Stanislaus

M3GAN coby filmová verze některé epizody Černého zrcadla jistě vypadala na papíře hodně nadějně, přesto jsem z výsledného produktu nebyl nijak nadšený. Ani napnutý! Ani vyděšený! A to je u filmu, který má být horor, celkem na pováženou. Úmrtí/vraždy postav jsou téměř mimo záběr, což rovněž ubralo na nějakém napětí - ne že bych potřeboval hektolitry krve, ale v tomto případě, jako by skoro ani nikdo neumřel. V hlavě mi nejvíce utkvěl panenčin taneček a lesní běh, jinak to bylo uzívané až bída.

Zápisník alkoholičky coby jistá "ženská verze" Úsměvů smutných mužů, které zfilmoval týž režisér, má hutný námět, jehož síla se ale poněkud ztratila v místy kusém vyprávění. Ramba podává přesvědčivý herecký výkon a film stojí z velké části na jejím ztvárnění ženy, která se propadla na dno alkoholové lahve. Líbily se mi snové/přeludové sekvence, které na mě působily estetickým dojmem. V druhé polovině filmu jsem měl ale pocit, že tvůrci některé scény krátili na úkor plynulého vyprávění. I tak se ale jedná o důrazně vztyčený ukazováček vůči alkoholové závislosti, který má potenciál oslovit široké publikum.

Při letošním KVIFF jsem se dvakrát - a marně - snažil dostat na jeden z nejdiskutovanějších letošních filmů, a tak jsem si musel nakonec počkat, až Vlny "připlují" do kina. Mádlův snímek v sobě výtečně snoubí méně známý příběh novinářů Československého rozhlasu s divácky atraktivním zpracováním, které dokáže uspokojit široké publikum. Vložené dobové písně dodávají Vlnám tklivý dobový nádech, zatímco hra s obrazem, archivními záběry a filtry povyšuje film na vysokou technickou úroveň. Vlny by však nerezonovaly tak daleko, nebýt přesného hereckého obsazení. Samotný příběh o snaze vzepřít se a bojovat proti lživému, utlačujícímu a nesvobodnému režimu je nadčasový a momentálně nebývale aktuální - v tomto ohledu "připluly" Vlny v tu nejpovolanější dobu a rozhodně si zaslouží oba palce nahoru.

Námi to končí má velmi ožehavý a ve své podstatě hutný námět, který se však nepodařilo převést na plátno takovým způsobem, že by mi z filmu "spadla huba". Na začátku jsem měl celkem problém s vedením herců a dialogy celkově, přičemž filmu jako celku škodí i značně přepálená stopáž, což mělo vliv na rozmělnění intenzivního námětu. Vedle toho je i škoda, že film a jeho téma zastínila jistá kontroverze spojená s jeho propagací. Nicméně - zaujalo mě, jakým způsobem bylo ve filmu domácí násilí znázorněno, kde z pohledu láskou zaslepené hlavní postavy působilo jako série nešťastných příhod. Rovněž musím pochválit soundtrack - zejména písně od Lany Del Rey a Cigarettes After Sex, které se do filmu skvěle hodily.

Nejnovější příspěvek do vetřelčího univerza zde vzbudil rozličné názory, přičemž chápu jakékoli zdejší hodnocení. Na mě Romulus v kině zapůsobil nadprůměrným dojmem a jsem nakonec (paradoxně?) asi i rád, že to nebyl až tak děsivý horor, jak byl film před svou premiérou prezentován. Dějová kostra je vcelku jednoduchá, postavy nejsou bůhvíjak plasticky vykreslené a sem tam přelétne nějaká ta logická moucha, přesto se mi film jako celek líbil a dokázal mě při sledování nejednou výtečně napnout - ať už šlo kyselinový stav beztíže, či závěrečnou konfrontaci s nečekaným zplozencem. Dokonce jsme se dočkali i jednoho návratu ze (dvojího) záhrobí, za který dávám palec nahoru. Jak jsem napsal na začátku, ne každému tento návrat do světa xenomorfů bude vyhovovat, nicméně mě sedl takřka jako "fejshagr" na ksicht.

Trilogie Fajků pane učiteli (především jednička) byla svěžím a humorným závanem na poli německých komedií a jsem rád, že se tvůrci rozhodli pro pokračování, byť poněkud jiným žánrovým směrem. Jella Haase se svou Chantal byla rozhodně jedním z nejzábavnějších elementů v rámci filmů: Proč ji tedy nevyužít jako živnou půdu pro pohádkové dobrodružství? Tím, že film vznikl ve vlasti bratří Grimmů, působí o to více úsměvně a ironicky. Fakjů princezny v sobě celkem úspěšně snoubí potrhlou komedii s fantaskním příběhem o ženské emancipaci a důležitosti přátelství, což jsou v dnešní době sice častá (a tím pádem nadužívaná) témata, nicméně v tomto případě je to okořeněno právě oním netradičním žánrovým pojetím. Z technického hlediska šlo o uspokojivě natočený kousek se solidním soundtrackem a vůbec se v budoucnu nebudu bránit opakované projekci. Jen bych si ji dal určitě v originálním znění.

Borderlands se tváří jako hybrid Strážců Galaxie a Šíleného Maxe, nicméně kvůli jalovému zpracování je kvalitativně na hony vzdálený oběma filmům - jak na poli humoru, tak i na poli nápadité akce - což je vzhledem k obsazení celkem škoda. Rothův film je důkazem toho, že i oscarové herečky - Cate Blanchett i Jamie Lee Curtis - se mohou snažit sebevíc, ale nezmůžou nic proti slabému scénáři. Pokud bych se měl opět vydat na Pandoru, tak jednoznačně a pouze na tu navijskou.

Já, padouch 4 vznikl spíše na základě fungující filmové značky, než aby posunul gruovsko-mimoňský vesmír nějakým směrem dál. Čtvrté, popř. šesté (počítáme-li Mimoně) dobrodružství Grua a spol. na mě celkově zapůsobilo průměrným dojmem: Divák se při sledování díky množství akce nenudí, avšak dojem nevyužitého potenciálu je patrný. Linka s vylepšenými mimoni - (ne)patrné mrknutí směrem na Fantastickou čtyřku (resp. pětku) - mi přišla naprosto zbytečná, zatímco při pohledu na aktuálního záporáka mi hned na mysli vytanuli první Muži v černém. Camea předchozích záporáků byla fajn a šlo o takovou přiměřeně krátkou tečku na závěr. Vzhledem k popularitě mimoňů lze očekávat za pár let další pokračování, nicméně by bylo fajn zapracovat i na nápaditosti a nesázet jen na osvědčenou značku.

Původní devadesátkový film samozřejmě znám, nikdy jsem ho ale neviděl celý, tudíž jsem k této moderní "předělávce" přistupoval bez jakékoli dávky nostalgie, ale i očekávání. Katastrofické filmy, v nichž hrajou hlavní roli nezkrotné přírodní živly, vyhledávám a jsem rád, že se sem tam objeví i takový vkusný kousek, jakým jsou Twisters. Snímek disponuje veskrze sympatickým hereckým obsazením, kde skvěle funguje (na první pohled) protipólná konstelace mezi uhlazenou vědkyní Daisy Edgar-Jones a drsňáckým lovcem tornád Glenem Powellem. V tomto směru chválím tvůrce, že odsunuli romantické plky takřka mimo záběr. Z technického hlediska jde o nadmíru působivý film se sugestivními zvukovými efekty, který by bylo hřích nezhlédnout na velkém plátně, kam prostě podobné snímky patří. I postavy ve filmu věděly, že kino je ten správný prostor!

Od té doby, co si MCU pohrává s multiverzem, je v tomto světě v podstatě možné cokoli: i to, že se po patnácti letech (našeho času) na plátně opět setkávají Wade Wilson a Logan. A tentokrát jsou ještě ve větší ráži a nejdou daleko pro k*ndu, ani kudlu! Levyho film si nejvíce (a nejvrstevnatěji) užijí fanoušci MCU filmů, kteří mají vedle toho znalosti i mimo tuto oblast - tací se totiž budou naplno rochnit blahem v totálním přehršli referencí, narážek a "džouků" na ledacos a ledaskoho. Samotný příběh je v podstatě prosťoučký, avšak film stojí na (ne)čekaných cameích a především na titulní dvojici, jejichž krvelačné handrkování mě fakt bavilo. Podobně jako u předchozích Deadpoolů, je i zde skvělý soundtrack, z něhož vyčnívá nejvíce samozřejmě "modlitba pro Madonnu". Doslova královsky jsem se bavil u všech scén s Nicepoolem a jeho "fešnou" čubou, stejně tak u SM-scénky z auta či konfrontaci s Varianty. Deadpool & Wolverine je ve své podstatě ulítlá a referencemi nabitá ptákovin(k)a, nicméně si je toho vědoma a umí to řádně využít ku diváckému prožitku. P.S. Bacha na "baby-knife"!