Raziel_cz

"Señor, a lot of white folks go missing in these parts. Can I ask your name in case someone come looking?" "Bierce. Ambrose Bierce. And no one will come looking." Dvojku jsem strategicky vynechal, ale The Hangman's Daughter rozhodně stojí za to. Jasně, struktura je skoro to samé a zvrat úplně ten samý jako v jedničce, ale tentokrát je první polovina akční western plný kulervoucích a zábavně brutálních přestřelek, groteskních nahláškovaných postav (včetně těch vedlejších – němý kočí a slepý střelec jsou jasným highlightem) a nihilistických spisovatelů. No, aspoň jednoho. Trochu škoda, že Michael Parks, je víceméně (spíš více) pasivním pozorovatelem, protože co věta, to perla a navíc slouží jako příjemné zakořenění příběhu v reálném světě. Na druhou stranu, hraje reportéra a spisovatele, takže pozorování je vlastně jeho práce. Jinak film rozjíždí více provázaných linií, lehce rozvíjejících minulost některých postav z původního From Dusk Till Dawn, jež se samozřejmě spojí v Titti Twisteru, kde se znesváření protagonisté postaví upírům – a opět je to řezničina, jak se patří. P.J. Pesce je mnohem lepší režisér, než bych čekal a stylové využití kulis, malovaných pozadí nebo dynamických kamerových nájezdů je jenom špička ledovce. Hustodémonsky krutopřísná podívaná.

Příliš velký mišmaš různých motivů (fakt je jich asi osm), aby všechny opsaly uspokojivý příběhový oblouk a tak jsou většinou vyřešeny prostě smrtí té které postavy, ale zábava to je, ne že ne. Vlastně to trochu působí jako antologie, jak se každou půlhodinu prohodí role hlavních a vedlejších aktérů. Peter Cushing hraje jako o život a vystřídá spoustu charakterových rovin (včetně posedlého vědce z ranku doktora Frankensteina). Škoda ovšem nevyužitého Christophera Leeho, který je správně démonický, ale vždycky se na scéně objeví jen na pár chvil a potom se na dlouhou dobu zase vytratí – přitom i v úvodních titulcích má první místo. Každopádně, film sice notně překombinovaný, aby nabídl potěchu kompaktních hororů od Hammeru, ale pokud máte rádi klasické makabrózní příběhy s ironickou pointou, ani tenhle by vás neměl minout.

Mariahu! Mariahu! Mariahu! Mariahu! Mariahu! Mariahu! Felixi! Felixi! Felixi! Felixi! Felixi! Felixi! Felixi! Pěkně natočená, ale bohužel maximálně tuctová young-adult záležitost, která vybočuje jedině tím, kolikrát po sobě v ní jednotlivé postavy navzájem opakují svoje jména. Jinak jsou tu všechna myslitelná klišé – od kryptického veršovaného manuálu jak použít mystický artefakt, po postavu, co si nalepí falešný vous a nikdo ji nepozná. A maguffin k tomu. Bohužel se to na rozdíl třeba od Flynna Carsena bere smrtelně vážně, takže si umíte představit, jak brutálně pitomě to celé vyznívá. Nad tím, jak tvůrci dokázali zlanařit herce formátu Michaela Sheena, Leny Headey a Sama Neilla zůstává rozum stát. Naprosto zbytečný film.

Oukej akčňák, který je třeba vidět v jednom zátahu se dvojkou, jinak končí useknutý ani ne v půli celého příběhu. Na druhou stranu nicméně o poznání zábavnější, rychleji plynoucí, méně ukecaný zážitek než pokračování. Trochu škoda toho wire-fu, jinak jsou bojové scény docela fajn. Jedna z těch slabších Tarantinovek, ale pořád lepší než třeba Django Unchained.

Těžko kritizovat adaptaci Jacka Taylora za lehce zmatečnou, překombinovanou zápletku. Scenáristé dělali, co mohli, a vzhledem k tomu, že měli za předlohu irského Bukowského, z toho vyšli se ctí a podařilo se jim z volného proudu Bruenových myšlenek udělat neo-noirovku jako řemen. Postavy z knihy ožívají díky perfektně vybraným hercům a převzaté repliky a životní moudra jsou stejně silné jako na papíře. Palec nahoru, že to opravdu točí v Galwayi a druhý palec nahoru za Iaina Glena. Nevím, jak by se opravdový Jack tvářil na to, že ho hraje Skot, ale já to tvůrcům s klidným srdcem odpustím.

Nejspíš to nejlepší z TBP, ale nedejte na mě, já jsem úchyl na nostalgické návraty. Tady už nejde ani tolik o šílenosti hlavních protagonistů a jejich nemesis pana Laheyho (i když na nějaké to šnupání kokainu ze slipů samozřejmě dojde), jako o tom, jak jsou všichni po pětileté pauze chudí, hnusní a v prdeli, na vozíku, po mrtvici nebo rovnou pod kytkama. Potemnělo to, fakt hodně, a taky to rozvíjí víc charaktery a tlačí na emoce. Neznamená to ale, že by to nebyla zábava. Absurdní situace a slovní přestřelky nechybí, akorát je jich míň a celé je to o poznání melancholičtější a drsnější. Čili to rozhodně není pro každého. Já tuhle novou vizi žeru.

Ne taková pecka jako TPB: The Movie, ale zato je to věrné pokračování seriálu, navazující na sedmou sezónu a Say Goodbye to the Bad Guys. A samozřejmě je to pořád dost pecka. Spousta super nápadů, spousta hlášek, které vás rozsekají, a divoké řádění Jima Laheyho na Kubě. V podstatě látka, co by vystačila na celou řadu, zkondenzovaná do celovečeráku. A stojí to za to.

Hodinové pokračování sedmé sezóny, která na TBP přeci jenom skončila dost utopicky. Hrdinové mají IQ nižší než obvykle, ale jinak solidní zábava.

Tady není moc co říct. Lehce dojemný vánoční dvojdíl, točící se kolem těch pravých hodnot – hulení a chlastu. A kolem toho, jak Bubbles přišel k elektrickému bublifuku. Stejně dobrá podívaná jako seriál.

První a podle mě nejlepší antologie od Amicusu. Kouzelný rámcový příběh, pět kvalitativně vyrovnaných a zábavně vypointovaných povídek, šest brilantních herců v jednom kupé, skvělá světla a hutná atmosféra. Tady není co řešit, dobře strávený večer.