Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Komedie
  • Horor
  • Drama
  • Krimi

Recenze (1 357)

plakát

Půlnoční vlak (2008) 

Pěkně nářezový horor. Vinnie Jones se pro roli Mahoganyho narodil a scény z metra přináší nejen masakr s litry krve a dobrou akcí, ale i skvělou atmosféru a nápaditou práci s kamerou. Z počátku mi vadilo, že se Kitamura v některých pasážích rozhodl pro digitální krev, ale i s tou si dokázal patřičně vyhrát, takže pro jednou říkám, proč ne? Trochu škoda, že když se děj zrovna neodehrává v podzemí nebo v řeznictví nebo v Mahoganyho bytě... Zapomeňte na to. I když občas dojde k útlumu, aby se dostalo na vývoj postav, zase tolik to nevadí, protože se je na co těšit dál. Jasně, není to taková zábava jako bodání cestujících do koulí hákem, ale je potřeba. A zase tolik ho tu není. Nenápadná lahůdka, ve které má všechno své místo. I brutalita – opravdová od Barkera.

plakát

Čelisti (1975) 

"You're gonna need a bigger boat." Jedna z největších kinematografických legend není tak strašná pecka, jak se všichni tváří, a viním za to jedinou věc – hudbu. Ústřední motiv je kulervoucí, ale ty rozjuchané melodie při pronásledování žraloka by se nehodily ani jako podkres vtipů Indiana Jonese. Nicméně i tak jde o skvělou man vs. nature záležitost. Možná ne tak napínavou jako Na ostří nože, ale pořád skvělou. Roy Scheider, Robert Shaw a Richard Dreyfuss jsou neskutečně charismatická trojice a náčelník Brody postava napsaná s patřičným citem, aby se s ní divák dokázal ztotožnit: snaží se dělat svoji práci, ale nadřízení mu hází klacky pod nohy, neví nic o žralocích a lodích, má strach z vody a je špatný střelec. Paráda. Jenom prostě nesouhlasím s tím neotřesitelným statusem.

plakát

Městečko prokletých (1995) 

Původně jsem chtěl napsat, že to bylo ubohé. Ale ono to ubohé není, jen divné. Ale zase ne natolik divné, aby to bylo zajímavě divné nebo zábavně divné. Scenáristé museli vyvinout hodně velkou snahu, aby děj tak strašně nedržel pohromadě, čili mě ani nepřekvapuje, že se Carpenter moc nesnažil. Děti nejsou dostatečně creepy, atmosféra naprosto žádná, chybí napětí, ikonické scény, pořádný hudební motiv a hlavně ten horor. Christopher Reeve je ale fajn a ke konci dojde i na silnější pasáže – policejní deathmatch, zeď. Škoda, že spousta potenciálu vyletěla oknem – pitva. Kdyby tu hrál rokenrol, plejáda smrtí byla patřičně bizarní a krvavá a Carpenter by se ponořil do těžce béčkových vod, kam stejně směřoval, mohl to být zábavný pulp. Znovu škoda, protože styl tam vidět je, jenom ne moc často. Ale nedá se svítit. Když je ve filmu nudný i Mark Hamill, asi je lepší dát ruce pryč.

plakát

Halloween (1978) 

"It was a boogeyman." "As a matter of fact, it was." Horor se zajímavějším a děsivějším zabijákem než Noční můra v Elm Street nebo Pátek třináctého, nezapomenutelným hudebním motivem, dlouhými záběry nepříjemně šmírácké kamery a postavami, které se nechovají jako úplní šulíni. Takhle by to mělo vypadat. Atmosférický, napínavý, děsivý. Takovým způsobem mnou slasher ještě nezacloumal.

plakát

Přepadení 13. okrsku (1976) 

Šmejdi z ulice, kteří vypadají jako z RoboCopa a vraždí zmrzlináře a malé holčičky, protože můžou, v kulisách trochu surreálných a plně atmosférických berou útokem policejní stanici v akčním hororu z doby, kdy jste mohli říct černochovi Sněhurko a oba se tomu zasmát. A ano – hororu. Protože ty naháněčky tmou, útočníci bez obličejů a vůbec ladění do noční můry jsou děsivější než cokoliv nadpřirozeného. Napínavé od začátku do konce, s parádními přestřelkami, hláškujícím sympaťákem Darwinem Jostonem, sexy Laurie Zimmer a možná nejlepší Carpenterovou znělkou, do níž se mu povedlo vložit všechnu beznaděj, již tu hrdinové zažívají. Kulervoucí zážitek.

plakát

Christine (1983) 

Stephen King, John Carpenter & rokenrol. Pulpový příběh z doby, kdy král hororu ještě nepsal furt to samé, s démonickým Keithem Gordonem, který měl být za démonického Arnieho Cunninghama minimálně nominovaný na Oscara. Jenom škoda těch posledních patnácti minut, jež byly zřejmě dost proškrtané, aby film nemusel mít další hodinu.

plakát

Mlha (1980) 

Proč už nikdo netočí takové krásné horory? Carpenter tady možná ještě neměl tak vytříbený styl, ale stejně jde o výborný kousek, evokujícím romány Stephena Kinga. Atmosféra je stejně hustá jako mlha, ve které se skrývají nemrtví námořníci, hlavní hudební motiv, jenž překvapivě poprvé zazní až skoro po třiceti minutách, podtrhuje napětí jako vždy a obsazení je nebývale sympatické. Od Toma Atkinse a Hala Holbrooka, přes Jamie Lee Curtis, která se na plátně sešla s Janet Leigh, k Adrienne Barbeau, jež si díky svůdnému přednesu tenhle film právoplatně ukradla pro sebe. Jasně, není to tak důmyslné jako Věc nebo In the Mouth of Madness, ale ten jednoduchý příběh drží pohromadě a postavy se chovají lidsky, což se dodnes nedá říct o většině žánrové konkurence. Tohle si dám kdykoliv rád znovu.

plakát

Léto k nepřežití: První den v táboře (2015) (TV seriál) 

Úplně stejná píčovina jako film, akorát to drží víc pohromadě. A jo, jakmile si snížíte IQ, pořád to dokáže být vtipné. A pořád by mě zajímalo, na čem tvůrci jeli.

plakát

Americký vlkodlak v Londýně (1981) 

Nejlepší přeměna ve vlkodlaka, jakou jsem ve filmu viděl. Jinak se ale za kvality AAWiL rvát nebudu. Je to v pohodě věc. Vážně, příjemná, zábavná, se skvělou muzikou, sympatickými herci, hodně sexy Jenny Agutter a mnohem inteligentnějším scénářem, než jsem čekal. Legenda o vlkodlacích a nemrtvých je super, připomíná Cabal od Cliva Barkera. Výborné jsou také masky a FX. Krvavých scén není moc, ale stojí za to – Freddy Kruger se s rozmazáváním vodovek na kůži může jít klouzat. Problém je, že tu moc nefunguje ta komedie. Odlehčení tvůrci obvykle řešili aplikací pohodové muziky na pozadí ne až tak humorných scén a finito. Na setkání zombie Jacka s Davidem tak čekáte jako na smilování. Kdyby se snímek vydal vyloženě hororovou cestou, fungoval by líp. V nejlepších pasážích totiž dokáže evokovat produkci Hammeru. Druhý, a podstatnější problém je, že nijak negraduje. Prostě si plyne a věci se dějí a vás to baví, ale nedokáže to chytit za koule. Rozhodně stojí za vidění, ale k vyššímu hodnocení se nedokážu dokopat. Třeba někdy s dalším zhlédnutím.

plakát

Kámoš k pohledání (2009) 

Dvacet minut. Zkurvených dvacet minut a snad bych tomu napálil maximum. Bohužel hollywoodští komediální scenáristé znají jenom jeden zvrat a sekají ho přes kopírák do všech filmů. Přesto je ale I Love You, Man mnohem výš než průměrné hollywoodské komedie. Sympaticky obsazená, hystericky vtipná záležitost pro chlapy. Každý potřebuje kámoše, jako je Jason Segel.

Reklama

Reklama