flanker.27

Tu a tam je propojení obrazu s hudbou tak patetické, že by i Michael Bay jen skromně pošlapával vzadu, Gagarinův švitořivý optimismus ala Lister leckterému Rimmerovi poleze na nervy, ale stejně se mi to líbilo. Bez výhrady výborné jsou všechny Koroljovovy scény. Ty měly výborně napsané dialogy a skvěle zobrazovaly dilemata otce sovětského vesmírného programu, který doslova vydupal ze země. Je na hranici splnění svého snu, zároveň se musí vypořádat s tím, že kosmonauti letí skutečně do neznáma. Jak bude reagovat jejich organismus, jejich psychika? A co technika, její spolehlivost není zdaleka stoprocentní. Někdy bych si skoro přál vidět film právě o Koroljovovi. Stejně tak výborné byly scény s Gagarinovým otcem, které zase obsahovaly lidské hledisko, emoce, strach, jistou míru pýchy a vnitřní boj. Představitel Gagarinova otce Viktor Proskurin je ve své roli fantastický, takové to opravdové evropské herectví, kde výrazy tváře jsou silnější než slova. Navíc měl jednu ze dvou nejlepších hlášek ve filmu. "Hele, do kosmu prej vyletěl nějakej major Gagarin, je to tvůj syn?" - "Ne, můj je jenom nadporučík, to se ještě bude muset něco napochodovat po buzerplace, než ho povýšej." Slabší naopak byly scény s manželkou, to byla taková povinná vata ve stylu "musíme tam dát něco ze zázemí, že má doma ženu, která na něj myslí". V porovnání se scénami s otcem maximálně průměr. chybělo mi i víc scén z výcviku a s kolegy adepty na let (což ale dohnala jedna výborná Koroljovova scéna končící slovy "už je čas skončit se stalinským náhledem na svět"). Obraz a kamera výborné, některé záběry vypadají takřka umělecky, taky se mi líbilo hlavně v závěru užití dokumentárních záběrů z oslav (které nikdo nemusel organizovat, tehdy byla radost na světě opravdu spontánní). Hudba místy taková trochu moc "bayovská", jak už jsem zmínil, ale nic rušivého. Snad jen to možná chtělo víc zdůraznit ten předěl "před letem/po letu", i když závěrečné shrnutí je docela trefné. Tak za mě spokojenost, není to dokonalé, ale slušné to ano. Jo, když jsme zmínil jednu ze dvou hlášek ve filmu, ještě musím tu druhou, ta byla ve scéně s Chruščovem: "Tohle je model nového výzkumného města. Tohle nové univerzity." - "A tohle?" - "To jsou talíře." Update 11.4.2020: čistě proto, že pro některé borce je zřejmě propagandou čistě ten samotný fakt, že Gagarin si drze dovolil být první, s čímž se velký bratr Amerika a všichni její řiťolezci, navzdory pozdějším nesporným úspěchům herr von Brauna nedokážou dodnes porovnat, posunu hodnocení výš.

Občasná shovívavost může zachránit víc životů než militantní důslednost. V zásadě bych tady mohl opakovat, co jsem napsal u Baader Meinhof Komplex, tedy že tzv. "válka proti terorismu" je nesmysl. Válka nekouká kam uhodí. "To make world a safer place" vs. co zaplní tu černou díru, co zůstane... Vynikající dialogy a herecké výkony.

Dva první postřehy po první sérii: 1. Mám strašnou chuť na žebírka. 2. Každý za sebe a všichni proti všem. To je asi nejstručnější popis toho, o čem to je. Nebudu kritizovat scénář, protože je výborně napsaný, nebo herce, protože zapadají. Problém je, že je to tak plné hnusných lidí, že vlastně nevím, proč jejich osudy sledovat. V tomhle případě mě nelákají ani nekonečně vtipné střety Humpheyho Applebyho s Jimem Hackerem (souvztažnost, s níž jsem potenciálně hazardoval, a jež nepostrádala jistý element reciproční utilitárnosti a snad i vzájemnou satisfakci, dospěla do bodu nezvratné separace a je blízka politováníhodné definitivní terminaci), ani potřeba s některou z postav více sympatizovat a starat se o ní. Člověk by mohl alespoň respektovat ústředního Spaceyho kongresmana Underwooda, podobně jako jiné antihrdiny typu sarkasticky vtipného Jurije Orlova z Lord of War, ale když si zbytečně začne s ošklivou novinářkou (to myslím vážně - z té postavy je blivno než že by jakkoli přitahovala), tak to jednak zbytečně zdržuje děj, jednak to k postavě nesedí. Odporné charaktery tu jde najít všude, jak v politice, tak v novinařině, pokud tu někdo některé kroky neudělá, pak spíš proto, že je slaboch, než kvůli svědomí. Při střetu takových individuí jako je Underwood, jeho manželka (plno řečí o prospěšných projektech, ale za svými cíli jde stejně tak přes mrtvoly), ambiciózní novinářka, co je stejně bezskrupulózní mrcha jako politici, Underwoodův poskok Stamper, slabošský Russo, prezident co nemá důstojnost, a tak dále, zkrátka když jdou tihle lidi proti sobě, mám maximálně tak chuť zavřít je do místnosti s hladovým tygrem a zamknout, ne sledovat, co udělají příště. Tu a tam se někdo normální spíš mihne, obvykle se nechá využít a zase jde pryč. Jak jsem už napsal, problém je, že to není ani vtipné jako Ministr, ani zas tolik sarkasticky postřehové jako Lord of War. Od Underwoodova obracení se na diváka bych čekal něco jako předváděl právě Orlov, případně postřehy o životě a o lidech jako třeba od Emila Magise ve Vajíčku. Takhle je to vlastně jen popis technologie moci a její přitažlivosti pro specifickou skupinu lidí, ať už se pohybují v politice, novinařině nebo neziskovkách. Přitažlivost samotnou mocí popisuje v románu 1984 Winstonu Smithovi O'Brien. To, co vnitřní stranu motivuje, je čirá moc sama o sobě. Podobně mluví Underwood. Jenže ten v seriálu nemá svého Winstona Smithe a to mi na něm asi chybí. Je to můj vlastní problém, ale brání mi to proto ohodnotit vyšším počtem hvězd, což by si za jiné své stránky toto dílo možná zasloužilo.

Film velmi volně založený na skutečné události, která se stala v noci ze 14. na 15.3.1939 ve Frýdku-Místku u Czajankových kasáren. Ladění je pochopitelně dobové, charakterní obránci jsou samozřejmě převážně komunisté, v rádiu se poslouchá Moskva, prvorepublikoví důstojníci nejsou sice všichni zrádci, ale to nejlepší, co udělají, je, že s nechutí plní rozkaz neklást odpor nebo se zastřelí. Přesto bych jako největší problém viděl ne politické zabarvení (vzhledem k době a tématu to není zdaleka taková tragédie) jako v nevěrohodných, místy příliš patetických dialozích. Pokud se však střílí, vypadá film dobře, některé scény vypadají trochu jako předehra k přestřelce v pozdějším Sequensově Atentátu. Za mě tři hvězdy a mimochodem bych docela rád viděl film či seriál o skutečných osudech Karla Pavlíka, velitele kasáren. Ten krátce po obsazení protektorátu vytvořil skupinu, která pomáhala československým vojákům za hranice, pak se zapojil do odboje, byl později zrazen a v roce 1943 popraven.

Tak tedy. Seriál jsem původně docela chválil, promíjel mu jeho právní vady a celkově byl rád, že nejde o normální českou seriálovou bídu. Jenže, poslední dva viděné díly výrazně posílily něco, co jsem tam sice cítil už dřív, ale bylo to v míře snesitelné. Teď už to v míře snesitelné není. Moralizování a poučování skrze víru. Prostě naše problémy pramení z nedostatku víry. Nejateističtější země světa prostě nemůže správně morálně žít, zato kněz, co spáchá sebevraždu pro princip (co je na celibátu za princip?) nás má vést k zamyšlení. Klasika, u které to asi musí skončit vždycky, když je to z téhle pozice. Opravdu každý věřící, kterého jsem kdy v životě potkal, ať se tváří sebeliberálněji a sebeblahosklonněji, se nakonec dostal ke dvěma věcem: a) vy nevěřící se dotýkáte mé víry, vlastně už jenom svou existencí, protože odmítáte přijmout boží lásku, b) když odmítáte přijmout boží lásku, přijdete do pekla, ale já vás miluju a není pozdě na to změnit názor. Z čehož vyplývá - "vy ateisti nekritizujte něco, čemu nerozumíte, ale já jakožto křesťan mám od boha patent na to, co je správné a co ne, takže já vaší nevíru odsuzovat můžu." Věřící jsou boží lásky plní, ale když dojde na lámání chleba, spoustu věcí ze samého zdroje své víry radši ignorují a vybírají si. jenže ta zpráva, co přetrvá věčnost, ten jejich absolutní morální princip, ta neoddiskutovatelnost principu existence zvaného bůh, je morálka nějaké tři tisíce let stará a my lidi jsme se mezitím posunuli, ne díky víře, ale jí navzdory. Nebo snad ještě považujeme za morální toto: Stalo se pak, když synové Izraelští byli na poušti, že nalezli jednoho, an sbírá dřívív den sobotní. A ti, kteříž ho nalezli sbírajícího dříví, přivedli jej k Mojžíšovi a k Aronovi i ke všemu množství. I dali jej do vězení; nebo ještě nebylo jim oznámeno, co by s ním mělo činěno býti. I řekl Hospodin Mojžíšovi: Smrtí ať umře člověk ten; nechať ho bez milosti ukamenuje všecko množství vně za stany. A protož vyvedli jej všecko množství ven za stany, a uházeli ho kamením, až umřel, jakož rozkázal Hospodin. Nebo těžší kalibr: A zajali synové Izraelští ženy Madianské i děti jejich; všecka hovada jejich, i všechny dobytky jejich, a všecka zboží jejich pobrali. Všecka také města jejich, v kterýchž svá obydlí měli, i všecky hrady jejich vypálili ohněm. A všecku loupež i všecky kořisti pobravše, lidi i hovada, vedli je k Mojžíšovi a k Eleazarovi knězi, a ke všemu množství synů Izraelských, i zajaté i kořisti, i loupeže, k vojsku na roviny Moábské, kteréž jsou při Jordánu naproti Jerichu. I vyšli Mojžíš a Eleazar kněz a všecka knížata shromáždění proti nim ven za stany. Tedy rozhněval se Mojžíš na vůdce vojska, hejtmany nad tisíci a setníky, kteříž se navraceli z boje, a řekl jim Mojžíš: A což jste zachovali všecky ženy? Ej, onyť jsou hle synům Izraelským, podlé rady Balámovy, daly příčinu k přestoupení proti Hospodinu, při modlářství Fegor, pročež ona rána přišla byla na lid Hospodinův. Protož nyní zmordujte všecky děti pohlaví mužského, a všecky ženy, kteréž poznaly muže. Všecky pak panny, kteréž nepoznaly muže, zachovejte sobě živé. Nebo v knize Jozue, kde "pohubili ostrostí meče jako proklaté všecko, což bylo v městě, od muže až do ženy, od dítěte až do starce, a až do vola, dobytčete i osla. Je to pořád ten samý bůh, který nařizuje tyhle masakry, který je vzorem té morálky, která nám má být po 3 tisících letech stále vzorem. A není žádný návod pocházející ze samotného náboženství, který by řekl "tohle už ne, to nejsme my". Ne je to právě ta sekulární a hrozná ateistická morálka, která je předmětem vývoje stejně jako cokoli jiného, co je součástí člověka, která nám toto brání považovat za správné. Takže na mě s bázní boží a činěním dobře hospodinu nechoďte.

Nový rod povstává, když se k trojici Sokol, Havranpírko a Šťastná chvíle přidává Rosnička a ten, kterého hrál Moravec. Jak správně poznamenal sud, tomu by slušel vlastní příběh. Pro mě je tam to kouzlo pořád.

Sokol a Havranpírko tentokrát stíhají Veveřici s jejím novým nápadníkem a setkávají se s někým, koho považovali za mrtvého. A také potkávají Štastnou chvíli. Jako malý jsem se Divouse fakt bál :)

Sokol, Havranpírko, Veveřice, Divous. Klasika, která nestárne. Obsah odpovídá prostředí. Oheň, bezpečí příbytku, obilí. A příslušnost k rodu. To bylo vše, na čem záleželo.

Když jsem to viděl poprvé někdy v dětství, utkvěly mi v paměti hlavně ty maminky s pánvičkami. Zájem o pánve se u mne projevoval již v raném věku :)

Slušné jsou rekonstrukce dvou bitev Římanů proti Římanům - Filippy a Actium. Hrané pasáže také ušly, navíc jsem ocenil, že se v nich mluví opravdu latinsky. Ale řadu důležitých skutečností to zcela pomíjí, v prvním díle např. bitvu u Mutiny. Na hraně tří a čtyř hvězd, ale pro Řím mám slabost.