Mikeel

Už hodně dlouho jsem nenarazil na tak unylý akční film, ve kterém by byla tak znatelná absence jakéhokoliv inovátorského nápadu. John Wick je schématický, po scénáristické stránce plochej jak letiště, a Keanu Reeves se celou dobu tváří úplně stejně. Zápletka je navíc fakt úplně nesmyslná - už na začátku je jasné, jak to celé skončí, až tak moc je tenhle film prostý, a na 101 minutách pokulhává ve všech směrech, ve kterých to lze. Dovolím si citovat Edgara Allana Poea: "Nevermore..."

Takhle minimalistická vizuální stránka je u sci-fi poměrně nevídaná. O to víc je však zdůrazněn kvalitní a svižný příběh, který je navíc podpořený solidními hereckými výkony. (Úsměvná paralela s Listerem z Red Dwarf mě potěšila).

Já mám nesmírné štěstí na to, že se u duchařských hororů bojím téměř vždy. Takže mě Annabelle až tak hrozná nepřišla. Jasně, místy se tu vedou tupé dialogy, navíc je tenhle film vrcholnou přehlídkou všech duchařských klišé - blikajíci telka, míhající se stíny, sem tam nějaký démon a ďábelský smích... Prázdnou obsahovou stránku však povyšují zvukové efekty, tma a hudba - a to na mě prostě stále funguje.

Stoletý stařík je dle mého jedna z nejpřeceňovanějších knih posledních let (nebo jsem zkrátka jen já divnej). A s filmem je to bohužel úplně stejné, jen tu nudu a rozvleklost knihy povýšil ještě o jednu úroveň. Nejenže tu absolutně nejzajímavější část knihy - tedy útěk z gulagu do Severní Koreji - zcela vypustil, ale taky všechny ostatní události z Alanova života podával zcela útržkovitě. Nemyslím si, že bych byl suchar, jen mi zkrátka nesedne děj, který těží jen z toho, jak šíleně je absurdní, ale ve výsledku nemá v podstatě ani jeden okamžik či prvek, kvůli kterému by stálo za to ho vidět. Nemám problém se suchým, ba dokonce černým humorem, to vůbec ne. Ale smutné je, že jak u filmu, tak u knihy, jsem se zasmál jen velmi zřídka, většinou jsem si spíš odfknul nad absurditou situace - a to mi u humoristického románu/komedie opravdu nestačí.

Už po zhlédnutí předchozího dílu jsem si pokládal otázku, co v závěru asi bude, když v knížce zbývaly do konce zhruba tři kapitoly a Bitva pěti armád tam byla popsaná dost ledabyle na nějakých pěti, šesti stranách. A moje obavy se potvrdily, protože závěrečný Hobit není nic víc než plytká břečka, dokonce ani ta minimální akce, která tam byla, nebyla vůbec dobrá. Je to roztahané, vůbec to negraduje - to, co fungovalo v bitvách u Pána prstenů je tady úplně mimo. Jakékoliv pokusy o komické vsuvky, které by Hobita trochu odlehčily vyjdou zcela naprázdno, ba až trapně. A bohužel tentokrát nezabral ani dechberoucí vizuál, naopak už ve mě vyvolával spíš lehkou nechuť a pocit, že to vypadá sakra nereálně. Bitva pěti armád je masivní zklamání, které se ovšem dalo očekávat. Hobit měl mít pouze původně plánované dva filmy, nikoliv tři. Akorát mu to ublížilo. (A snaha propojit film s Pánem prstenů mi přišla absolutně šroubovaná.)

Pro mě osobně tedy nejzábavnější komiksová adaptace, rozhodně však netvrdím, že s nejlepším dějem a nejepičtější. A právě to je největší plus téhle marvelovky - nesnaží se přesvědčit, že má kulervoucí dramatický spád a nebere se tolik vážně. Strážci galaxie komiks konečně odlehčili od občasného přehnaného patosu a vdechli do něj trochu nadsázky. I přesto vtipy nevyznívají trapně a nejsou nemístné, právě naopak, sedly jako prdel na hrnec a dodaly filmu na jedinečnosti, kterou ještě umocnily asi nejkomičtější postavy marvelovského univerza - kdo by si nemohl zamilovat po zuby ozbrojeného mývala nebo strom, který by svým slovníkem mohl konkurovat Hodorovi ze Hry o trůny, že? :Di

Hodnocení si musím nechat projít hlavou, protože přiznávám, že jsem ze Síly vzdoru hodně rozpačitý. Naivně jsem si myslel, že první část skončí o trochu později, že trochu víc vygraduje a pak najednou skončí v tom nejzajímavějším. Jelikož jsem trilogii četl, zklamání je o to větší, že film byl utnut teprve uprostřed gradace, než měl vůbec sebemenší šanci někam se posunout. Za ty dvě hodiny totiž nedojde k absolutně žádné akci, pokud se nepočítá zhruba dvacetiminutová přestřelka a bombardování s finálním epickým výrokem o tom, že kdekdo bude hořet. Jinak je tu hodně mluvení, hodně pláče, hodně křiku a krásně to stagnuje a stagnuje... Nebudu lhát, knížka byla trochu patetická, ale byla fakt zábavná. Film byl taky zábavný, taky dost patetický, ale rozdělení na dvě části mu hodně ublížilo. Toho materiálu tu nebylo tolik, jako třeba u finále Pottera. Sílu vzdoru měli osekat o scény, bez kterých by se film obešel a natáhnout ho na tři hodiny a do nich nacpat úplně všechno a ukončit to.

The Normal Heart jde vnímat dvojím způsobem. Buď jako teplé drama nebo jako sondu do té doby. Ze začátku jsem se pokoušel to vnímat jako film, a byla to vážně celkem nuda. Jak ale příběh graduje, stává se z toho opravdu hodnotná exkurze do minulosti - takový nenásilný edutainment. K závěru se tyto dvě linky - dějová a dokumentární, protnou a finále může nechat chladným jenom totální balvan.

Pokračování Jump Street je jednička přes kopírák, stejně schématická, ale bohužel ani z daleka tak zábavná. Tentokrát jsem se cítil vážně trapně a zasmál jsem se asi jednou. Chyběl tomu větší švih.

Vizuálně podmanivá, příběhově však dost plochá pohádka. Těch hluchých míst je tu bohužel tolik, že naprosto přebijí typicky disneovský pohádkový look a vyjde z toho vcelku uzívaná břečka. A i když všechno dobře skončí a příběhu nechybí nosné poselství, jediné, co mi zůstane v hlavě i nadále, je perfektní titulková píseň Once Upon A Dream od Lany.