Happens

Snaží se to udělat Tarantinovku - kultovní kousek, mírně marně, Brad Pitt by mohl trochu využít charisma a jemně zhrubnout. Nicméně to působí ve výsledku jako komedie. Jinak tomu ale není co vytknout. V podstatě komorní setkání nelítostných zabijáků a super herců zároveň v jednom vlaku, kde je spojuje krom jisté formy psychopatie i jeden těžkotonážní příběh Bílé Smrti s extrémně pošahanou rodinou. To chceš.

Krásná plavkyně s expozicí své postavy ve většině záběrů, despotický otec s expozicí své zkrachovalé existence, zoufalá matka s expozicí své sexuální roztříštěnosti mezi dvěma muži a pošahaný ulhanec. Tak dejme tyhle čtyři do jednoho domu a na jednu loď. Nechme putovat vztahy mezi nimi navzájem. Nic víc.

Krásná metafora na život, v které se můžou lidi strhat na kusy v té chudší úrovni společnosti pro pobavení těch ve vyšších patrech. Kapitalismus navíc ani ten vítězný pár nenechá odejít s velkou odměnou. Vše je nastavené tak svíravě. Navíc. Doslova jde o život. Ať už v metafyzickém smyslu, nebo v tom pravém slova smyslu. Závěr byl jen poslední kapkou v tom bezútěšném poháru hrůzy.

Dal bych to do sekce komorních filmů s psychologickou zápletkou (Metoda, Kostka a Cohorence). Skupina různých charakterů je umístěna do místnosti, kde se musí dobrat správné otázce a správné odpovědi. Každý k tomu přistupuje jinak. Sociální interakce je nositelem příběhu.

Tak tohle je lepší než první díl. Je to takové kaskadérská senzace ve stíhačkách v přetékajícím macho made by USA filmu. Je těžce vidět, že si to natáčení Cruise fakt moc užil. Connelly je neodolatelná i v jejích padesáti letech. Film o mezigenerační bromance a odpuštění.

Famózní herecký výkon jednoho z nejbrutálnějších vrahů/kanibalů/nekrofilů, co kráčel po této zemi. Jednání divák pozoruje s absolutní nechutí a otočeným žaludkem. Seriál si hraje s časovou osou, aby zvýšil dynamiku, ale za mě úplně zbytečně. Jednu hvězdu strhávám za nevěrohodné zobrazeni Dahmera jako mumlajícího dementa, přitom reálně to byl manipulátor barvitě se vyjadřující s IQ 145. Trochu škoda, že ho takto dodrbali. Plus konec a jeho otočení na víru bylo způsobeno serotoninovou a noradrenalinovou terapií, ne prozřením.

Chápu, válečný film, okay, ale tohle bylo tak superválečné, v podstatě se tu jen válčí, na jedné frontě, na druhé, chvíli proti severu, chvíli se severem, s jihem, proti jihu, pak proti jihu zas. Nikdy nevíte, který brácha zemře. Na druhou stranu krásná ukázka nesmyslnosti války a celé té mašinerie propagandy.

Tohle se tváří jako levné béčko, komorního rázu, odehrávající se skoro celé na jedné prosté zrezivělé tisíc milion kilometrů dlouhé věži. Nicméně rozmotá se to do slušné psychologické studie dvou charakterů - hlavních hrdinek, které si tam vzájemně sdílely skoro nevědomky zesnulého manžela / milence. Ten plottwist na konci je absolutně úžasný a poměrně nečekaný. Trpím strachem z výšek, takže pro mě to bylo okořeněné všechno dvojnásob.

Vyšinuté, surrealistické a tak naturální zároveň. Velmi komorní drama o týpkovi, co si ten život rozmyslel a divně zoufalými způsoby hledá někoho, kdo by mu pomohl v klidu odejít. Filosoficky mu lidé rozmlouvají jeho chuť skonat.

Mladičký reportér, co napíše recenzi, kterou prožije jak nikdy. Vlny lásky a slávy - lesk a bída rockové kapely.