flanker.27

E01: Tak jsem viděl první díl. Samo o sobě to není špatné, ale Rusko to nepřipomíná. Pro někoho je to dobrá zpráva, nemusí se bát půlhodinové scény obdivování starého dubu. Lily James je hezká Popelka, ale není Nataša Rostovová (nehledě na to, že jí není 13 let, což je ovšem dobře). Naopak Paul Dano jako Bezuchov je typově obsazen přesně. Děj hodně ženou, za 50 minut toho zvládli docela dost, ale ze zápletky zatím mnoho podstatného nechybí, tedy když nepočítáme osobní motivace a psychologii postav, což je obé ořezáno na kost. No uvidíme dále. E02: Tedy ten Slavkov, ehm. Rozkvetlá pole, umělecká mlha. Žádné slavkovské slunce, zamrzlé rybníky a zima až praští. Ale první, byť velice krátký náznak lyriky, když raněný Andrej hledí na nebe. Škoda toho krátkého formátu, na jednu stranu je to velmi přehledné, na druhou mi ta absence jakéhokoli přesahu chybí. E03: Popelka zase tančí s "princem"! Pardon, to nešlo odolat :). První Natašin ples se odbyl v závěru epizody dost rychle, ale do děje byl vsazen celkem dobře. Hlouběji se seznamujeme se životem smetánky na začátku 19. století, pro někoho doby nevratných změn díky myšlenkám revoluce, pro někoho jen utvrzení se v nicotnosti vlastní existence. Mezi tím nám balancují Andrej i Pierre, přičemž druhý z nich potřebuje většinou nějaký vnější stimul k tomu, aby se rozhýbal. A pozor, Andrej stanul podvakráte vedle dubu. :) E04: Dosud nejlepší epizoda, nejsevřenější, nejucelenější, nejlépe podává psychologii postav. Stále je to spíše britská konverzačka než ruské rozjímání, ale tentokrát mi to nevadí. Slaboch Niki se konečně vyjádřil a Kuragin je správně slizký. Jen skutečnost, že je ženatý, jsme se dozvěděli až na konci před únosem skoro mimochodem, trochu to oslabilo napětí okamžiku. Celkově jsem ale s dílem velmi spokojen. E05: Že to nebude Bondarčuk bylo jasné. Atmosféra očekávání bitvy u Borodina je podaná dobře, ale bitva sama je nám přiblížena spíš jen skrze několik výbuchů granátů a naturalisticky zobrazených zranění. Čekal jsem v tomto ohledu přece jen více, ne snad, že bych byl tak válkychtivý, ale jde o jeden ze stěžejních momentů příběhu, který nám přibližuje osudovost 7. září 1812 jak po stránce dějinné, tak pro postavy. V tomto ohledu to podle mě ztrácí. E06: V krátkých chvílích přicházející zimy a ústupu od Moskvy to získává atmosféru, kterou to mělo mít celou dobu. Ovšem tak jako v předchozích dílech jsou hlavní náplní seriálu především romantické a dramatické osudy hlavních postav, více se do vymezeného času nevešlo. Jako celek to působí celkem kompaktně a coby slušné konverzační drama (nepoužil jsem to už dřív? Nojo!), které lze zařadit mezi to lepší z televizní produkce, zejména díky kvalitním hercům. Proti tomu stojí oploštění od jakéhokoli přesahu a až do konce trvající "britskost". Paul Dano mne jako Bezuchov přesvědčil, zbytku hereckého obsazení ovšem, navzdory již vzpomenutým kvalitním výkonům, pořád z očí čouhá Temže. Jsem docela spokojen, přesto myslím, že v možnostech tvůrců bylo mnohem více.

Ježto opravdu často chodím Michalskou ulicí, kde je natočeno mnoho záběrů, každou chvíli myslím na to, jak Prahou kdysi procházeli Nedobyl, Pilát, Pecold, fýzl Kiesel, potřeštěnec Mrva a další. Kotel vznikajících a soupeřících idejí, zápas o národní ideu, socialismus, upadající monarchie versus republikánství a tak dále. Kromě toho přehlídka herectví. Jak jsem napsal u Byl jednou jeden dům, František Filip svými seriály dokázal poutavě provést národními dějinami od časů F. L. Věka až ke druhé světové válce. P. S. Těm, co ohrnují nos nad socialistickou agitací, bych rád připomněl, který stát má dodnes ve státním znaku srp, kladivo a přetržený řetěz osvobozené dělnické třídy, chvíle napětí - ano, je to Rakousko, kde se Pecold zapojil do socialistické agitace. :)

Tak nevím. Být to postavené na nějaké pro mě pochopitelné motivaci, asi budu uvažovat o velmi vysokém hodnocení. Takhle sice můžu ocenit ten střet osobností, ale, proč vlastně? Tahle pofidérnost té zemitosti podráží nohy, jakkoli je samotný střet vyhrocený a živý.

Do you trust me? I'll do this for my daughter. Don't leave me. Oh, God. Our prayers are with the people of San Francisco. I love you. Now we'll rebuild.

Tomu se říká ulovit si nevěstu. Trochu to připomíná Labutí jezero, místo střelené labutě je tu ovšem střelená laň. S pořádnou výpravou by to mohla být hodně dobrá pohádka.

Tohle je ten geniální seriál, nad kterým všichni hýkají blahem? Sny ve snech ve snech, drogy a pseudokomplikovanost, forma přebíjející obsah, resp. maskující, že tam moc obsahu není, ježto genderově vyvážené moralizování za obsah nepovažuji. Udělal jsem dobře, že jsem se k tomu po prvním díle nikdy nevrátil.

Během sledování filmu mi několikrát přišel na mysl Zodiac (a citát "je více způsobů, jak kvůli vrahovi ztratit život" nebo jak to přesně bylo), ale už to zmínil uživatel Matty. Je pravda, že postavy se tu a tam chovají trochu zvláštně a občas jim chybí trochu více rozhodnosti, občas k nějaké změně potřebují něco, co udělá někdo jiný. To mi trochu vadí na postavách, u kterých tak postrádám samostatnost a schopnost unést svá rozhodnutí. V tom jsem nenapravitelný a vím, že moje požadavky jsou trochu pohádkové. Ale tomu příběhu v mých očích silnější hrdina prostě chyběl. Chápu, že Espósito nemohl jít proti všem, ale své vyvolené prostě měl říct co a jak do očí a nečekat s tím 30 let. Ale to je jen jedna stránka, je tam mnoho dalších, veskrze pozitivních. Herecké výkony, kamera, výborná scéna na stadionu v jediném záběru, nebo moment, kdy Goméz jakoby mimoděk vytahuje zbraň ve výtahu, aby dal hrdinům najevo, že je nedotknutelný. Takže čtyři.

Více psů, méně lidí, bylo by to za čtyři slunce, protože pokud jsou na scéně jen psi, je to dobré, dojemné i napínavé. Scéna s tuleněm - brrr, skoro jak z nějakého hororu.

A co na tom, že je to prosté jak bulharská striptérka, mně se to líbilo. Mohl bych tu psát moudra o tom, že jedinečnost okamžiku je právě v jeho neopakovatelnosti, ale proč, to si každej snad v hlavě srovná sám, že vzpomínky mu nikdo nevezme, až na toho zlýho Němce Alzheimera. Tak ať je na co vzpomínat.

Je tomu víc než dvacet let, co na některém německém kanále, tuším RTL či Pro7, byl jeden večer v týdnu vždycky vysílán horor. Doma jsme je často nahrávali na video. Mezi tím byl i tenhle film. Coby asi tak 12letý kluk, byl jsem z toho na větvi (jelikož se celý film odehrává v lese, je to celkem vhodné místo), jenže páska dojela a chybělo asi 20 minut. Grrr, dlouho jsem musel žít s tím, že vlastně nevím, jak to dopadlo. Pak jsem na to zapomněl, ale nějakou shodou náhod mi po letech jiný film nějak asocioval vzpomínku. Jenže jsem nevěděl absolutně nic bližšího, jak se film jmenuje, kdo ho natočil atd., jen že se to odehrává někdy v 18. století někde v Kanadě a pár výjevů toho strašidla vystupujícího z bažin, přitom nikde práškující letadlo. Jenže zvědavost byla velká, měl jsem to zasuté v hlavě jako něco, u čeho jsem se bál, takže jsem vytrval v hledání. Nakonec tak půlhodina googlení a název a i film samotný byly na světě. Tak jsem zvědavě usedl a začal se dívat. Škoda špatného obrazu, protože příroda ve filmu je malebná a dostatečně tajemná i bez trochy toho nadpřirozena. Další problém, ve filmu se často huhlá tak, že jsem měl trochu problém rozumět. Ale i tak je výsledný dojem docela pozitivní, pár scén skutečně bylo celkem mrazivých a spíš než na lekací scény film sázel na postupně houstnoucí atmosféru. Kam se hrabe nějaké pitomé Blair Witch co se týče využití samotné přírody. Navíc hororů z historie je bohužel málo, přitom právě do takovéhoto prostředí to sedne. I když konec byl trochu zmatený a tvůrci si podle mne úplně nevyjasnili, co chtějí říct poslední scénou, dávám celkem spokojené 3*.