Lischai

Extrémně zábavné na koukání. Na povrchu je to defilé více či méně vyjetých uměleckých typů, pod kterým se lehce otevírají hlubší témata významu umění ve společnosti, nebo mírně kousavý komentář o stavu českých uměleckých škol. K úplné dokonalosti mi asi scházela ostřejší pointa nebo autorský názor; takhle je to jen (extrémně zábavný a povedený) rýpenec, který popisuje fragment podivného světa uměleckého školství, ale nenabízí východisko nebo rozlíčování příčin toho stavu.

Jednička mi přišla jako svěží a zároveň citlivý film, kde si člověk užije akce, vezme ho to za srdíčko a všechno funguje dohromady. Na dvojku jsem se moc těšil, ale za mě je to teda přepíčená klipová montáž, kde se střídají akční sekvence bez smyslu, zcizovací fórky a nekonečné expoziční dialogy o backstory. Film se pro mě vždycky nadechnul a zklidnil u nějaké emotivní vztahové scény, ale než jsem si stihl něco prožít, zase mě to strhlo do peřejí, kde hrdiny honí nějací ty vole spider-dinosauři. To mě totálně míjelo, nejlepší scéna pro mě je, když Gwen mluví s tátou o pocitech, a za ní se rozpíjí svět. Asi jsem už prostě starej, nevím.

Je to všechno tak letem světem, až to působí jako naprostá banálnost. Vylezl na K2 - vidíme týpka jak šlape sněhem - za dva dny vylezl na Gašerbrum - tejpek šlape sněhem jinde. Pak támhle něco za den, přeskočil 3 postupové tábory a dal Everest na jeden zátah - znovu tejpek šlape sněhem. V hlavě si u toho říkáte: "Moment, jak jako... druhý den? Jako jako přeskočil tři postupové tábory?" Ale dokument se u těhle insane věcí nezastaví, jen tak nějak popisně frčí dál. Nemáte z toho dokumentu ani trochu pocit, že jste něco zažili nebo pochopili, je to jak článek z Wiki s obrázkama.

Vizuálně nádherná smršť akce, fórků, dojímání a navrch naprosto skvělý záporák, ze kterého podle mě děti pod 6 let musí nakoupit doživotní trauma. Není to sice úplná dokonalost - příběh je vlastně docela jednoduchý a zároveň postav je tu tak moc, že ne vždy je čas s nimi prožít všechny emocionální zvraty - ale rozhodně vysoký animákový nadprůměr.

Je to docela nepokrytě zábavný přihlouplý akčňák. Hlášky v každé větě, over-the-top akční scény a rezignace na logiku - všechno přítomno. Nemá to choreografii a vizuál jako John Wick a ani to neumí udělat adrenalin jako Mission Impossible, ale pokud potřebujete výplach večer po práci a občas se zasmát, tak podle mě úplně v pohodě.

Náhodou to na mě vypadlo v televizi, byl jsem rozhodnutý se pohoršit a přepnout - ale čím dál jsem ve filmu byl, tím víc jsem si říkal: Ty jo, vlastně jako dobrý ale! Herecky super, spousta momentů vlastně docela vtipná nebo emočně nabitá. Jen bohužel na úplném konci, kdy je všechno připraveno na silný závěr, se to celé dramaturgicky rozsype. Hrdinové mají ve finále čelit svým problémům, ale dvě ze čtyř postav vlastně nečelí vůbec ničemu a celé to tak nějak vyšumí. Což mě mrzí hlavně kvůli tomu, že kdyby se závěr trochu přerovnal (prohodit Švehlíka za Pechláta!), celé to do sebe myslím zapadlo mnohem lépe a byl by to fakt dobrý český film na 4*.

Ještě na škole jsem viděl McDonaghovo drama Pan Polštář, které mi - jak říká můj slovenský kamarád - odjebalo dekel. Mnohovrstevnatý příběh v několika ovlivňujících se rovinách: chytrý, citlivý, krutý, smutný a hrozně vtipný zároveň. Od té doby nosím McDonagha v srdci jako génia psaní. Ale jak mistr stárne, tak se mi zdá, že má ty věci víc a víc na háku. Inisherin je na 114 minut roztáhnutá ve své podstatě banální historka o žabomyším sporu dvou divných lidí, která (aspoň pro mě) moc nenabízí vhled do nějaké větší pravdy o lidském smutku. Jen se tváří, že by mohla, ale do příběhu to proniká z velké dálky, jako občanská válka na vzdáleném pobřeží. Občas je to legrace, ale spíš se mi zdálo, že i jindy vtipné McDonaghovské dialogy tu působí jako unavená parodie na sebe samu. ("On s tebou nešel na pivo?" "Nešel se mnou na pivo." "Měl bys mu říct, ať jde." "Máš pravdu, měl bych mu říct, ať jde na pivo.") Takže za mě to teda McDonaghův opus magnum a vrchol irské trilogie bohužel spíš není.

Na to, že je to evropský film, to vypadá vlastně docela fajn. Ale bohužel se tu místy uhýbá takové televizní filmovosti na úkor realističnosti. Budete si říkat "proč tam leze?", "proč se neschová?", "proč mu to říká!" Postavy s tajnými dokumenty v kabelce chodí sem a tam přes checkpointy, paragáni v nepřátelském území přes noc chlastají a zapalují ohně, nikdo nestaví hlídky a Američan, který se dostane ke kanadské jednotce, vyfasuje jejich uniformu. Nechci být zlej, ale libovolné dva díly Band of Brothers o válce řeknou víc než tohle.

Na mě to naprosto zafungovalo. Bláznivá kung-fu jízda, který dá plyn na podlahu a zahltí WTF nápady, a pak se z ní vyloupne příběh o mateřské lásce a nejistotě. Uronil jsem slzu při záběru na dva kameny na kraji útesu s google eyes a mývala pod čepicí.

Velmi civilní, citlivě položený close to home příběh. Nebylo tam pro mě vlastně nic moc překvapivého nebo šokujícího, ale na české poměry je to moc fajn film, který ví, co chce říct, a na nic si nehraje.