halogenka

Něco jako Prostřeno, akorát se svatbama. Velice zvrhlé...

"Legendární Barbar Conan je zpátky!" Opravdu Lízo, opravdu? Spíš splácanina Pána prstenů, Hvězdných válek, Masky, Cliffhangera, artušovské legendy, Pirátů z Karibiku a vystřižené scény z Deníků červených střevíčků. Kolem toho hromada balastu, klišé a naprosto nelogických věcí. Když má navíc Momoa vylézt bez použití triků, střihů či kaskadéra na kámen, moc mu to nejde, měli mu tam radši přistavit bedýnku. Totální nevyužití sidekicků, veškerých motivů a především neustálé skoky mezi různýma prostředíma navíc film rozmělní na... nic.

Ewan má takové charisma, že bych s ním jela na motorce i do pekla.

Mívala jsem velkou slabost pro tu vtipnou glosující myš, ale šlo to s ní dost z kopce, takže už mě k tomuto pořadu nic netáhne.

Televizní nemastnost neslanost. Veškeré kontroverznější věci ohledně povedené rodinky jsou pro jistotu "jenom naznačené", aby tvůrce někdo nemohl obvinit z neúcty k vlajce nebo snad z toho, že mají koule. Zbyla nuda a uhlazenost. Všichni Kennedyovic jsou zobrazeni jako obrovští světci (snad jen tatínek trošku zazlobil), zejména teda Bobbymu a Jackie se nad hlavou vznášela taková svatozář, že by člověk oslepl. Katie Holmes ve své roli Jackie potvrdila, že jako herečka stojí opravdu za prd, kdyby to náhodou ještě někdo nevěděl. A aby toho nebylo dost, měli opravdu hnusnou Marylin.

Typický odpolední detektivní/právnický. Jediný rozdíl je v tom, že se Dobrá manželka snaží přijít s backgroundovým příběhem, který se táhne napříč sériema, ovšem výsledek je značně polovičatý. Detektivní/právnická linka nemá tah na branku a poskrovnu dávkovaný příběh točící se okolo Alicii je na dlouhé lokte a postrádá šťávu. Čili si de facto neužijete ani toho, ani onoho.

Vcelku chytré, zábavné, adekvátní porce romantiky i podivnosti. A nikdy bych si nemyslela, ze Chris O´Dowd může být romantický hrdina, ale může. Jediné, co už bylo dost na hraně, byla ta fekální scéna.

Trier v Melancholii zase o kousek posunul laťku trýznění svých postav, diváka a sama sebe. Já mu to žeru.

Hm, to abych se v duchu omluvila Králi Artušovi s Owenem... Toto je totiž skutečně největší výplach s tématikou artušovské legendy, jaký jsem kdy viděla. Krále Artuše z nějakého záhadného důvodu hraje zlatý retrívr, Merlina trapák Fiennes s výzorem polodementního teplého nácka, všechny postavy jsou ploché, že by se daly použít jako rohožka před dveře. Jediný, kdo celou tu frašku herecky trochu drží nad vodou, je Eva Green, ačkoli teda znám i lepší Morgany. O scénáři a provedení snad radši nemluvit vůbec, to bych si musela vzit tak dvacet lexaurinů.

Člověk občas musí jít do kina na něco, u čeho už dopředu předpokládá, že to bude sr°°°ka (díky, kouzelné úterky). Ale i tak může být pořád ještě překvapen, jak moc velká sr°°°°a to nakonec je. V kině bylo vedro, obraz byl rozostřený, přemýšlela jsem, jestli to náhodou není schválně, v rámci budování atmosféry. Režisér totiž evidentně potřeboval trochu pomoct, protože atmosféru filmu vytvářel opravdu dloooouho, takže polovina z téměř dvouhodinového snímku je příšerná zívačka, neustále pozorujete mladého týpka, který řeší, jestli jako věří nebo jako nevěří - má to být asi psychologické či co. Pak je tam Hopkins, trocha vymítání, happy end, hotovo. Shrnuto a podtrženo - vezměte x desítek milionů a Hopkinse, dobře promíchejte a vylijte do kanálu.