Raziel_cz

Předzvěst scandinoiru dvacet let před tím, než byl scandinoir cool. Jako první jsem viděl remake, a ten nastavil laťku dost vysoko, ale ať se propadnu, jestli tohle nebylo ještě o úroveň výš. Jasně, je to čtyřicet procent příběhu a šedesát procent deprese a Nolan lépe vytěžil protagonistovu insomnii a přidal rovinu "střelil jsem ho omylem, nebo úmyslně?", originál ale zase naprosto ovládl Stellan Skarsgård, kterému role vypočítavého policajta s nervy v kýblu sedne líp než Pacinovi, což podporuje i celkově odosobnělá, chladná práce s postavami a sterilní look. A jako přímočará kriminálka to má pořádný drajv. Takhle prosím ano.

Stylový kraťas z dílny Adiho Shankara, který kombinuje Venoma s Man Bites Dog a v Lynchově režii mu z toho vychází působivá komiksovka, která by se neztratila ani v celovečerním formátu. One can dream.

Hezky natočená zbohatlická verze Přátel, s příliš morálně pohnutými charaktery, abyste si je oblíbili. Což by mi nevadilo, pokud by fungovaly jako aktéři v mnohem zajímavějším příběhu. Takhle – meh. A že to spíš tíhne k dramatu, místo ke komedii, tomu taky nepřidává. Hlavně proto, že když to je vtipné, smějete se nahlas. Bohužel ale jenom občas.

Stellan Skarsgård je vždycky boží, ale myslím, že můžu s klidem v srdci říct, že s Riverem to dotáhl ještě o úroveň výš. Těžko si na jeho místě představit někoho jiného, tohle byla trefa do černého a právě díky jeho minimalismu, letmým úsměvům, srdečným i devastujícím dialogům s mrtvou parťačkou a ve vrcholech potom zuřivým výbuchům vzteku je tenhle seriál tak emočně strhující. Přesně ta melancholie a depka a originální nápady, které bych tolik čekal od severských kriminálek, a které mi často upřou. Nejlepší, co nám nordic noir dal, jsou jeho britské mutace. Broadchurch, Luther, The Driver... A nejlepší z nich je právě River. Seriálový majstrštyk.

Rozklad dobrého člověka, který se sice zdaleka nechytá na Breaking Bad a už vůbec ne to nejlepší z britské televize, ale nabízí dostatek zvratů a emocí, aby si vás udržel po všechny tři (potažmo čtyři, pokud koukáte na Netflixu) díly. Osobně bych klidně snesl, aby v tom bylo víc kriminálky a méně dramatu, ale na druhou stranu právě fakt, jak se to drží při zemi a řeší především krizi hlavního hrdiny, je na tom to hezké. A pak tu máme samozřejmě skvělého Morrisseyho, nejednoznačného Meaneyho či vypsychovaného Harta, a to je radost pohledět. Snad jen ten konec mohl být zajímavější. Ale takhle tu zase máme uspokojivě opsaný příběhový oblouk. Na jedno zhlédnutí naprosto v pohodě.

"Seber se a postav se na strop jako chlap!" Smál jsem se nahlas a to se mi zase tak často nestává. Dokonalá dekonstrukce života upírů (a lehce i vlkodlaků, zombií a čarodějnic) v současné společnosti. Film, který nemá potřebu se na nic odkazovat a nepotřebuje příběh, stačí mu zažité mýty, parta sehraných herců, skvělé triky a geniální humor. Nemůžu rozhodnout, akorát jestli je lepší scéna aportem, nebo s hranolkami. Bomba věc.

Pro nedostatek českých výrazů: This movie is something else. Existenciální černá komedie o nesmrtelném, s větší výpovědní hodnotou než The Man from Earth (i když s ním jednu dvě věci společné) a dokonalým představitelem hlavní role. Ostatně, Krawczyk Rollinsovi Jacka napsal na tělo, takže se není čemu divit, že spousta jeho reakcí naprosto odpovídá jeho obvyklému přednesu. A jinak – jo, je tam krimithrillerová zápletka, ale hlavní jsou ty věci okolo. Jack je přesně v tom místě, kde spousta z nás, jenže mu netikají hodiny. A ne, nenabízí to žádnou odpověď na otázky, co, proč nebo jako dělat se životem. Jenom ho to cynicky reflektuje. Ale právě v tom je ta síla. V tom a originální filmařině. Hypnotická podívaná, která si zaslouží všechny sequely a televizní seriály, co má její tvůrce v plánu.

Jurský park pro nové tisíciletí. Inteligentní blockbuster, který samozřejmě sází víc na CGI, než aby mi to bylo stoprocentně příjemné (hlavně když všechno kromě Konga vypadá, že to dělala jiná, mnohem horší společnost), ale jinak jsem takhle nabouchaný velkofilm, z něhož by navíc ta velkofilmovost byla cítit od první scény, neviděl už drahnou dobu. Nevím, odkud se Jordan Vogt-Roberts vyloupnul, ale za tohle ho budu navždy milovat, a vzhledem k tomu, jako dokonale zpracoval feeling sedmdesátek a o kolik víc než co jiného je tohle film válečný, fakt doufám, že si bude moct zadaptovat ten Metal Gear Solid (a snad to bude právě jeden z dílů ze studené války). Skull Island má drajv, zapamatování hodné charaktery (John C. Reilly ftw!), skvělou hudbu, stylové montáže, výborné akční scény, parádní nasvícení (vynikající hlavně během parádního představení postav v úvodní půlhodině – fanoušek Argenta se pozná), smysl pro humor, mnohem chytřejší scénář, než byste čekali, dokonale zachycenou atmosféru nepoznaného ostrova – prostě všechno. Ale především má krásnou kameru a každá scéna má cool faktor přes 9000. Monumentální zážitek, který dalece převyšuje dva roky starou Godzillu – nepočítaje superlativy výše, už jen proto, že se nebere příliš vážně, je upřímně zábavný a ústřední monstrum v něm opravdu má roli (mimochodem je to role prakticky muže beze jména Scotta Eastwooda), nikdo ho před vámi neschovává a kolize s lidmi i jinou megafaunou jsou megaepesní. Nově moje s přehledem nejoblíbenější verze King Konga.

První řada je spíš jenom seznámení s postavami a úvod do děje, ve kterém se dá parta dohromady. Což mi teda přijde dost nešťastné, stejně jako formát. Čtyři epizody po pětadvaceti minutách? Jo, odsýpá to, ale klidně to Netflix mohl udělat jako celovečerák, stejně to každý odkouká najednou. Příběh sám o sobě je ale poutavý, zákonitosti světa poutavé a akce pořádně brutální. Ačkoliv je tedy Castlevanie absolutně pozitivně na první příčce v počtu propadů hrdinů podlahou v historii kinematografie. Škoda té animace. Jasně, hra je od Konami, ale přebírání japonského stylu západními tvůrci bylo trapné, už když s ním začal Marvel, a teď už je i ohrané. No a v neposlední řadě Trevor Belmont je i přes Armitagův dabing až do čtvrté epizody tou svojí pozérskou pózou a za každou cenu vtipnými hláškami nechutně otravný. Ale pak zvážní, děj se rozjede a najednou to všechno šlape. Jenomže v to taky skončí. Tak příště snad s větším záběrem.

Intenzivní horor, který vám způsobí klaustrofobii, ani nevíte jak. Rozjezd by sice mohl být rychlejší a film by se klidně obešel bez celé té sekundární linie s autonehodou, ale jakmile dojde na jeskyňářství a posléze podzemní stvůry, je to maso. Postavy se sice občas zachovají trochu postiženě (nebo v případě Holly a Sam dost postiženě), ale dlouho jsem u žádného filmu nebyl takhle napnutý. Kudos za naprosto dokonalé kulisy a potěší, že se Neil Marshall dost krotil v kadenci střihů. A přestože akční scény jsou pořád staccato, nemůžu jim upřít přehlednost, kterou konkurence postrádá. Akorát tu Beth mu asi neodpustím. (Btw viděna původní britská verze, jen aby bylo jasno.)