Raziel_cz

Dojemný příběh fanatického filmaře bez kousku sebekritiky, staré hvězdy, o kterou už není zájem (Martin Landau si tuhle věc absolutně a absolutně zaslouženě ukradl pro sebe) a podivných postaviček kolem jejich podivných snímků. Budete se smát, budete plakat, budete chtít vědět víc a budete žasnout nad vizuálně nejvypiplanějším Burtonovým filmem. Dokonalá pocta řemeslu. Těch kartonových náhrobků si ani nevšimnete.

Fisher v exteriérech trochu ztrácí kouzlo svých prakticky inscenací, ale ruku má neméně jistou a atmosféru zvládá vykouzlit sice jinou, ale pořád hutnou. A jakmile režíruje Petera Cushinga, máte zaděláno na dobrý večer. Zasazení do současnosti přináší příjemné vytržení ze série gotických záležitostí a sci-fi prvky jsou třebas trochu naivně podané, to se však ztrácí ve stínu řady provokativních myšlenek, které jsem tu vážně nečekal. Už chápu, odkud vzal Darabont inspiraci ke konci své Mlhy. Další trefa od Hammeru.

Atmosférická jednohubka, která má úplně všechno, co dobrý horor potřebuje – izolované město, s jehož obyvateli je něco v nepořádku, čarodějnice, duchy, mlhu, náhrobky, sličnou hrdinku, patřičný hudební doprovod a nejednoznačného Christophera Leeho. Srovnání s Psychem se nejde vyhnout, nakolik zde najdete podobné motivy. Teď záleží, jestli máte radši tvrdě realistickou, nebo nadpřirozenou hrůzu. Mně čarodějnice sednou víc.

Synťáky, neony a jediná adaptace Harrise schopná konkurovat Mlčení jehňátek. Nepřistupuje možná k látce tak věrně jako Ratnerova verze nebo třetí řada Hannibala a vynechává v knize docela důležité části ze života Francise Dolarhydea, ale díky syrové atmosféře a creepy představiteli dané role je nechává daleko za sebou. Plus za sympaťáka Williama L. Petersena a megaplus za Briana Coxe, který ikonickou roli rozjíždí snad ještě o úroveň zajímavěji než Anthony Hopkins. Jen škoda, jak málo ho tu je.

Jason Bateman je masér. Z introvertního finančního poradce v sociopata. Co trvalo Breaking Bad pět sezón si Ozark dává v první. Syrové, perfektně zahrané a přes zakolísání ve třetí epizodě (ten humor jí prostě nesluší) dokonale napsané a zrežírované, přičemž naprosto top jsou díly, nad kterými měl dohled právě sám Bateman. A především – ve vší té amoralitě a podrazáckých postavách zatraceně zábavné. Těšil jsem se na to jak malej a moje očekávání proletěly střechou. Přes delší minutáž se tu pořád něco děje a netáhne se to jako v některých jiných (především superhrdinských) produkcích Netflixu. Kriminálka jako řemen, s jasným plánem dominovat žánru do roku 21. Nemůžu se dočkat.

Úchvatná jízda. Doslova. A úchvatný hrdina. Taxi Driver se může jít klouzat, Caanův Frank je můj nový oblíbený filmový nihilista. K tomu Jim Belushi v nezvykle vážné roli, skvělý Robert Prosky a nejkrásněji natočené loupežte ever. On vůbec ten Mannův styl je tady jak z jiného světa. A finální akce? Lahoda. Takhle moc se mi nelíbilo ani Heat. Určitě nejednou zopáknu.

Spíš průměrná komedie, která nakonec i zajímavý úhel a odvážnější humor (pohřbení zaživa) podkope sluníčkovým koncem. Adam Scott je sympaťák jako vždy a Clancy Brown opět zastiňuje ostatní svým charismatem, ale překvapivě si svou roli nejvíc dává Evangeline Lilly. Její scény jsou taky jako jediné konstantně vtipné, ale bohužel je jich dost málo (ne tak málo jako Browna, ale stejně). Je to příjemné pokoukání, ale druhý Tucker & Dále vs. Evil se fakt nekoná. Vlastně je to takový kočkopes – pro vyloženě hororové fanoušky to není dost ostré a zbytek to pravděpodobně odradí už tématem. Možná tomu chybí Alan Tudyk, možná Morgan Jurgenson. Každopádně promarněná šance.

Ještě větší ptákovina, než na jakou to vypadá z traileru. Překvapivě to tolik nespoléhá na melancholii, jak by se ve světě po BoJacku Horsemanovi dalo čekat, což je asi dobře. Bohužel to ale není ani z poloviny tak chytré, Tempo a obsazení je v pohodě, zápletka a zvraty fungují a dokonce ani odhalení vraha není tak prvoplánové, jak se na první pohled zdá, ovšem načasování vtipů je tristní. Opravdu vtipné jsou možná dva. U zbytku sice chápete, proč byste se měli smát, ale nešlapou. Kandidát na komedii roku se tedy fakt nekoná, nicméně pořád jde o jeden z těch zábavnějších filmů z produkce Netflixu. Už jen proto, že místo dvou hodin má příjemných ani ne devadesát minut.

Wingard je čím dál lepší. Spíš než horor je to kriminálka říznutá temnou fantasy. Ale poctivá, to zase jo. Trochu škoda, že nějakou filozofičtější rovinu to lízne jen povrchově a trochu škoda ne úplně vytěžených, ovšem stylových Final Destination momentů. Natočené, zahrané a ozvučené je to ale parádně, a i když by to klidně sneslo sequel (nebo dva, jak to má Wingard naplánované), obstojí to jako samostatný film naprosto s přehledem. A snad mě to i donutí podívat se na předlohu. Ačkoliv Dafoe mi tam asi bude chybět.

Nadupaná a krásně natočená pocta giallu, která by se mi sice, stejně jako asi všem ostatním, jak to tu pročítám, víc líbila bez té nucené parodie, ale jinak je to absolutní božárna a důkaz, že praktické efekty, barevně nasvícené scény a synťáková hudba budou kinematografii vládnout na věčné časy. Je to napínavé, atmosférické, úchylné i přímo bláznivé a šlape to neřízeným tempem až k přímo fantasmagorickému, ale vlastně nutnému závěru. Tleskám a jdu si pustit Father's Day.