halogenka

Výborná komedie nadupaná charismatem aktérů, která bohužel ztrácí tempo s přibývajícím moralizováním a hraním na citovou strunu. Je škoda, že si takové klišé tvůrci neodpustili, mohl to být mnohem větší nářez. No, a jinak je mi trošku líto, že Aldous doopravdy neexistuje, jeho písně a olizování rtů se mi vryly do srdíčka, stejně jako skvělé songy jeho ex.

Poměrně blbě vystavěný dokument, který rozděluje aktéry na blbce, intelektuály a přisluhovače. Hodnotící hledisko je už hmatatelně obsažené a projev tvůrců mi připomínal reportéry z TV Nova. Člověk se nedozví nic, co už by snad předtím netušil, hlubší vhled chybí. Takže nezbývá než si počkat na nějaké lepší dílko, třeba nám v něm mistr Dan i zalétá...

Shit happens.

Zklamání. Všechno příšerně ulízané a korektní (a to nejenom navenek, ale i uvnitř), přehnaně vydesignovaná mizanscéna, košer gejství, plno keců, které v podstatě stejně nic neřeknou a kamera ani záběry, které mají cosi sdělit, bohužel film nedokážou prokreslit jak co se týče pocitů, tak vyprávění - neudrží atmosféru a časem nudí, film se stává nicneříkajícím. Pokud srovnáme například s tématicky (i formálně) podobným Nouzovým východem nebo s Daleko do nebe, Single Man vedle nich vypadá jak chudá příbuzná. Nedokážu si představit, že bych si tento film pustila ještě jednou. Tom Ford by se měl radši držet svého návrhářského kopyta. Vytvářet líbivé obaly mu jde, ovšem s obsahem už je to trochu horší...

Některé herecké výkony byly opravdu příšerné, což by se ještě dalo překonat. Mnohem hůř už jsem nesla to, že film překročil mou osobní lajnu oddělující doják od citového vyděračství, takže jsem se za svoje slzavé oudolí vyloženě styděla.

Miluju, jak na vodácké "ahoooj" odpovídá "dobrý den". Kdo by si ji nevzal...

Dívám se na to především kvůli Patricku Warburtonovi, který je... velký... srandovní... sexy... a má boží hlas.

Je mi líto, ale tohle jsem prostě autorům nežrala. Téma je zpracováno stylem, který bohužel není pro film dostatečně nosný, snaha o jakousi hyperkorektnost a slušnost mu navíc sebrala na zajímavosti a vytvořila dojem sterility. Výkony herců jsou z velké části dost křečovité (což je jedna z věcí, která se dřív Hřebejkovi upřít nedala - že umí pracovat s herci - zvláštní). Snaha o to, posunout se někam dál, je patrná, ale chtělo by to trošku přibrousit, zbavit se té uhlazenosti.

Kuky se vrací je vizuálně originální (pokud za původce výtvarného zpracování budeme brát Frantu Skálu), konzistentní, srandovní a výborně namluvený film (Ondra mě štval jen jako Ondra, jako Kuky mi nevadil), oproti Wall-Emu vůbec netlačí na tolik moderní ekologickou pilu, nápad se sněžením byl skvělý a vůbec, zase jsem měla pocit, že mě někdo jako malé děcko vzal do kina a já jsem se jako to malé děcko smála, řvala, divila se a byla napnutá jak krátké kšandy. Jen ten konec s Kaiserem byl nadbytečný.

... a ke všemu Hugo v posledním záběru filmu vypadá trochu jako Robert Smith z The Cure... Také nutno podotknout, že Mazlíček má skvělý plakát, po kterém velice toužím.