Goldbeater

Indonéská hororová klasika Ratu Ilmu Hitam, v níž se ukřivděná dívka pod vlivem temných intrik mění v titulní královnu černé magie a mstí se venkovanům, kteří ji neprávem poslali na smrt, je poměrně rozporuplnou podívanou. Na jedné straně obsahuje dost melodramatický příběh, který (zejména ke konci) svými rodinnými pletenci téměř zavání nějakou jihoamerickou telenovelou a zároveň vkládá do charakteru hlavní postavy až přílišnou dávku naivity, na straně druhé přichází s poměrně podmanivými fantaskními scenériemi a nárazy až překvapivě krvavých výjevů, jimž vévodí zběsilé utržení hlavy a její následné levitování po okolí. Na nerozvinutou žánrovou kinematografii, jakou byla počátkem 80. let právě ta indonéská, je to rozhodně pamětihodné dílo. Z kosmopolitického pohledu je ovšem potřeba dost přimhouřit oči.

La Nuit de la mort ! má příjemně stísněnou atmosféru příznačnou pro gotické eurohorory. Z toho filmu vyloženě cítíte, že hlavní hrdinka je v tom sama a nikdo jí nepomůže. Navíc Isabelle Goguey podává velmi sympatický výkon v hlavní roli, ač hraje veskrze naivní postavu. Scénář však odhaluje všechny svoje karty příliš brzy - v prvních 20 minutách se dozvíte vše o podstatě zdejšího zla, a pak únavně dlouhou hodinu (v níž se téměř nic neděje) čekáte na nějaké to drastické vyústění, které už s ničím novým nepřichází. Ta prostřední část filmu se mi bohužel táhla jako týden před výplatou a dokonale mě ukolébala. Nahuštění děje by tomuto filmu bylo ku prospěchu, takto těch 95 minut bylo docela úmorných.

Vamp je výrazně stylizovaná hororová komedie o partě studentů, kteří vyrazí do zaplivaného striptýzového baru, který je ale k jejich smůle plný upírů. Tvůrcem filmu je Richard Wenk, známý to scenárista některých velmi výrazných akčních filmů posledních let (16 bloků, Equalizer I a II, Expendables 2). Výtvarná stránka, využívající pastelově barevného jakoby neonového nasvícení, tomu dává ten správný 80's feeling a zároveň v lecčems vyrovnává jinak chatrný dojem z poměrně rozmělněného děje a předvídatelného scénáře plného suchého humoru (ten není na škodu). Pokud však hledáte nenáročnou upíří teenagerskou komedii ve stylu Noci hrůzy Toma Hollanda, jste na správné stopě.

„Neuvěřitelně pravdivý příběh“ a „založeno na skutečných událostech“ zní z traileru k tomuto sci-fi thrilleru, který nám zas jednou ukazuje, že s lidským pokolením je opravdu všechno špatně, zvlášť co se přehnaně ambiciózních céčkových filmařů týče. Je to opravdu transcendentální podívaná. Do klukovsky naivní pohádky napumpoval finance producent a scenárista Milan Friedrich a navíc - což je asi nejzásadnější - toto sci-fi o únosech lidí mimozemšťany vychází z jeho reálných zkušeností, jak se dozvíme z úvodu filmu. Ano, jsou mezi námi! A při pohledu na nadcházející Friedrichův snímek začínám věřit, že v Česku se na poli filmu opravdu začíná odehrávat něco mimozemského. Pomyslným vrcholem Alpha Code je samozřejmě kontaktní souboj mezi Markem Vašutem a šampionem UFC Randym Couturem (The Expendables I-III). Můžete si schválně tipnout, kdo vyhraje. Pěsti ve tmě sice tentokrát nejsou, ale plné denní světlo aspoň krásně odhaluje, jak choreograficky chudá a žalostně natočená tato scéna je. Ne že by zbytek filmu byl natočen o něco méně žalostněji.

(Ne)hezká ukázka toho, jak si v Hollywoodu producenti představují ideální moderní předělávku filmového hitu z 80. let. Ono stačí angažovat režiséra videoklipů (který nikdy žádný celovečerní film nenatočil), sesbírat všemožné nápady z původní série, obsadit modelově atraktivní herce, přidat laciné lekačky (protože bez nich to dnes už ve velkém hororu nejde), dát tomu zdánlivě drahý vizuál a zbytek zaplácat „opravdu krásnými“ moderními počítačovými efekty, a hned máte film vysoustružený pro současné publikum. A že ten snímek nemá duši? Že je fádní a duchaprázdný? Že veškerou látku degraduje na ten nejrozbředlejší odvar? Nevadí, lhostejní a spokojení diváci se mezi mladistvými, kteří neznají originál, vždycky najdou!

Po pěti pokračováních, z nichž některá byla více kvalitní, některá méně kvalitní a jedno úplně mimo (druhý díl), se k sérii vrátil legendární Wes Craven a vnesl do ní konečně zas svěží vítr v podobě nového konceptu se zajímavými nápady. A ačkoliv je pravda, že Nová nořní můra v druhé polovině filmu poměrně dost variuje hororové scény a vraždy z prvního filmu a Freddy je fyzicky na plátně jen poskrovnu, rozhodně se dá objektivně konstatovat, že tento díl disponuje nejlepším příběhem ze všech pokračování. Na své si přijdou hlavně cinefilní fanoušci série, kteří ocení hororově stylizovaný náhled do zákulisí natáčení a mezi členy filmového štábu, z nichž se na scénu dostane nejen nemalý počet herců ztvárňujících sebe sama, ale i producenti, tvůrci vizuálních efektů a hlavně režisér Wes Craven, díky jehož „novým nočním můrám“ mohl poslední díl vzniknout a zároveň mohl být i příjemně meta.

Po trochu těžkopádné pětce série potřebovala svěží vítr do plachet a změnu konceptu, a tak tvůrci přišli s ultimátním zakončením, které už je prakticky bláznivou komedií. Hororové scény balancují na hraně grotesky (možná jí dokonce už jsou) a mně to upřímně vůbec nevadilo. Freddyho smrt nalila do franšízy velkou dávku humoru a neměl bych s tím vůbec problém. Má to ale jedno velké ALE. Tvůrci si v celkovém tónu snímku neudělali úplně jasno, a tak je z toho ve finále dost roztříštěná podívaná, která jde z jednoho extrému (slapstick komedie) do druhého extrému (vážně míněné flashbacky). Přidejte k tomu nejhorší herecké výkony z celé série, šílené cameo role (Tom Arnold a Roseanne Barr, WTF), ne úplně uspokojivě strukturovaný příběh a velmi zastaralé scény přizpůsobené 3D formátu a máte z toho velmi rozporuplný film, který je sice svým způsobem velmi zábavný, ale není moc hoden postu zakončení legendární hororové ságy. Naštěstí o pár let později přišel Wes Craven se svou Novou noční můrou, která ten post zabrala s mnohem větší důstojností.

S pátým dílem už je znát mírné vyčerpání ságy, vše se odehrává na mnohem menší škále než v předchozích filmech a ty situace, za nichž postavy usínají a dostávají se do spárů zabijáka, jsou velmi těžkopádné. Nejnápaditější scénou je „srůstání s motorkou“, jinak je tohle pokračování docela fádní, zbytečně příliš vážné a zdaleka ne tak zábavné, jako jsou jiné díly Noční můry v Elm Street - včetně toho bláznivě ztřeštěného snímku, který následoval po pětce.

Renny Harlin odvedl dobrou práci a natočil velmi solidní pokračování, které funguje jako zábavný spotřební horor a nabízí nové a rozmanité postavy, u nichž si předem můžete tipovat, jaký bude jejich osud. Technicky a po stránce speciálních efektů je to rozhodně jedna z nejlepších Nočních můr v Elm Street a ve všech ostatních ohledech jde o zcela uspokojivou hororovou podívanou, ze které srší velmi silný „80s feeling“ a jejíž sledování vám velmi rychle uteče.

Bojovníci ze sna jsou rozhodně jedním z těch kvalitnějších pokračování Noční můry v Elm Street - jednak respektují pravidla stanovená prvním filmem (za scénářem ostatně mimo jiné stojí nejen původní tvůrce Wes Craven, ale i začínající Frank Darabont), ale hlavně se je snaží i rozšířit o zajímavé nápady ohledně fungování snového světa. Nicméně při každém zhlédnutí jsem se vždy neubránil dojmu, že tento díl je mnohem více řetězcem velmi rozmanitých vražd, snových atrakcí a oněch extenzivních nápadů, ale o to méně konzistentním a atmosferickým hororovým příběhem, v němž byste se báli o postavy, nebo v němž byste se báli zkrátka obecně. Přesto jde o neskutečně zábavný snímek s výbornými praktickými efekty a taky trochou klasické „harryhausenovské“ stop-motion animace.