Happens

V první řadě jsem rád, že Kinnaman se konečně dostává k lepším celovečerákům. Hezky strukturovaný akční film, který toho má příliš k vyprávění a ty necelé dvě hodiny jsou mu málo. Krásný začátek se rozjede a ptakticky zvrtne v strmý pád událostí, které se snaží urvat divákovu pozornost plottwisty, ale zapomínají na charaktery postav a celé to pak působí nesourodě, rigidně a shazuje to tak film k do kategorie lepších béček.

Tak tohle bylo thrillerové béčko z céčkové kategorie, zápletka jak se sedmdesátých let s využitím toho, že antagonista je neviditelný, respektive používá nevidtelný plášť. Možná kdyby ponechal na divákovi rozuzlení, zdali hlavní hrdinka blázní, nebo jí život skutečně ničí bývalý přítel v neviditelném plášti a nevyložil všechny karty, no a karty - ze spodků esa neuděláš. Nemluvě o absolutně nelineárním vývoji charakteru, cesta směrem dolů - věrohodná, úžasně zahraná a ten plot twist, kdy se z hromádky neštěstí stává Xena. Opravdu? Tak strašně moc to muselo být za každou cenu ve scénáři, že je vidět i na herečce, že tomu sama nevěří, co to vlastně hraje. Oh Lord, za co.

Klasika Bykov. Pár postav, malý prostor. Každá postava má neskutečnou hlubinu a drží si linearitu. Postavy tím, že se střetnou, tak vytvoří děj, zamotaný, psychologicky propracovaný, epicky se rozvíjející k vyvrcholení na konci. Vcelku si postačil ve filmu s ústřední trojicí. Mentálně rozloženou alkoholičkou, jejím mužem a správcem sanatoria. Láska. Záplaty na duši. Mafie. Každý si nese svůj kříž a svůj příběh. A jde tu o - jak jinak - život.

Tohle je nářez. Absolutní špička. Není díl, kde si člověk nedá salvu smíchu. Sice postupem času všichni "zperaltují". Což není na škodu, stále zůstává každá postava definována a vytváří svou zvláštností komično neskutečného kalibru. Po tom všem mi říkejte Hitchcock, respektive Scully. Moje spiritual animal je navždy změněno.

Tato hořkosladká gangsterka mi sedla. Tohle jihokorejské mafiánské prostředí mi chybělo. Místy možná trochu zbytečně komické, ale i tak jsem zůstal okouzlen příběhem zamotaným v lásku tak jednoduchým, ale neotřepaným způsobem. Sympatický hlavní hrdina, místní terminátor, který dělá chyby, jako my všichni, a nebojí se jim pak postavit, ať to stojí, co to sotjí.

Tohle dílko nebylo úplně špatné, byl cítit určitý shon ve scénáři, kde dějový vývoj byl strojově sunut k momentům napětí a překvapení, kde naopak čas "zpomalil". A napínal. A natahoval. Nebylo to špatné. Místy mechanické. Ale dalo se na to koukat, rozhodně lepší béčkový thriller.

Krvelačná řežba, brutální surovost. Dvě hvězdičky za choreografii a realistické ztvárnění řezničiny. Uznávám, že občas jsem kroutil hlavou a říkal si, jak to do boha udělali. ...ale epika nula, prostě jen kečup a paštika.

Trochu trhlá komedie. Takový Japonský "divoký západ".

Ještě teď mi běhá mráz po zádech. "Ja Krepost. Ja Krepost." Počátek války, jednoho z největších hnusů v moderních dějinách Made by Germany. Surovost války podávána ve vší brutalitě s emocionálním propojením s lidmi v Bretské pevnosti, ale bez jakéhokoli citového vydírání. Prostě jen život v tehdejší době, do kterého vpadla válka.

S větší dynamikou nám je servírována druhá série úspěšného seriálu Manhunt. Opět věrohodně podle skutečných událostí. Opět máme bombového supermagora. Seriál má větší charisma, hraje hlouběji na city při příběhové lince s Richardem Jewellem. Spoiler: Krásným zadostiučiněním se divák dostane na svoji dávku endorfinů.