flanker.27

V 70. letech byla v USA společenská atmosféra zatížená po aféře Watergate všeobecnou nedůvěrou ve státní instituce, průmysl a elity vůbec. Vznikaly tehdy filmy jako Tři dny kondora, Princip domina nebo tento. Některé přetrvaly coby klasika dodnes, jiné poněkud zastaraly. Toto je spíš ten druhý případ, přesto (a i přes poněkud bondovský závěr s letem na křídle) jde stále o atmosférický thriller, za který se tvůrci nemusí stydět. Jen to nebrat příliš vážně jako narážku na Apollo. Jak jednou prohlásil Glenn: To si myslíte, že by Rusové mlčeli, kdybychom na Měsíc nedoletěli?

Další z dětských TV vzpomínek, která by ráda znovu vylezla na světlo. Původně tuším šla jako dvoudílný film, pak v rozšířené verzi jako (asi) 5dílný seriál. Kromě proslaveného RAM-RAM mi utkvělo v paměti dost velkolepě pojaté dobývání britské pevnosti. Romantika toho nejryzejšího zrna, kterou kdovíproč naše tedy česká tévé stejně jako řadu jiných věcí začala okázale ignorovat.

Film, díky němuž se pro mě Leo stal z proklínaného hezouna oblíbeným hercem. Příjemná a vtipná oddechovka.

Pohádka je sice v šermířských scénách naivní, ale příběh a herecké výkony jsou výborné (zvláště scény Zahajského s Galatíkovou jsou perfektní). Už v dětství při prvním shlédnutí mě překvapila promyšleným dějem, propracovanými postavami a docela ponurým laděním. Co se zas tak moc nepovedlo, je hudba, která, jak je u Simona obvyklé, zní dosti disharmonicky, když sem by se hodily pořádné romantické tóny a hrdinské motivy. Jako celek je to ale velmi dobré, vážné a uvěřitelné. Podobná pohádka: Bronzová koruna.

Ale vážení. Jaké odkrývání rodového tajemství. Jaká strhující detektivka. Jaké nastavování zrcadla muži ovládané společnosti násilí. Thrillerová složka obsahuje obvyklou míru těch nejprovařenějších klišé. Áno, pán je tak strašně strašně podezřelý, o co, že to není on. Bing ho. A tenhle. Ten vypadá docela noumauně Luďo, že by to byl on? No že váhám. Tak, a teď jsme v pasti, a co, zločincův sáhodlouhý proslov že by nebyl? Uděláme proslov, dlouhej, pěknej. A auto padá ze silnice, a co, výbuch bude? No jasně že bude. A tak dále. Při "tajemném odhalování děsivých tajemství" se ústřední duo (pochopitelně především jeho údajně ženská část) co chvíli vytasí se zásadním zjištěním, kterého si nikdo za celou dobu nevšiml (všechny ty souvislosti mezi dávnými vraždami opravdu nikdy nikoho nenapadly), přitom se zcela pomíjí základní logika a jednoduché důkazy. Tohle by možná stačilo na průměrný díl Kobry 11 (jen s pár výbuchy navíc), ale na něco co se tváří jako sofistikovaná záležitost ani omylem. Mno, jako detektvika tedy žádná celá nula nula nic. Pak tu máme tu druhou složku. Hlubokou. Sdělnou. Složku, pro kterou má bejt krimipříběh jakýsi sociální podhoubí. Muži, co nenávidí ženy. Možná jsem méně vnímavý, ale já tam žádného neviděl. Viděl jsem tam ženy, které (možná z pochopitelných důvodů) nesnáší muže. Což se promítá do vyznění filmu. To není film o jednom konkrétním zločinu a trestu. Trest, kterej v průběhu filmu vidíme celkem čtyřikrát (či vlastně pětkrát, když připočítáme vybrání jednoho konta), pokaždý to samý v bledě modrým, tu ale není trestem za konkrétní individuální čin. To je trest za všechny ty utlačované, bité, znásilňované atd., (dosaďte co vás napadne) ženy sužované despotickým patriarchátem, rape culture a všemi těmi sračkami. Tam není světské spravedlnosti dosti, tam musíme míti hrdinku, feministického anděla (či andělici, abychom byli džendrově korektní) pomsty, obracejícího hřích proti hříšníkovi. Hele, to už tu jednou bylo, než napočítám do Sedmi, vzpomenu si kde. Tomu je podřízená i dělba úloh, kdy muž postrádá takřka jakoukoli chlapskou rozhodnost a (údajně) žena obstarává rozhodnutí v poli. Ještě k tomu malá poznámka - Lisbeth by mě nevzrušila ani po 30 letech celibátu, takže scénu s koníčkem (příšerná pozice) jsem fakt nežral. Pár piv - totiž pozitiv na závěr. Ušetřím za vstupenky na pokračování a čas, který jsem chtěl věnovat knižní předloze.

Někdy film působí jak násilně přerušovaná soulož. Dobrá předehra, nějak to graduje, ale když by měl přijít vrchol(nej fór), najednou fik kámoši. Smál jsem se poměrně hodně, ale vždycky jsem si řek sakra, tady by to chtělo malinko přitlačit nebo líp promyslet pointu a výsledek by byl třikrát lepší. Celý to symbolizuje scéna, kdy má dojít ke žhavý souloži mezi Ferrelem a Evou Menz-ehm-Mendes. Závěrečný titulky byly zajímavý, jen jsem nějak nepochopil, proč byly zrovna v tomhle filmu.

Třetí díl jsem viděl jako druhý, zajímavá matematika. Názor zůstává víceméně jako u dílu čtvrtého, který jsem viděl jako první, jen je to celé v o dost temnější atmosféře a natočené lepším režisérem. Proto tomu dám 4*, i když mě ten brýlatec pořád nějak nebere a Hermiona je moc nevyvinutá. A BTW i v ultralevných Psích vojácích byli přesvědčivější vlkodlaci.

Dle mého jedna z těch nejlepších pohádek porevolučního období. Navíc dobrý scénář, co s postavami pracuje jako s lidmi. Princezna je statečná a odhodlaná a přitom stále žensky krásná a Kanyzův kníže Vilém byl prostě skvělý záporák. "Ještě někdo chce pochybovat o pravdivosti mých slov?" K tomu tu máme Vladimíra Dlouhého a Jiřinu Jiráskovou, kteří rovněž vědí, co je to herectví. Jedině ten kluk byl vybrán hodně špatně, ale naštěstí na něm pohádka nestojí. Podobná pohádka: Zelený rytíř.

Tuhle konverzačku jsem viděl kdysi dávno úplnou náhodou (asi tak jak to popsal Oskar). Lze s klidným svědomím zařadit k právě viděnému Kaktusovému květu. Elaine May byla velice roztomilá.

Klasická konverzačka v nejlepším smyslu slova. Mírně nerudný Walter Matthau byl mým hrdinou od první chvíle. Též dobrá instrukáž, proč si nezačínat se zastydlou puberťačkou.