Wecfarien

Perem to tam horký! Jo!

Posádka RZP, která tak trochu jede v byznysu s mrtvolama (řidič kromě toho ujíždí na rajském plynu) má nového záchranáře - Bosňáka Milana, který nechal v nemocnici v Sarajevu svou přítelkyni, sestřičku Táňu, aby vydělal peníze a nějak ji dostal k sobě do Maďarska... černohumorné, šílené. Přestože se člověk většinu času směje, komedie to ale tak úplně není. Trochu mi to typově připomnělo Hezké vesnice hezky hoří (Lepa sela lepo gore, 1996). Úplně nejvíc to asi ale ocení ti, kteří někdy jezdili se záchrankou.

J.-L. Trintignant zde dobře vypadá a dobře hraje. To samé se dá říct o BB, o jejíž postavě jsem o jakožto nepříliš intelektuálně založené přemýšlela, co na světě ji vedlo k tomu, aby pojmenovala svého králíka Sokrates.

Vcelku aktuální, vzhledem k tomu, co se právě děje v Norsku. Není důležité blaho jedince, ale blaho společnosti. A o tom, co je blaho společnosti, rozhoduje kdo...

Hororové výjevy jsou to jediné, co diváka může znepokojit, protože nějaké intelektuální znepokojení při úrovni dialogů skutečně nehrozí.

Extravagantní nekvalifikovaný a neaprobovaný učitel zeměpisu, který holduje alkoholu, cigaretám a dělání si srandy ze života, přičemž ho provázejí trable se ženskými a klackovitou mládeží... nejen, že je to legrace, ale především silné zobrazení lidskosti.

První film s Trintignantem, který mě vůbec nebavil.

Nepravděpodobné, místy softporno, zabalené do spousty klišé.

Možná nechápu, ale tak to má být... je mi jasné, že se nemá jednat o zobrazení reality, ale jelikož v tom nenacházím pobavení, napětí ani poučení, existenci seriálu opravdu moc nechápu.

Spíš by se to mohlo jmenovat "Jak tristní". Tohle není Jim Beam... totiž Sherlock Holmes.