DaViD´82

Osobně mi vůbec nesedly úvodní a závěrečná zpěvavě-groteskové části. Jak se však začně vyprávět "legenda o lidském pokolení", tak je to hned o něčem jiném. Škoda, že na vás tvůrci svou chválihodnou myšlenku valí takovým způsobem, že se vám jejich vyděračský způsob rychle přejí. Bráno z dnešního pohledu samozřejmě. Tehdy to bylo asi o něčem jiném, což dokazuje mimo jiné i nominace tohoto animovaného kraťasu na Nobelovu cenu míru v roce 1939. Animačně není co vytýkat ani z dnešního pohledu, natož z toho před takřka sedmdesáti lety.

Je sympatické, že si "Idioti" splni svůj sen a šli si za ním přes všechna úskalí. Je obdivuhodné, že si celou plachetnici Victorii dokázali udělat tak říkajíc na koleně. Ovšem o kvalitách tohoto dokumentu to nevypovídá naprosto nic. Tady si všichni pouze poklepávají na ega přesně ve stylu dokumentů o natáčení hollywoodských trháků. Byla radost a čest pracovat s tím a oním, fakt jako že byla... Tak nevyužitý potenciál jsem již dlouho neviděl. Jako bonus na případném DVD o stavbě lodi a následném pětiletém plutí ve stopách de Magalhaesea by to možná obstálo. Takto samostatně však ani náhodou.

Yimou Zhang je naštěstí natolik dobrý režisér, že i navzdory poněkud lacinému tématu o sbližování chudého starého dělníka se slepou syrotou citově nevydírá. Dokonce potlačil i tu svou touhu na prosazení formy nad samotný film. Tady jsou hlavními jmenovateli optimismus spolu s nadějí. Byť se smutnou příchutí. Vznikl tak snímek s vtipem, který pozvolna přechází v melodrama. Prostě komorní, milé a nadprůměrné.

U zlaté Xeny a muskulaturního Herkula, kdo tohle vymyslel? Nedávno jsem šel kolem hračkářství, kde měli výjev sestavený z Lega. Byla to středověká edice zasazená do světa Robina Hooda. Situované to bylo do hodovního sálu a šlo o souboj Robina se šerifem. I přes nespornou umělost a vyumělkovanost této "scény" to bylo stokrát zajímavější, dynamičtější, akčnější, promyšlenější i procítěněji zaranžované než tato neskutečná chujovina. Červený Marianin "ohoz" mě ve snech straší dodnes. Nemám co bych více dodal.

Francouzské lehké béčko o pomstě z roku 1985. Jeden hrdina versus desítky nepřátel, přímočarý děj bez zvratů a spousta vystřílených nábojů. K tomu samosebou neprůstřelný hrdina a několik upocených "svalnatých" rvaček. Prostě přesně typ filmu v jakém byste tehdy očekávali vycházející hvězdu typu Van Damma. A hle, on padesátiletý Alain Delon. Což je sice překvapivá, ale nikoli zlá volba. Alespoň té nudné a jednorozměrné postavě dokázal vtisknout zdání nějaké hloubky. Celkem to odsýpá, je to drsné, místy i příjemně syrové a celkově dost podařené. Ovšem naprosto neskutečně to kazí syntetizátorové iritující peklo. Rozhodně jedno z těch nejhorších osmdesátkových. Takže nakonec pouze průměr.

Souhlasím se vším vyřčeným v okolních pětihvězdičkových hodnoceních a podotknu, že Třídu se v každém případě vyplatí vidět bez ohledu na to, zda se vám ve výsledku bude líbit či ne. Mám s ní však jeden velký problém. Je totiž na motivy skutečných událostí. Ne, že bych tomu nevěřil, ale máte to jako kdyby na Manhattonu na dvou místech tráva prorostla skrze beton; a byl dle toho natočen film "jak se New York změnil v neprostupnou džungli". Což nutně neznamená, že to musí být špatný snímek. U jiného typu filmu by mi taková věc nevadila, ale zrovna u Třídy s jejím sdělením, aktuálností a výpovědní hodnotou ano. Je to takové nelacině laciné naléhání na diváka. Přitom by to fungovalo stejně, ne-li více, i s "komorněji" podanou šikanou a bez spiknutí celé třídy, potažmo školy (při lynčování na chodbě, že by nikdo nezasáhl, byť jen přivoláním učitele?). Ovšem pochybuji, že by tohle vadilo ještě někomu, takže můj verdikt neberte zase až tak v potaz.

Přesně to samé jste již viděli na tisíc a jeden způsob jinde. Z toho minimálně v osmi stovkách případů mnohem lépe. Přiznám se, že jsem čekal směšnou splácaninu nehodnou Harrisona Forda. Nehodné ho to sice nesporně je, ale směšné to zase tak moc není. Bohužel. Tady vládne jedno slovo; nuda. První "technická" polovina je utahané nic, takže tuctově průměrná "akční" část v závěru je ve výsledku vítaným osvobozením. Thriller, který sice nikoho nanadchne a pár lidí snad i urazí, ale jako kulisu k jiné činnosti ho lze doporučit.

Od společenské satiry špetka, od crazy komediální nadsazenosti také, zato papundeklu rovnou tuny (aneb kde kulisáci pořadu Hip Hap Hop brali inspiraci). Jen toho humoru se nějak nedostává. Respektive až povážlivě rychle zastaral. Není to marné. Pouze dlouhé, místy vtipné, místy trefné a většinou takové nijaké. Naprosté dno trapnosti je honička skrze "mrakodrap" a její závěr na underground party. Naštěstí následuje odraz ode dna a závěr na povrchu je výtečný. Ovšem vydržet ten poslední záběr, který se natruc drží zuby nechty i při titulkách, to už chce vskutku silnou povahu...

Aneb sice o hovně (no pardon), ale aspoň zábavně. Z dvojice televizních povídek Kukačky/Stop jsou právě Kukačky tím lepším počinem. Jak herecky, tak především scénářem. Pozvolnější rozjezd a zbytečné autobusové anabáze tomu ubírají body. Ve výsledku ani výrazněji nevadí, že je to vlastně taková klasická bakalářská povídka.

"Kde jsi? Kde jsi? Celou noc, kde jsi?" Konečně tuzemská původní televizní záležitost, která si na nic nehraje a stojí zato si ji v programu stopnout. I ten Dalibor Jandů do toho sedne. Na druhou stranu, když ji neuvidíte, tak se rozhodně nekoná žádná tragédie. Prostě příjemná oddechovka na nedělní večer s naprosto výborným závěrem (od momentu kdy Issová začne cíleně stříhat do jisté podoby, tak je to za 5*).