Raziel_cz

Carl Kolchak je můj nový oblíbený paranormální vyšetřovatel. A The Night Stalker má všechno, co poctivý horor potřebuje – klasické upíry, temné ulice, napínavou atmosféru, skvělou hudbu, scénář od Mathesona a samozřejmě perfektního hrdinu. Je to pulp, ale je to parádní pulp. Janos jako upír v moderním světě dělá zajímavé věci, Kolchak má své chyby, Las Vegas je dokonalé zasazení pro film s monstry a vyústění by klidně mohlo soupeřit s Horror of Dracula nebo Fright Night o top zakončení upířího hororu. Nemluvě o tom zvratu potom. Na pochmurné předdušičkové večery perfektní strašidelná podívaná.

Čekal jsem mnoho, ale že bude mít DC koule řešit tu masové vraždění, sebevraždy a házení dětí ze střech, to tedy ne. John Constantine je zpátky a pořád ve formě – především na ojebávání svých kámošů. Pojaponštělý styl mě sice pořád trochu štve, ale hojně znázorňované efekty magie jsou poutavé a atraktivní a DCčkovské animáky dlouhodobě (popravdě už asi tak pětadvacet let) lepší než jejich hrané protějšky a tenhle není výjimkou. Je temný, dospělý, někdy až hororový a snad s výjimkou závěru pořádně cynický. Inu, jak se na cokoliv, v čem má hlavní roli John Constantine (zde výborně dabovaný Mattem Ryanem z TV seriálu), patří. Jestli někdy skutečně vznikne hraná JLD, bude to mít, stejně jako přednedávnem díky Assault on Arkham Suicide Squad, velmi těžké.

Harlinova nadupanější verze Smrtonosné pasti 3. Je to vizuálně atraktivní, děj má tempo jako máloco, akce je napínavá a přehledná a samozřejmě je zde velmi solidně hrající John Cena. Jo, příběh není nic nového, ale finální zvrat mu dodává šťávu a dokazuje, že pro scenáristu to rozhodně nebyla banalita. Filmy financované WWE jsou obvykle dost průměrné. Tenhle je úplně někde jinde.

Sice mě pořád ještě mrzí, že Carpenterovi nevyšla ta antologie – ale páni, tohle jo! Důstojné pokračování prvního Halloweenu (no dobře, prvních dvou, ale dvojky nejsem příznivec), které se s ničím nepáře, diváka rovnou hodí do děje a první krev prolije v šesté minutě. Ovšem aniž by obětovalo napětí a atmosféru; popravdě co do nálady je to s výjimkou Season of the Witch snad nejvíc halloweenský Halloween. Rychleji plynující, dramatičtější, s pořádnou zápletkou a dobře napsaným scénářem, v němž funguje příčina a následek, se sympatickými a uvažujícími hrdiny, dostatečným bodycountem bez přehnaného násilí a jako vždy vynikajícím Donaldem Pleasencem, jehož zoufalství vámi na konci pořádně otřese. A dokonalým plakátem. Michael Myers je zpátky v Haddonfieldu a hrozivější než dřív. Velmi, velmi příjemné překvapení.

U mě byl asi průser, že jsem čekal, že všechny povídky budou hororové, což tedy naznačuje už úvod. A ono ne. A ne že by to kvůli tomu bylo špatně. Špatně je, že ten obsah je takový padesát na padesát. Hned první povídka má zajímavý nápad, chybí ji nějaký payoff nebo pointu, druhá je velmi příjemná a hřejivá, třetí sice znepokojivá, ale hrozně otravná a poslední sice solidní, jediná opravdu hororová, ale zbytečně natahovaná. Taky mě mrzí, že místo o originální věci jde o remaky epizod z původního seriálu a ty originály předpokládám budou o dost lepší. Tady je nejzábavnější Dan Aykroyd na začátku a na konci a to je dost málo. Z fleku můžu vyjmenovat řadu podstatně lepších antologií, takže za mě spíš dvě a půl než tři hvězdy.

Má to něco z grotesek Charlieho Chaplina a něco ze stylu Miloše Macourka a má to v hlavních rolích hned tři herecké legendy, ale Mathesonův scénář tentokrát buď není tak povedený, nebo došlo k nějakým změnám. K horšímu, bohužel. Vtipy moc nefungují a střih je tak amatérský, že zabíjí i ten zbytek. A je to škoda, protože Priceovy morbidní repliky jsou parádní a u dvou hlášek jsem u jinak spíše nudnějšího filmu vyprskl smíchy. A co je sakra s Borisem Karloffem? To pro něj vážně neměli nic lepšího než senilního staříka s infantilními hláškami? Věčná škoda, i když konec, kdy se to naplno zvrhne do absurdně komického hororu, to do jisté míry zachraňuje.

Triptych klasických Poeových povídek, který zaujme především Vincentem Pricem v ústřední roli každé z nich. No dobře, Vincentem Pricem a gotickými domy, hustou mlhou, věčným deštěm a vůbec dokonalou atmosférou. A jemným humorem. Úvodním Morella je sice po příběhové stránce celkem nezajímavá, ale pak nastoupí těžká kalibr v podobě Černé kočky a Fakta případu monsieura Valdemara s geniálním Basilem Rathbornem a nabere to obrátky. Na podzimní večery jako dělané.

Z Nočních můr ta jediná, která mě fakt bavila. Ne že by neměla svoje problémy – je v ní málo Freddyho (i když jasně, o něm to tentokrát úplně není) a na konci je to vlastně docela loser (ale vypadá zatraceně hrozivě, to zase jo), chybí nějaké zásadnější ohýbání reality a bitka s Rexem, totálně promrhaná příležitost je absence setkání Krugera s Englundem a klidně by to sneslo o půl hodiny zkrátit, protože ten začátek, neustále omílající to samé, je na zabití –, ale atmosféra blížící se pohromy je dokonalá, Dylan maximálně creepy a když vypukne peklo, stojí to za to. Nemluvě o chytrém scénáři, co strčí spoustu jiné metafikce do kapsy už jen tím, jak nenásilně meta je, díky čemuž si ty přesahy užijete, aniž by vás to vytrhlo z filmu. A v neposlední řadě – Freddy je znovu efektivně děsivý. Tohle si v budoucnu rád zopáknu.

Jak je pod něčím (zde tedy pod předlohou) podepsaný Robert Bloch, je to záruka kvalitního příběhu. A jak v tom navíc figurují Peter Cushing a Christopher Lee a ke všemu pod taktovkou režiséra Dr. Terror's House of Horrors, není co řešit. Poctivý horor s perfektním scénářem, atmosférou a hudbou. Cushing ho celý táhne a jako vždy do toho jde naplno a Lee, ačkoliv má menší roli, vždycky pozvedne scénu svým charismatem. Od Amicusu jeden z mých nejoblíbenějších.

Lživý marketing strikes again. Zatímco z trailerů a plakátů to vypadá jako viktoriánská naháněčka sériového vraha, ve skutečnosti je to spíš (hodně temná) společenská výpověď. Samotné pátrání není nemá moc prostoru a probíhá především stylem "spojme si stopy napříč flashbacky" jako v Tinker Tailor Soldier Spy, akorát méně komplexněji. Taktéž Bill Nighy je vlastně je nahrávač Olivie Cooke, která se jako hlavní hrdinka noří do tragické minulosti. Hodně se tu řeší společenské postavení, sláva, divadlo, velmi samoúčelně sexuální orientace a velmi samoúčelně zaskočí Karl Marx. Vyústění je ale efektní a dramatické, i když si úplně nejsem jistý, jestli dostatečně smysluplné, nakolik si k němu Goldmanová pomáhá přes několikanásobný zvrat. Sneslo by to klidně o dvacet minut sestříhat, protože prostřední část se vleče, ale jinak herci, především ten nedostatečně využitý Nighy super a audiovizuál taky parádní. Historický Londýn vypadá (a zní) skvěle a třeba takový mnohem dražší Sherlock Holmes se může jít klouzat. Asi to na sebe nevydělá, ale stejně je fajn vidět zase jednou relativně inteligentní middlebudgetový napínák. Takže i tu mylnou hororovou mu nakonec odpustím.