WillBlake

„Just when I thought I was out, they pull me back in.“ A konec seriálu, po kterém už nic není jako dřív.

Vysilující. Soundtrack 5/5

Tenhle fantasy film má skoro všechno: nekompromisní gagy, kreatůrku pomalu jak z Mazací hlavy i falešnou ruskou vodku. Tak amatérské a podivné až je to geniální.

Eggers má evidentně brutální vize a na rozdíl třeba od Astera a jeho Midsommaru se mu je daří naplnit tak, abych ke konci filmu neuvízl někde na půli cesty mezi transem a zklamáním. Jsem plný. Klaustrofobní, mytologické peklo, které je stejně tak opojné jako zábavné. A Dafoeho věta „Člověk, který nepije, ať raději dobrý důvod k tomu má“ je moje nová oblíbená hláška.

Rekviem a hlavně Džbán jsou za hranicí geniality.

Během projekce jsem několikrát schytal kulku do prsou. Geniální Harvey Keitel jako filmový režisér křižující konec světa na Balkáně a Angelopoulos ve vrcholné formě. Velkofilm pro milovníky filmu.

Chtěl jsem si dát na večeři párky, ale nějak mě přešla chuť. Všechna čest třiadvacetiletému Dasslerovi za ztvárnění hlavní role.

Všechno, co miluju na filmech, v sedmi zhoubných hodinách. „Člověk chodí sem a tam, nemůže přece pořád dřepět doma… a mokne, zvenku i zevnitř… Protože nejhorší není tohle, ale tady to uvnitř. Jistě jste také slyšel o vnitřních deštích. Ve dne v noci omývají člověku orgány. Přicházejí ze srdce… a neustále omývají játra, žaludek, slezinu a ledviny. Už jsem úplně promoklý… Kdyby nebylo toho kabátu, ani nevím… Netroufám si ho ani rozepnout. Sklenka vína by ale pomohla. No a pak jsou tu neustálé požadavky jater, žaludku, ledvin. Musí bez ustání pracovat. Nemůžou se zastavit. Protože pak by ta nestálá promočenost najednou přešla v prudké vysychání. Což se pak snadno může stát člověku osudným.“

Nejlepší scénář, nejlepší hudba, nejlepší Chaplin. Jako by tenhle film obsahoval veškerou pravdu, smutek i radost života.

Pozn.: Podívat se na tenhle seriál znovu za deset let (pokud to bude možné).