DaViD´82

Slečna Ronsonová vypadá přesně jako Ony. Už jen to, že si všímám takových blbostí myslím plně ukazuje jak moc jsem se nudil. Pro samé zakopávání, tančení a mlácení se do hlavy vším (ne)možným se úplně zapomnělo na... No, vlastně na všechno ostatní. Čest výjimkám v podobě původního dabingu, nápisu na raketě a těm několika minoritním zdařilým odkazům na padesátková monstr/ufo béčka.

Odmocnina filmových adaptací tvorby Phillipa K. Dicka. Jak těch dobrých, tak těch špatných. Tuctové a hloupé sci-fi béčko s vůbec ne hloupým námětem, ze kterého by se v těch správných rukách dal vytřískat klidně i nový Blade Runner. Takhle je to spíše takový Total Recall; akorát bez akce.

A chci hranou verzi dokud Leonard Nimoy ještě žije! Čistá esence deprese, jejíž pointu narozdíl od zde přítomných považuji nikoli za příjemnou či snad dokonce uvolňující, ale naopak za depresivní a beznadějné podtrhnutí té již tak čiré beznaděje a deprese. Mimochodem, zmiňoval jsem se již o DEPRESI?

Pohádka pro dospělé, kterak čecháček co si posral život k relativnímu štěstí došel. Jediné co mi vadilo je Strachova známá úchylka do každé (každičké!) role nacpat co nejznámějšího herce. To je tak strašně... Laciné a kontraproduktivní, až to hezké není. Zatímco v Andělu páně to mělo opodstatnění, tady tedy ani v nejmenším. Na druhou stranu je potěšující vidět, že i když všechny role papírově obsadíte přesně jak by každý čekal (tedy každému jeho škatulku, to tu nemá nikdo dost odvahy nechat Trojana hrát také trochu jiný typ rolí?), tak pokud mají dotyční co hrát, tak hrát setsakra umí.

Být to o polovinu kratší, tak je z toho fenomenální povídka s atmosférou plnou plískanic, odlehlých širých zasněžených dálav a mlhy. S touto stopáží jsem si ovšem v půlce začal (jakkoli nerad) uvědomovat *zííív*, že se během střední části *zííííív*, vlastně vůbec nic neděje*zííííííív* a finále, které tomu dodá patřičnou šťávu, je v tu chvíli stále ještě v nedohlednu.

Nevyužitý potenciál nejsou ta spravná slova, ale napadnou vás jako první. Adaptace co knize ostudu sice nijak zvlášť nedělá, ale je to pouze nedomalovaná ilustrace k předloze. A to já nerad, trocha vlastní invence by neuškodila.

Parkinson s parkinsonem ve filmu, který cynickým úvodem vzbuzuje nepatrnou naději, že by se snad i mohl urodit slabší odvar z Harolda a Maude. Ovšem tento pocit vyšumí až příliš rychle a celé se to propadne do standardní stokrát ročně viděné sbližovací klasiky co posmutněle pohladí na duši.

Chápu, že se Rachel s Adrienem chtěli podívat na krásy Prahy, ale upisovat se kvůli tomu do filmu, ve kterém je i divák s vypnutým mozkem o deset kroků před postavami, tak to snad nemají zapotřebí. Výsledku nepřidá ani marná snaha o kopírování poetiky Wese Andresona. Hrubě se tu totiž nedostává právě té poetiky a atmosféry (prokouknou sotva v pár scénách a právě ty dávají tušit, že být takový celý snímek, tak to přebilo i ten nešťastný scénář), a je to prostě jen divné a blbé. Opravdu divné a hodně blbé. O vražedné stopáži, kdy se v poslední půlhodině neděje (a ostatně ani nestane) lautr nic, raději ani nemluvě.

Děcka jistě plesají nadšením, přeju jim to. Tvůrci zůstali u nikdy nekončících padacích i utíkacích scén s ponaučením. Těžko šlo ovšem čekat něco jiného. Vydělali na tom balík, přeju jim to. Ale ze Scratových eskapád vynechat humor, to už je na pováženou a to bych vám raději nepřál vědět, co bych za to autorům provedl. Jediný klad třetí Doby ledové je tak Peggův Buck, který jak kdyby vypadl ze zcela jiného animáku. Animáku poněkud vyzrálejšího charakteru, který bych si pro změnu užil zase jednou já, byť třeba na úkor prvňáčků. Nemůžou si přece ti špunti uzurpovat všechny animáky jen pro sebe, no ne?

Dlouho naříkám, že se zdejší kinematografie vyhýbá kostlivcům ve skříni tuzemských dějin, zatímco naši germánští sousedé se potykávají s jednou dějinnou skvrnou za druhou. Proto jsem opravdu vděčný, že to tady už konečně také někdo zkusil. To, že nakonec zůstalo pouze u toho pokusu... To už je věc jiná. Znatelně tu totiž schází dramatické pnutí. Takové jaké bylo kupříkladu v Uchu. Jít více na dřeň a neklouzat po povrchu. Ovšem i tak vznikl dostatečně kvalitní snímek (scény s bicykly, scény s focením!), který se ctí ustojí i mnohé své nedostatky. PS: Filmový plakát dostane smysl až s úvodní citací, což je sice originální, ale poněkud kontraproduktivní řekl bych. A také by mě zajímalo, zda je podobnost námětu s osudy Čeňka Šlégla náhodná či nikoli.