Bohové smrti

Pokud by někdo se chtěl podívat na dobré anime, určitě by neměl minout anime Soul Eater. Čím si podle mě Soul Eater zaslouží místo ve vaší kartotéce anime je příběh, zpracování postav i zapojení některých epických postav (Excalibur, Frankenstein). Pokud by vás ani to nepřesvědčilo, určitě oceníte ty úžasné bitky. Ostatně, když se jeden uživatel ohání druhým člověkem, tedy zbraní, potěší vás pohled na to kolik různých komb může Maka a Soul udělat (spoiler: Souznění duší, proti-démonní frekvence či Hon na Kishiny). Vtip je zde samozřejmostí (první tři 'prologové' díly jsou toho ostatně důkazem). Trochu mě osobně zamrzel konec který, jak si myslím, je moc uspěchaný. Ale i přes všechny tyto nedostatky vás to stejně bude bavit protože jsou zde zvolený výborné, opravdu výborné openingy a endingy. (P.S. - dlouho jsem neviděl tak dobré anime) (03.08.2011)

A nakonec to není tak špatné, jak jsem se po prvních několika málo dílech domníval. Jako jo, je tam dost infantilní humor, celé je to takové ukřičené a úchylnosti jako věčně se tlemící slunce a měsíc musel vymyslet buď někdo s velkým nadbytkem tvůrčí nálady, nebo prostě někdo dostatečně šílený na to, aby se uplatnil ve výrobě Soul Eatera. Název? Další jedno velké wtf, tentokrát na adresu české distribuce. Kdo to do psí prdele přeložil jako "Bohové smrti"? Co to je za blbost?! Větší nesmysl jsem slyšel snad jen při distribučním názvu Jonzeho Where the Wild Things Are, jehož překlad sem raději ani vypisovat nebudu. Ale zpět k věci: když si na tyhle výstřelky, tamní styl humoru a ještě pár dalších věcí zvyknete, pak se vám postavy celkem dostanou pod kůži a seriál si oblíbíte. Nečejte od toho nic víc než prostě takovou nenáročnou jednohubku, jako co to slouží více než uspokojivě a navíc má dvě stoprocentně vražedné postavy: Šinigami a Excalibur. Přesně tak crazy a ujetí, jak to mám rád. (24.10.2011)

Soul Eater na první pohled upoutá oko divákovo především stylovým vzhledem, který zdařile kombinuje bizarní perspektivu (nepřirozené úhly, extrémní perspektiva), kresbu Tengen Toppa Gurren Lagann a (mnohdy roztomile) halloweensky pojaté prostředí Death City. Spatřit lze vlivy "skejťácké kultury", ale i Lynche a s trochou nadsázky i Tarkovského (prostředí Zóny, funkce BREW). V jednom díle se dokonce (byť lehce) zrcadlí Černobylská havárie. Volba stylu není úplně náhodná - není to pouhé "ať je to co nejvíc cool" - halloweenská stylizace koresponduje pěkně s často nevážným děním ve světě Smrťáků, "skejťáctví" s přebujelou (shounenovskou) sebedůvěrou a bezstarostností mnohých postav, které jsou, nepřekvapivě, též skvěle výtvarně vymyšleny. Celý tenhle sympatický slepenec se navíc nádherně pohybuje. Výtvarně se Soul Eater tedy povedl - zvukově a hudebně též - je to opravdová AV lahůdka mezi seriálovou tvorbou - lahůdka atmosférická, napínavá. Nadšení se ovšem přesto nekoná, protože i když se někde za polovinou série zdá, že zápletka je opravdu slušně zapletena, minimálně z tří vláken zuzlována, tak na konci - a bacha, bude to velmi lehký SPOILER - udělá se šmik, šmik, šmik a zápletení je šmytec. Temná minulost nebyla dost zajímavá, závěrečné filozofování dosti moudré, vítězství se dosáhlo silou dobrého srdce a správňáckého odhodlání a konec se přiblíží, jak říká Genryuusai, skutečně překotně a, jak říkám já, lehce se přitom překotne. KONEC SPOILERU. Své jistě nepřidá, že mnoho ze SoulEaterového dění lze popsat slovy Modelová Anime Situace, ba ještě spíše Shounenovská modelová situace (ale třebas i postava). Silné ***, ba skorem **** (váhal jsem). (13.04.2009)

Soul Eater představuje vymyšlený svět, kde se ti hodní věčně bojují s těmi zlými. Ti hodní jsou lidé se schopností se přeměnit ve zbraň a jejich tzv. uživatelé většinou přebývající ve škole Shibusen pod vedením samotné smrtky, a ti zlí jsou čarodějnice a lidé postihnuté šílenstvím aneb tzv. kishinové. Námět v podstatě nic nového nepřináší, stojí na bojích a zároveň i vnitřním růstu postav. Přesto mě Soul Eater mile překvapil. Krapet infantilní začátek představující postavy, u kterých si člověk klepe na čelo a kroutí hlavou, je nutné prostě přežit. Následně se ukáže něco i z děje a dokonce se nastíní i jeden z předních nepřítelů Shibusenu. A najednou je tu zvrat, který druhou půlku seriálu přemění v temnotu, postavám začnete reálně fandit a závěrečnou bitku dlouze se rozkládající ve více jak 10 dílech zkouknete víceméně vkuse. Postavy hlavních tří uživatelů a jejich zbraní jsou po diskutabilním začátku propracovány a stejně jako v jakékoliv RPG se vyvíjejí ve svých schopnostech i po psychické stránce. Neustále boje jsou proto nejenom s fyzickým protivníkem, ale i se svým vnitřním světem, s vlastními démony, pocity a emocemi. Charaktery jednotlivých postav stejně tak vnášejí do seriálu humor a odlehčenost dokonce i ve velice dramatických scénách, přitom trapností to ani trochu nezavání. Hudba mě také začala zajímat až někde od poloviny série, a to nejenom temně podkresová jako z Temného rytíře, ale i ta pro openingy a endingy. Lze zde objevit odkazy a inspirace Hollywoodem a co musím obzvlášť podtrhnout je skvělá narážka na Twin Peaks (Soul a jeho vnitřní démon). Celkově zhruba za 85 % a jedno z lepších anime za poslední dobu. (25.12.2013)

Pekne graficky spracované, dobrý nápad s halloweenskym motívom upevňujúcim atmosféru Death City a boja s démonmi. Avšak príbeh mi prišiel v týchto časoch už neoriginálny a pôsobil na mňa ako kópia a mix mnohých iných anime, ktoré vyšli v minulosti. To bol hlavný dôvod, prečo som Soul Eaterovi neudelil viac bodov pri hodnotení. (31.01.2011)