flanker.27

Bylo zajímavé vidět skutečné lidi, kteří se objevili v dánském filmu Kapringen (Únos) - podobu tvůrci evidentně docela trefili, i když je vidět, že film byl skutečnou událostí jen inspirován. Dokument se mi líbil a nemyslím, že by měl někoho nebo něco ospravedlňovat, jednoduše dal slovo více lidem a více stranám.

Tenhle film je mi od základu nesympatický. Problém je, že se snaží tvářit kdovíjak není autentický a neokázalý, jenže ve skutečnosti je poměrně hloupý. Jednotlivé válečné epizodky jsou ve stylu Němci jsou největší pitomci na světě, něco jako návaznost tu prakticky není a že by se postavy vyvíjely? Kdo byl jaký na začátku, je takový na konci. A pak ta scéna s "pastí", to bylo tak debilní, že snad ani sovětský válečný film takové neměl. Hlavně že si jí vypůjčil Ayer do Fury a zabil tím nijak vynikající, ale aspoň koukatelný film.

Pokračování spěšného čili úspěšného krále. A protože se psala 80. léta, tedy jejich druhá polovina, narvala se do pohádky celá řada politických narážek, které asi dnešní generace až tolik nepochytí. Ústřední zápletka s odloženým dítětem je ovšem poněkud podivná s ohledem na to, že nám princ má být sympatický.

Nojó, Babetka se píchla, klasika mého dětství s "andrlicí" a Vladykou. Zcela nepřekvapivě si ovšem pohádku pro sebe kradou Nárožný s Bohdalovou.

Široko daleko nejlepší vánoční pohádka za posledních 10 let, i když některé věci zbytečně kazí dobrý základ. Zejména dialogy občas dost drhly, ale hlavní problém byl, že některé scény měly být prostě napsané jinak a líp. Třeba rozloučení syna s otcem, když umírá král, to měla být citová scéna a ne to tak prolítnout. Navíc hrozně dlouho trvá, než se princ a kovář potkají a naopak na sžívání se svými prohozenými rolemi mají času dost málo. Kdyby se takové věci dotáhly, neváhal bych s podstatně vyšším hodnocením. Musím pochválit i lokace a výpravu vůbec a celé je to natočené podstatně profesionálněji než zbytek současné české a slovenské (alespoň co z ní znám) pohádkové produkce. P. S. Vůbec letos jsem dvě ze tří pohádek dokázal dokoukat. I když o zázraky nešlo, že by snad přecejen trocha zlepšení a příslib do budoucích let? Ale nerad bych to zakřikl. Update 26.12.2015: O rok později stále prohlašuji, že šlo o nejlepší vánoční pohádku za 10 let. Nakonec zvyšuji na 4*.

Hned na začátku byl bigbít, za který by se styděla i studiová pohádka 80. let, pak se konal jakýsi dialog "jo, to přepadávání pocestných už není co bývalo. Jojo, už to není co bývalo. Vůbec ne" nebo co to tam dotyčný plácal a třikrát zopakoval, aby se vešel do času vymezeného na scénu. Pak jsem zaslechl ještě něco o rybím tuku a pak už jsem to nevydržel a přepnul na Někdo to rád horké. Chudost ducha toho, kdo psal dialogy, byla přímo na mrtvici.

Krásná a sympatická Růženka, sympatické scénáristické nápady, které jdou daleko za standardní pohádkové zápletky (posilování ega prince následníka), pohádková atmosféra a samozřejmě Menšík. Navíc budování vztahu princezna - mladší princ je tu vyloženě lahůdkové (většinou se to v pohádkách odbude dvěma třemi pohledy do očí, tady má láska opravdu vývoj). Možná to má Jan Hrušínský na konci až moc jednoduché, ale ten největší krok stejně udělal hned na začátku cesty za záchranou, když se rozhodl jednat podle sebe a ne podle toho, "co se čeká". Mimochodem má tahle pohádku jednu z nejkrásnějších romantických scén, když se ústřední pár na dálku doplňuje v hudbě - beze slov a přitom to je úžasné porozumění.

Na filmech Karla Janáka jeden musí ocenit aspoň to, že tenhle člověk aspoň ví, co by v (dobrodružném, pohádkovém, to je konečně jedno) příběhu být mělo. Mnoha (tedy podstatné většině) současných českých tvůrců (nejen) pohádek chybí i tenhle základní předpoklad. Že to ví, ovšem neznamená, že je schopen to tam úspěšně vložit. Realizace drhne, přičemž problémy s dějem zásadně řeší stylem "když nevím, půjčím si odjinud" (i když zde to nedosahuje úrovně předloňských cyklů - pardon, měsíčků). Zadání muselo znít zhruba takhle: "bude to akční, bude se tam šermovat, prchat před pronásledovateli cestou necestou, skákat po zdech, padat do děr a topit se v močálech a celý to bude doprovázený špičkováním mezi ústředním párem. Prostě jako první Piráti chápeš? A teď neváhej a toč." Povedlo se? No, tak napůl (někde kolem, dle nálady o něco víc nebo o něco míň). V čem je problém. Za prvé, důležité zápletky působí naivně i v pohádce, kdy celý ten padoušský plán by snad neoklamal ani ostrahu muničáku ve Vrběticích. A co třeba důvod mnohaleté absence hrdinova otce? Co těch 20 nebo kolik let dělal, zatímco "nepolapitelný" padouch si žije na vysoké noze? Rimmerovými slovy, tomu by neuvěřilo ani pětileté děcko (takhle chabě vysvětlená absence jednoho z rodičů mi silně připomněla druhé Jak vycvičit draka). Děj tu je zkrátka z větší části jen proto, aby k tomu adrenalinovému parkůru byl nějaký důvod a ne od toho, aby se o něm přemýšlelo. Grrr. Za druhé. Prchání po střechách a stokách není sice udělané špatně, ale zabírá v ději příliš velké místo a chvílemi je příliš samoúčelné. Za třetí. Shledání v bažinách je z kategorie Cimrmanova "Hodina pravdy". No a za čtvrté. Chybí tomu trocha pohádkové poetiky. A to nemyslím písničky. Při všech těch skákáních sice možná může být mladší či naivnější divák chvílemi napjatý, jak dopadne konkrétní scéna, ovšem celý příběh sám o sobě tohle vyvolat nemůže, protože je vlastně dost chudý (i když se tu něco děje skoro pořád). Co třeba něco víc vědět o postavách (stačí v náznacích, třeba právě běžící klasika Tři oříšky toho v pár vteřinách o princových rodičích stihnou říct spoustu). A postavy samotné by měly předvádět trochu větší škálu emocí, aby působily jako lidé a ne šachové figurky, které scénárista přesouvá z místa A do místa B, s jednoduchou charakteristikou (hláškař, záporákův poskok a podobně). Občas by z nich měl scénář dostat třeba o čem sní, co chtějí, po čem touží (i kdyby to bylo jen po sklenici vody). A taky dát prostor k tomu, aby se vyjadřovali vedle slov i jinak. Obyčejný úsměv, oči, gesta. Interakce není jen slovní a mnohé vodopády slov vlastně nic kloudného neřeknou (to jsem se dostal ovšem ke stavu české kinematografie obecně). No, to bychom měli nedostatky, plochost, málo emocí, sázka na adrenalin. Teď nějaké klady, protože musím přiznat, že katastrofa to nebyla. I přes zmíněné nedostatky děje a naivitu to aspoň drží pohromadě a to se počítá. Řemeslně je to natočené rozhodně slušně, lokace působí opravdově, kostýmy a výprava působí bohatě a přitom nepřeplácaně (a trochu to dohání to co chybí na obsahu). Ústřední pár sice mohl být charismatičtější, ale bývalo i hůř. Mnohem hůř. Šerm tu na pohádkové poměry vypadá dobře (až na ty samoúčelný salta). A pak Maroš Kramár, který má naopak chrisma na rozdávání a záporáka si užívá dosytosti (a s lepším scénářem by to v jeho podání byla super postava). Jo, a je to podstatně lepší než Jacksonův Hobit (i když to má skoro tytéž chyby, jen v menším). Tak tři, ale jen že jsem v mimořádně dobré náladě.

Slabá pohádka se slušným obsazením (až na prince). Jenže co je platné obsazení, když scénář a režie stojí za houby.

Klasický případ nevyužitého potenciálu. Slušné obsazení a pěkný námět sráží provedení. Nedobře napsané dialogy, chabá režie. Zkrátka takové ospalé, bez jiskry, zájmu a bez emocí. Lucka Vondráčková by třeba ještě ušla a jako víla i docela sedne, ale její mužský protějšek zde je takové mouchy snězte si mne a zapomeňte kde jsem. Josef Somr je skvělý herec, ale ani on svou chabě načrtnutou postavu nedokáže pořádně oživit. A tak je to tu se vším. Přesto se mi nějak nechce dát jen dvě vzdálená slunce, ani nevím proč.