambiciózní, schopný, ale na špičku nosu si nevidící manažer. Prostě snímek, který miluje kopanou a nebojí se to dát jasně najevo, byť v něm fotbal jako takový vlastně ani neuvidíte. A ty způsoby jak jsou (ne)zprostředkované samotné zápasy jsou velmi vynalézavé.

Film, ve kterém Lorenzo Lamas přehrává všechny ostatní o několik kvalitativních tříd již z principu nemůže být špatný. A také, že není. Především díky závěrečné dvacetiminutovce, která je bez nadsázky vrcholem déčkové kinematografie, o kterém se zdávalo maximálně tak Edu Woodovi. A to ještě jen v těch nejdivočejších snech. Prostě "instant classic", která ani v nejmenším nedělá ostudu svému názvu.