Nautila

Proč se z člověka v davu stává zvíře? Je to v něm, nebo ho tak vykořistila manufakturní společnost? Aneb nezanecháš-li tvůrčí podpis, tak alespoň destrukční = existuješ. Kdo je vinen - dav, člověk, společnost? Otázky film vyvolává, surovostí odpovídá a jestli je tam propaganda či ne, nevidím. Ale hlavně ukazuje, že časy se nemění, bohužel. A já budu doufat, že můj vlak bude mít vždy i vagóny bez kupéček.

Asi nejkomplexnější a s tím i nejmrazivější dokument o Černobylu a o jaderném nebezpečí vůbec. A nejen o něm, ale také o tom, jak dokáží vlády a zamlčovat a přetvařovat se (ten májový průvod...opravdu?!). V dnešní době Fukušimy a nového sarkofágu pro Černobyl je tenhle snímek ještě akutnější.

Bohužel hodně špatný dokument, žádné velké nebo nějak objevnější informace nepřinášející. Komentátor snad celých padesát minut opakuje to samé, akorát v jiném slovosledu a člověk se nedozví o nic víc, než mu řekli v dějinách v prváku (vážně!)

Prozatím za čtyři * (stejný počet nás byl v kině...na jihlavské premiéře...nepochopitelné...). Ale musím vidět ještě jednou. A pak asi znova. Tolik dojmů, musím strávit, vytrávit, zanalyzovat a přijít na to, jestli se mi to doopravdy líbilo, tak, jak si myslím, co se mi tam líbilo, pochopit to a přijít na to, jestli tam něco k chápání je, a jestli se mi podaří pochopit, jestli jsem to pochopila správně...Sakra, co to je? Myslela jsem, že budu ulítávat na vizuálu a holkách, ale ne, to není to hlavní, ale co je tedy to hlavní? Ano, bylo tam vše...steampunk, gotické katedrály, válka, japonsko, fantasy, nevinné holky v bordelu, zneužívání, podvazky a korzety, hudba, blázinec, videohry...už jen lodě mi chybí k mým obsesím. Přesto tohle vše není to, co mě chytilo. Co je to, co mě hypnotizuje a vábí, nebo mě to odpuzuje? Je to hra, výsměch, zábava, kritika, nudilo mě to, až mě to bavilo? A krucipísek, musím tomu rozumět? Lze to logicky analyzovat? Teď, touhle logikou? Chci si přečíst recenzi na tento film napsanou za deset let...abych získala pevnou půdu pod nohama proti tomu, co jsem zrovna viděla. Chci vědět, jestli se mám cítit jako hlupák nebo jásat. Tohle mě dokonale zmátlo...ale čím víc o tom přemýšlím, tím víc to miluju. Ale uvidím zítra...a za měsíc...a dál a dál. Dnes v zmatené a začarované euforii za ty čtyři. Must....See....Again....a s nevystřiženými scénami.____________Ano, potvrdilo se to, co jsem si myslela. Tenhle film je NUTNO VIDĚT MINIMÁLNĚ DVAKRÁT. Teprve pak začnou na povrch vyplouvat věci, které byly předtím neviditelné či je člověk jen podvědomě tušil. Kolečka zaklapávají do sebe a film roste do zcela nových rozměrů. Nic tam není náhodně ani samoúčelně. Je to velká hra, mystifikace a je jen na divákovi, jak se jí zhostí. Teď už zcela právoplatný plný počet* ....... Rocket: "V našich myslích jsou příběhy nás všech komplikované."/"Blue vlastní tenhle klub. A my jsme jeho hlavní atrakce."

Monolog Leeho k divákům o jeho rolích a různých perličkách z natáčení. Lee je sice skvělý herec, ovšem vypravování mu moc nejde. Dokument je těžkopádný, Lee vypráví příliš zdlouhavě a nezajímavě o naprostých zbytečnostech, kromě příběhu jeho babičky se divák vlastně nedozví nic. No dobrá, dozvíme se, že má kopii prstenu Lugosiho, že se setkal s dcerou Rasputina, jak se správně drží zbraň, co že to má s kolenem, co pro něj znamená herectví, že Lee je čínské jméno, ...ale všechno je to takové...k ničemu...a o ničem. Nic, co by jste se nemohli dočíst jinde, rychleji a zajímavěji (příkladem: proč je potřeba říkat, že Transilvánie existuje?! WTF? Snad nepředpokládají, že se na tenhle typ dokumentu zrovna o tomto herci budou dívat amíci, baštící brambůrky a nevědící nic o zeměpise). Samozřejmě, dokument má podle názvu být o jeho rolích, ale i tak by šlo jít víc do hloubky. Jestli máte rádi Leeho, vypráví lépe snad v jakémkoliv interview z nějakého festivalu, či v našem pořadu Na polvárně. Tady ne. Ale abych tomu pořád jen nekřivdila, skalní fanoušci přecijen ocení jakoukoliv malou historku, ať je podaná sebehůr. Včetně mě.

Prdlajz Solomon Kane, ten byl aspoň upřímnej, ale tohle je nelogický, nezvládnutý a směšný Cageoblivajz největšího ražení a nezachrání mi to ani hnijící Christopher Lee. Škoda písmenek, howgh.

Dokonalost obrazu s dokonalostí zvuku. A ta sluneční zář tam skutečně je.

Pro mě příjemný film z oblíbeného období (ach, to tehdejší oblékání) a krásný náhled do života za zdmi bordelu. Jen Violet je prázdná panenka, bez pocitů, vlastního boje a názoru. A to se bohužel promítá do celého filmu.

Vezměte prvního Tetsua, vypreparujte z něj živelnost, animálnost, surreálno, hudbu, japonce, japonštinu, špinavost, dejte tam špetku klasického jednoduchého příběhu a obruste to do srozumitelné formy pro průměrné. Tak a je to tady. Není to přímo špatné, ale není to Tetsuo.

Ano ano, zezačátku pravý Barker s typickou nenapodobitelnou atmosférou, konec to samé, ale výplň toho je bohužel nemastná, neslaná a nezapamatovatelná. Jaký že byl příběh? Barker to zkrátka umí s atmosférou, ale asi potřebuje, aby mu někdo stál za zády a plesknul ho vždy, když začne ujíždět v tom ostatním.