Raziel_cz

Zajímavě natočená, skoro divadelní (heh) reflexe Keatonova hvězdného života, mileniálů, superhrdinských filmů, herců a kritiků a diváckých očekávání. Jenom utopená, jak zkonstatuje hlavní hrdina, v "depresivních filosofických kecech". Nenudil jsem se, ale ani jsem si z toho moc neodnesl. Největší přínos vidím v tom, že Birdman vykopnul Keatona zpátky do první ligy.

Dramatické ztvárnění přepadu iránské ambasády z roku 1980. Upotřebilo by to víc vyjednávání Marka Stronga, ale jinak moc pěkně a realisticky udělané, hlavně co se týče přípravy SAS. Nesnaží se to nikoho moc přikrášlovat a největší síla je v malých momentech – když Strong musí udržet vůdce teroristů na telefonu, Jamie Bell zkonstatuje, že by klidně mohl být na místě jednoho z nich a podobně. Mnichov to není, ale za mě další letos další trefa Netflixu.

První řada: Zpočátku rozporuplný zážitek – skvěle natočené akční scény, které ovšem vždycky začnou nadupaným kung-fu a končí směšným wire-fu, zajímavý svět, ale tuctový příběh, spousta praktické krve, ale taky spousta digitální krve... nemluvě o vypočítavosti, s jakou jsou dávkovány povinné bitky každých cca 7-10 minut, ať už to scénář vyžaduje nebo ne. ALE – ve čtvrté epizodě se to konečně najde, příběh se najednou vymaní z klišé, začne šlapat a přináší zvraty s kadencí, za kterou by se nestyděli ani Ztraceni. A o tom to nakonec všechno je. Akce ustoupí do pozadí, postavy vyniknou, každý díl představí nový aspekt Badlandů a všechny jsou super. Poslední díl dokonce představí (Lehký spoiler!) něco jako magické mnichy (Konec spoileru.), takže pak i to wire-fu najednou funguje. A set-up pro druhou sérii je taky fajn. Rozhodně budu koukat dál.

Je vidět, kdo z dvojice Stahelski/Leitch je lepší režisér. A jsem rád, že Deadpoola vyfasoval ten druhý. Atomic Blonde je nabitá špionážní jízda s perfektním stylem (avšak aniž by forma zvítězila nad obsahem), perfektní hudbou, perfektní akcí (schodišťová sekvence následovaná automobilovou honičkou – vše ve zdánlivě jednom souvislém, snad desetiminutovém záběru – má větší grády než podobná pasáž z Daredevila), perfektním zeitgeistem a perfektními herci. A skoro perfektním scénářem. Ten dojezd v Paříži tomu sice nasazuje ještě mnohem cyničtější korunu než předchozí zvrat, ale přišel mi trochu zbytečný. Jinak je to ovšem skvěle vygradované, vypointované a mozek to dokáže zavařit skoro stejně efektivně jako Tinker Tailor Soldier Spy. A ještě jednou – ta akce je prostě boží – přičemž je ale zároveň strašně fajn, že v první řadě je to plnohodnotná špionážka. Tohle si dám s chutí mnohokrát znova. Se Skull Islandem a Brawlem in Cell Block 99 letošní top. John Wick pokořen.

Přesně tak daleko od předlohy, aby to Starkovy čtenáře naštvalo, a přitom dostatečně blízko předloze... no, aby to Starkovy čtenáře naštvalo. Že se Parker jmenuje Walker je v pohodě, Westlake to jméno nechtěl propůjčit, pokud by nemělo jít rovnou o sérii filmů se stejným protagonistou, ale nechápu všechny ty zbytečné změny, Alcatraz, Walkerovo vyměknutí, Fairfaxe... Ne že by to kvůli nim bylo špatné, kostra předlohy je dost silná, aby to unesla, ale protože jsem ji četl, je to hrozně frustrující. Takže příště radši zase sjedu Payback: Straight Up. Nebo ještě lépe – Cookova Lovce. A nebo znova knihu, na tu nakonec stejně nemá ani jedno.

Mockumentary sledující sériového vraha. Potřebujete vědět víc? Umí to být syrové, hrozivé, ale i velmi, velmi černohumorné, dost se tam mluví a mordy jsou většinou hromadně sekané ritchiovskými střihy. Je to absurdní (setkání s druhým štábem), přehnané, groteskní, nemá to pevný děj a vyznívá to do ztracena. Ale právě proto, jak absurdní a divné to je, jak je Benoît zábavný a poutavý a jak všechny ty hrozné věci stahují filmaře s sebou, na to budete hypnoticky koukat až do konce. Nezávislá filmařina v nejlepší formě. | Ne, fakt to není found footage, jděte se vycpat.

Od Hemingwayovy předlohy se to spíš jen odpíchne v prvních pěti minutách a ústřední myšlenku jeho povídky to používá jako motivaci jednoho ze zabijáků (protože milion dolarů nestačí), ale asi je to dobře. Místo nihilistického dialogu jde totiž o vygradovanou noirovku s antihrdinou, loupeží, femme fatale, zvraty a zvraty na zvratech. A dvěma hitmany, co se tu skládačku snaží dát retrospektivně dohromady. První polovina, kde se řeší romance Sheily a Johnnyho Northa je trochu utahaná, ale jakmile začne plánovat zločin, má to drajv a napětí a všechno potřebné. A když mají slovo ústřední zabijáci, to je teprve náklad. Drsné a stylové, tak to mám rád. O tlumičích na revolverech nemluvě.

Stejný problém jako u Tarantinova Djanga – perfektní filmařina, ale scenáristická prázdnota. Jestli si Wright potřeboval natočit videoklipy ke svým oblíbeným songům, vím o lepších způsobech, než z nich udělat dvouhodinový... co vlastně? Film o loupežích to totiž není, ty se vždycky odehrávají někde za rohem, nahrazeny frustrujícími záběry na hrdinu se sluchátky v uších. Film o únicích to taky není, protože jsou tu dva a pak až finále a popravdě ani jedno se nehrabe třeba na automobilovou honičku z The Raid 2. Nebo ty z Bullita. Nebo z desítek dalších kriminálek, k nimž Baby Drivera každý přirovnává, ale které aspoň akceptovaly, že jsou kriminálky. Tady hrdina akorát chodí pro kafe a pak ho Kevin Spacey posílá do prdele, jenom aby mu v další scéně pomohl. Ano, je to stylové, natočené do rytmu (nic moc muziky) a přestřelky jsou fajn, ale nemá to logiku, pokus o emoce je tak vyděračsky povrchní, že nemůže fungovat ani na pětiletého a celé to působí, jenom jako když si dítě hraje s autíčky. A celé to strčí do kapsy taktéž letošní, o spoustu milionů lacinější, čtyřicet minut kratší, podstatně intenzivnější, napínavější a mnohem, mnohem lépe napsaný a vygradovaný The Wheelman s Frankem Grillem. Howgh.

Grillova intenzivní (skoro) one-man show, která nepřestává gradovat až do tvrdého finále. Skvělé automobilové naháněčky, prodané skrze videoherní gimmick, že kamera je prakticky celou stopáž buď uvnitř auta, nebo alespoň připojená ke kapotě, adrenalinové přestřelky, Grillův perfektní výkon, civilní feeling – skoro mannovská digitální kamera tomuhle filmu dost prospěla –, a to všechno samozřejmě jako nástavba výborného scénáře. Jeremy Rush je rozhodně jméno, co budu do budoucna sledovat a doufám, že tohle není jeho poslední netflixovský koncert. Z jejich produkce jde totiž letos o jeden z nejlepších filmů. Příjemné překvapení.

Sice to působí spíš jak od Danta než Landise, ale Stallone to táhne a všechny ty záměny a omyly během jednoho dopoledne v jedné vile jsou prostě kouzelné. Jenom to příliš často sklouzává do cartoonu, aby mě to úplně naplnilo. Na sobotní odpoledne ale oukej.